9 Cmo 251/2024-70 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na schválení konečné zprávy o průběhu likvidace ze dne 2. května 2024 (výrok I.). Výrokem II. určil likvidátorce , Jméno navrhovatelky A, ., IČO , IČO navrhovatelky A, , se sídlem , Adresa navrhovatelky A, , postupem podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odměnu ve výši 10 000 Kč a podle § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. schválil vyúčtování hotových výdajů ve výši 130 Kč (poštovné). Stanovil, že odměna a hotové výdaje budou likvidátorce vyplaceny státem Českou republikou z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Hradci Králové po právní moci tohoto usnesení. Výrokem III. zamítl návrh likvidátorky na schválení hotových výdajů ve výši 2 178 Kč (za inzerci v Obchodním věstníku) a ve výši 2 904 Kč (za služby spojené s účetnictvím).2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tak, že dne 4. června 2024 předložila likvidátorka soudu konečnou zprávu o průběhu likvidace ze dne 2. května 2024 a požádala o její schválení. Ze zprávy vyplývá, že společnost nevyvíjela podnikatelskou činnost, existovala pouze po formální stránce, neměla žádný majetek a není žádného likvidačního zůstatku. Dále likvidátorka předložila vyúčtování odměny a hotových výdajů, ve kterém navrhla přiznat odměnu ve výši 9 000 Kč, když tato částka odpovídá rozsahu zajišťovacích prací a činností likvidátorky souvisejících s provedením likvidace, a hotové výdaje vyúčtovala v celkové výši 5 212 Kč, sestávající z 130 Kč za poštovné, 2 178 Kč za inzerci v Obchodním věstníku a 2 904 Kč za služby spojené s účetnictvím. Vzhledem k tomu, že ke dni vydání napadeného usnesení byla likvidace společnosti nejenom skončena, ale společnost byla i vymazána z obchodního rejstříku, a tedy ani jako subjekt práv a povinností neexistovala, stal se návrh likvidátorky na schválení konečné zprávy o průběhu likvidace bezpředmětným. Obsah zprávy o průběhu likvidace již nelze posuzovat ani věcně. Soud prvního stupně proto návrh zamítl. Pokud jde o výši odměny, postupoval soud prvního stupně podle § 7 odst. 1 nařízení, protože v rámci likvidace společnosti nebyl zjištěn žádný majetek a nelze tedy stanovit likvidační zůstatek. Dovodil, že likvidátorka odměnu ve výši 9 000 Kč vyúčtovala v souladu s aktuální judikaturou, s ohledem na okolnosti případu však určil odměnu v maximální výši přiznávané dle konstantní rozhodovací praxe, tedy ve výši 10 000 Kč, aby odměna dostatečně obsáhla i náhradu za administrativní a jiné práce. Pokud se týká vyúčtovaných hotových výdajů, soud prvního stupně posoudil jako účelně vynaložené pouze výdaje za poštovné ve výši 130 Kč, výdaje za inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč a výdaje za ekonomické služby (účetnictví, daňová přiznání v rámci likvidace) ve výši 2 904 Kč však pokládá za nehospodárné. Zpracování účetních závěrek společnosti či daňových přiznání s nulovými položkami bylo rutinní, nevyžadovalo ani odbornou ani žádnou jinou relevantnější časovou zátěž a jedná se proto o jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace, které již jsou zahrnuty v odměně likvidátora. V daném případě likvidátorka ani neuvedla, jaké okolnosti jí vedly k pověření třetí osoby, navíc v rámci likvidace nemajetné a nefunkční společnosti. Soud prvního stupně má za to, že po likvidátorovi vybraného ze seznamu insolvenčních správců, kteří v rámci své odborné zkoušky musí prokázat znalost v oblasti účetnictví a financování podniku (§ 3 odst. 2 písm. g/ vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, v aktuálním znění), lze spravedlivě požadovat, aby vyplnil daňové přiznání a zrekonstruoval účetnictví neaktivní společnosti bez majetku a závazků, a nenajímal si k takové činnosti další osoby.3. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka v zákonné lhůtě odvolání, a to co do části výroku III., ve kterém soud prvního stupně zamítl návrh likvidátorky na schválení hotového výdaje ve výši 2 904 Kč za služby spojené s účetnictvím. Uvedla, že využila pro služby spojené s účetnictvím externí společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Nesouhlasila s tím, že vedení účetnictví u likvidované nemajetné a neaktivní společnosti je rutinní záležitostí, která nevyžaduje ani odbornou ani žádnou jinou relevantnější časovou zátěž, a proto delegace účetních služeb u likvidovaných nemajetných společností na třetí osobu je neúčelným nákladem. Účetní společnost ve svém vyjádření sdělila, že účetními službami zabere 4 hodiny práce. Tyto služby se musí provést v každé likvidaci bez ohledu na to, zda se jedná o společnost s majetkem či bez majetku. Nikde není stanoveno, že si likvidátor nemůže přizvat odborníka k provedení svého úkolu. Navrhla, aby jí odvolací soud za provedení likvidace přiznal náhradu hotových nákladů, které vynaložila a služby spojené s účetnictvím, tj. částku 2 904 Kč.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadeného výroku III. týkající se nepřiznání částky 2 904 Kč za služby spojené s účetnictvím a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky je důvodné.5. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:- odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti , Jméno navrhovatelky B, , IČO , IČO, , usnesením soudu prvního stupně usnesením ze dne 6. prosince 2022, č. j. 38 Cm 81/2022-11, jež nabylo právní moci dne 7. ledna 2023;- odvolatelce nebyly předány obchodní ani účetní doklady likvidované společnosti a nepodařilo se jí dohledat jakýkoliv majetek společnosti, statutární orgán nebyl nekontaktní;- společnost neměla žádné zaměstnance, nekonala žádnou obchodní činnost;- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 7. června 2024;- dne 4. června 2024 doručila likvidátorka soudu prvního stupně konečnou zprávu likvidátora datovanou dne 2. května 2024, v níž likvidátorka požadovala náhradu hotových výdajů ve výši 5 212 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace tak, že za služby spojené s účetnictvím požadovala částku 2 904 Kč, za Obchodní věstník 2 178 Kč a za poštovné 130 Kč.6. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti v roce 2022 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorovi přísluší náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, v daném případě tedy z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (jak správně učinil soud prvního stupně).7. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.8. Podle § 7 nařízení (1) Skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč. (2) Hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.9. Podle § 9 nařízení (2) Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. (3) Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.10. Podstatnou otázkou v projednávané věci je, zda lze likvidátorce přiznat náhradu jí požadovaných hotových výdajů jen nad rámec náhrady těch výdajů, které již byly přiznány soudem prvního stupně (jinak řečeno, zda lze odměnu, resp. náhradu hotových výdajů i snížit). Pokud by odvolací soud změnil v řízení o odvolání likvidátora jako jediného účastníka řízení rozhodnutí soudu prvního stupně v neprospěch tohoto účastníka, rozhodl by v rozporu se zásadou zákazu reformace in peius, která byť není výslovně vyjádřena zákonem, platí v občanském soudním řízení jako důsledek zásady dispoziční platící pro podání odvolání a navazující řízení, dovoluje-li to povaha řízení a konkrétní procesní situace (analogicky viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23).11. Odvolací soud posoudil účelnost nákladů vynaložených likvidátorkou za účetní služby poskytnuté společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která tyto služby vykonávala a likvidátorce za ně fakturovala (za „vedení účetnictví, daňová přiznání v rámci likvidace“) částku 2 904 Kč se splat