9 Cmo 224/2024-34 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorce Ing. Jaroslavě Dlabolové, narozené dne 15. 2. 1960, již zaniklé obchodní společnosti , právnická osoba, (dále též jen „likvidátorka“ či „likvidátor“) odměnu ve výši 5 000 Kč, výrokem II. jí přiznal náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 5 848 Kč, která jí nebude po odečtení poskytnuté zálohy ve výši 8 000 Kč již vyplácena a výrokem III. jí uložil zaplatit nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje likvidátora ve výši 2 152 Kč na specifikovaný účet Městského soudu v Praze vedený u České národní banky, a to do tří dnů od právní moci usnesení.2. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v odůvodnění svého usnesení uvedl, že usnesením ze dne 1. října 2010, č. j. 76 Cm 42/2010-10 soud rozhodl o jmenování nového likvidátora obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále také jen „společnost“), a jmenoval jím , tituly před jménem, . Vzhledem k tomu, že likvidátor jmenovaný soudem v této věci likvidaci společnosti ukončil a společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 1. prosince 2012 vymazána, vznikl mu nárok na přiznání odměny a náhradu nákladů, které v souvislosti s likvidací vznikly. Likvidátor „požádal“ soud o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s likvidací společnosti, u které nebyl zjištěn žádný likvidační zůstatek, s tím, že hotové výdaje vyčíslil částkou 10 598 Kč [oznámení o zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 160 Kč, ověřování listin a podpisů ve výši 96 Kč, správní poplatky ve výši 460 Kč, poštovné ve výši 732 Kč, kopírování listin ve výši 250 Kč (odhad), telekomunikační poplatky ve výši 150 Kč (odhad), kancelářské potřeby ve výši 350 Kč (odhad), vedení účetních závěrek a účetnictví ve výši 4 000 Kč, archivace písemností ve výši 2 400 Kč]. Dále soud uvedl, že dle přechodných ustanovení nařízení č. 351/2013 Sb. se u právnických osob, které vstoupily do likvidace přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, postupuje podle dosavadních právních předpisů. To znamená, že likvidátorovi jmenovanému do funkce v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 se stanoví výše jeho odměny a náhrady hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“) bez ohledu na to, kdy likvidace právnické osoby skončila a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje. Soud citoval příslušná ustanovení vyhlášky - § 1 odst. 2, § 4 odst. 1, 2, § 8 odst. 1 vyhlášky. S přihlédnutím k administrativní náročnosti činnosti a oborné kvalifikaci jmenovaného likvidátora, jakož i k tomu, že ze strany společnosti nebyla poskytnuta žádná součinnost, soud přiznal likvidátorovi dle ust. § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zvýšenou odměnu ve výši 5 000 Kč. Dále soud uvedl, že likvidátor soudu doložil výdaj na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 160 Kč, ověřování listin a podpisů ve výši 96 Kč, správní poplatky ve výši 460 Kč, poštovné ve výši 732 Kč, vedení účetních závěrek a účetnictví ve výši 4 000 Kč, archivace písemností ve výši 2 400 Kč s tím, že „Jelikož likvidátor nedoložil žádné jiné jím tvrzené výdaje, nemohly mu být jako účelně vynaložený náklad související s prováděním likvidace soudem přiznány.“3. Dále soud uvedl, že neshledal jako účelně vynaložený výdaj ve výši 4 000 Kč na zpracování účetnictví. „Je-li likvidovaná společnost neaktivní (nevyvíjí žádnou činnost) a nevlastní-li žádný majetek, pak je již zpracování (vyplnění) daňových přiznání a účetních závěrek s nulovými položkami povinností likvidátora a je pokládáno za jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace, které jsou již zahrnuty v odměně likvidátora“ a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012 sp. zn. 7 Cmo 456/2011 a uzavřel, že s ohledem na to, že likvidátorovi byla poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 8 000 Kč, nebude mu již náhrada hotových výdajů ve výši 5 848 Kč vyplacena, přičemž rozdíl ve výši 2 152 Kč (8 000 Kč - 5 848 Kč) je likvidátor povinen vrátit Městskému soudu v Praze.4. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku II. a III. podala likvidátorka v zákonné lhůtě odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří jen do nepřiznané části náhrady hotových výdajů ve výši 4 000 Kč. Brojila proti tomu, že soudem prvního stupně uvedené rozhodnuti nelze aplikovat paušálně na všechny případy, ale je třeba posoudit každý jednotlivý samostatně. Úvaha o tom, že vedení účetnictví a sestavení účetních závěrek u neaktivní společnosti automaticky znamená pouze vyplnění 0 do daňových přiznání, je pouze mechanická činnost, je nesprávná. I 0 je číslo, ke kterému musí zpracovatel účetních závěrek a daňového přiznání dojít svým šetřením, a ani u neaktivní společnosti toto číslo není automatické. Ve většině likvidací sice nemá likvidátor předané účetnictví, tzn. nemá na co navázat, ale i při nečinnosti likvidované společnosti je nezbytné provést šetření o majetku a o závazcích společnosti. Pokud se do likvidace přihlásí, byť i jen jeden věřitel, je třeba závazek vůči němu do účetnictví zavést. Po dobu likvidace se pouze nevyplňuje daňové přiznání s 0, ale je nezbytné sestavit účetní závěrky a přílohy, kdy ve výsledovce sice většinou 0 bývá, protože společnost nevyvíjí ekonomickou činnost, ale součástí příloh je i rozvaha, která musí obsahovat veškeré zjištěné skutečností o majetku a závazcích. Likvidátor za vedení účetnictví nese odpovědnost, která se neaktivností likvidované společností nijak nezmenšuje. S ohledem na zákonnou povinnost vedení účetnictví, sestavování účetních závěrek a podávání daňových přiznání, a to v průběhu likvidace kromě řádných i celé řadě mimořádných, nelze tuto činnost i při odpovědností, kterou likvidátor nese, považovat za mechanické vyplnění 0 do formuláře. Pro představu, o jaké činností se jedná, likvidátorka poukázala na: -sestavení mimořádné účetní závěrky a daňového přiznání k datu předcházejícímu vstup do likvidace, - sestavení mimořádné účetní závěrky a daňového přiznání k datu ukončení likvidace, v případě podání insolvenčního návrhu sestavení mimořádné účetní závěrky a daňového přiznání k datu zahájení insolvenčního řízení a k datu ukončení insolvenčního řízení, - sestavování řádných účetních závěrek a daňových přiznání po dobu probíhající likvidace. To znamená, že v tomto případě se jedná o celkem o 4 mimořádné účetní závěrky + účetní závěrky řádné. S ohledem na veškeré povinností likvidátora a úkony, které musí v průběhu likvidace činit, se likvidátorka domnívá, že odměna ve výši 5 000 Kč ve formě hrubé mzdy (tzn. před povinnými odvody), v sobě nezahrnuje odměnu za výše uvedené činností.5. Likvidátorka navrhla, aby Vrchní soud v Praze jí přiznal náhradu hotových výdajů v nepřiznané výši 4 000 Kč, po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 8 000 Kč, částku 1 848 Kč.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jen v rozsahu nepřiznané náhrady hotových výdajů ve výši 4 000 Kč a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných hotových výdajů, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z vyhlášky (v podrobnostech viz výše správně uvedené skutečnosti a přijaté závěry soudu prvního stupně ohledně právní úpravy aplikující se na posuzovanou věc).8. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky „Likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.“9. Stran soudem prvního stupně nepřiznané náhrady hotových výdajů za vedení účetních závěrek a účetnictví a s tím související povinnost likvidátorky vrátit nevyčerpanou část poskytnuté zálohy na náhradu těchto nákladů, má odvolací soud za to, že závěr soudu prvního stupně o tom, že výdaje za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti nelze považovat za účelně vynaložené výdaje z důvodů uvedených soudem prvního stupně, není správný. Soud prvního stupně pominul, že závěr usnesení odvolacího soudu, z něhož při rozhodování o požadavku likvidátorky na přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti vycházel, byl již rozhodovací praxí odvolacího soudu dávno překonán. Ze současné ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu vyplývá, že likvidátor není povinen vést účetnictví - včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání - vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi