9 Cmo 280/2023-42 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně zamítl návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků podaný jednak obchodní společností , právnická osoba, (dále zkráceně též „společnost“) a současně i , Anonymizováno, , jednatelkou a vlastnící 50% podíl ve společnosti , právnická osoba2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že v řízení o zrušení obchodní společnosti , právnická osoba, , usnesením ze dne 25. září 2023 č. j. 38 Cm 264/2022-14 došlo rozhodnutím soudu ke zrušení obchodní společnost , právnická osoba, , když společnost v minulosti nereagovala na předchozí výzvu soudu a v soudem dané lhůtě neodstranila závažné nedostatky v zákonem ukládané transparentnosti společnosti odůvodňující její zrušení, spočívající v povinnosti založit do sbírky listin účetní závěrky za období let 2011 až 2020. Současně v uvedeném usnesení rušící společnost soud uložil společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.3. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že podáním ze dne 10. 10. 2023 (č.l. 16) učiněným jednatelkou , Anonymizováno, společnost , právnická osoba, , podle obsahu svého podání, požádala o osvobození od soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a současně tímtéž podáním požádala o osvobození od soudního poplatku ve výši 2 000 Kč také společnice , Anonymizováno, .4. Ježto soud I. stupně neshledal důvody pro vyhovění návrhům na přiznání osvobození od soudních poplatků na straně žadatelů, shora uvedeným usnesením návrhu na osvobození od soudních poplatků nevyhověl.5. Proti uvedenému usnesení soudu I. stupně se společným podáním odvolala jednak obchodní společnost , právnická osoba, a jednak samotná , Anonymizováno, a podle obsahů svých odvolání se domáhali změny napadeného rozhodnutí a přiznání osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že splňují požadavky zákona umožňujícího takovouto úlevu od soudních poplatků. Společnost v odvolání, shodně jako v návrhu na osvobození od soudních poplatků, argumentovala tvrzením, že přestala vykonávat svoji činnost s tím, že jednatelka podávala za společnost pravidelně daňová přiznání, včetně nulových výkazů. Společnost přiznala svoje pochybení a jednatelka , Anonymizováno, popisovala své majetkové poměry ovlivněné zvýšeným nájmem a zdůraznila své postavení starobní důchodkyně s povoleným oddlužením.6. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud po přezkumu napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že usnesení soudu I. stupně je správné.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Ze shora uvedené právní úpravy je zřejmé, že pro úspěch návrhu na osvobození od soudního poplatku je zapotřebí, aby se nejednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Splnění této podmínky však ve vztahu k žadatelce , Anonymizováno, dáno dle odvolacího soudu není, a proto nemůže být její žádosti vyhověno.9. Důvodem vedoucím odvolací soud k názoru na nemožnost přiznání osvobození od soudních poplatků Libuši Duspivové je skutečnost popsaná výše, kdy usnesením ze dne 25. 9. 2023 č. j. 38 Cm 264/2022-14 soud I. stupně výrokem II. uložil toliko společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, nikoliv Libuši Duspivové jako společnici předmětné společnosti. Neuložil-li proto soud poplatkovou povinnost ve výši 2 000 Kč společnici uvedené společnosti , Anonymizováno, , potom z logiky věci jmenované nelze přiznat osvobození od placení takové poplatkové povinnosti.10. Odvolací soud z uvedeného důvodu podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu I. stupně vůči Libuši Duspivové (tj. coby společnici předmětné společnosti) potvrdil jako věcně správné.11. Stejně tak ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, soud I. stupně nepochybil, jestliže této společnosti nepřiznal osvobození od soudních poplatků.12. Jak je zřejmé ze znaleckého posudku znalce M. Drobila, založeného v obchodním rejstříku, disponovala společnost v minulosti kvalitním nábytkem zhotoveným z masivu v hodnotě 39 000 Kč, jakož i kancelářskou technikou v hodnotě 15 000 Kč. Společnost sice podle obsahu odvolání v současné době neprovozuje podnikatelskou činnost, avšak není ve stavu insolvence a lze předpokládat, že disponuje minimálně uvedeným kvalitním kancelářským nábytkem představujícím hodnotu mnohokrát převyšující soudní poplatkovou povinnost. Společnost není nemajetná.13. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně i ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.14. O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 23 zák. č. 292/2013 Sb. (ve spojení s § 224 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. a § 120 zák. č. 304/2013 Sb.), neboť okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z jeho účastníků neshledal.