9 Cmo 65/2024-117 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelé podali dne 1. 11. 2021 u soudu prvního stupně návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka konané dne 30. 7. 2021. Dne 25. 11. 2022 rozhodl soud prvního stupně usnesením č. j. 74 Cm 220/2021-82 (dále jen „usnesení ve věci samé“), kterým návrh uvedený výše zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Toto usnesení bylo do datové schránky právního zástupce navrhovatelů dodáno 23. 12. 2022 a podle potvrzení o doručení doručeno fikcí dne 2. 1. 2023, neboť se po dobu deseti dnů od jejího doručení do datové schránky nikdo nepřihlásil. Proti usnesení ve věci samé podali navrhovatelé dne 18. 1. 2023 odvolání.2. Soud prvního stupně napadeným usnesením odvolání navrhovatelů odmítl, neboť patnáctidenní zákonná lhůta pro podání odvolání dle § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) uplynula již dne 17. 1. 2023 a odvolání tím pádem nebylo podáno včas.3. Navrhovatelé podali proti tomuto usnesení odvolání, jehož součástí byl i návrh na určení neúčinnosti doručení usnesení ve věci samé. Doručení fikcí dne 2. 1. 2023 považují navrhovatelé za neúčinné, neboť v termínu od 31. 12. 2022 do 2. 1. 2023 došlo k celorepublikové odstávce informačního systému datových stránek. V případě odstávky datových schránek neexistuje žádná cesta, jak by se dalo do datové schránky přihlásit, a proto musela dle navrhovatelů skončit lhůta pro podání odvolání nejdříve dne 18. 1. 2023. Dále navrhovatelé uvádějí, že soud neoznačil při odesílání usnesení ve věci samé příznak „do vlastních rukou“, ačkoliv by se dle § 158 odst. 2 o. s. ř. do vlastních rukou doručovat mělo. Z tohoto důvodu považují navrhovatelé doručení usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82 za nezákonné.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Odvolací soud předesílá, že usnesením ze dne 13. 11. 2023, č. j. 6 Cmo 150/2023-110, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 5. 2023, č. j. 74 Cm 220/2021-103, kterým byl zamítnut návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ve věci samé. O tom, zda usnesení ve věci samé bylo účinně doručeno právnímu zástupci navrhovatelů, je totiž třeba rozhodnout v rámci řízení o odvolání proti napadenému usnesení (o odmítnutí odvolání pro opožděnost).6. Podle § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (odstavec 3). Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení (odstavec 4).7. Navrhovatelé správně odkazují na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod R 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že předpokladem doručení písemnosti do datové schránky je, že „adresát má zpřístupněnou svou datovou schránku, že adresát má fyzickou osobu oprávněnou k přístupu do své datové schránky a že nedošlo (ani zpětně) ke znepřístupnění datové schránky v době od dodání úkonu do datové schránky až do doby, než nastanou účinky doručení. Doručení do datové schránky je neúčinné, prokáže-li adresát, který je právnickou osobou, že v době doručování elektronického dokumentu do datové schránky neměl fyzickou osobu oprávněnou (§ 8 odst. 3 zákona o elektronických úkonech) ani pověřenou [§ 8 odst. 6 písm. b) zákona o elektronických úkonech] k přístupu do své datové schránky a že tento stav sám nezavinil (např. opakovaným sdělením Ministerstvu vnitra, že byly vyzrazeny přístupové údaje do datové schránky), neboť v takových případech je nepochybné, že tu nebyl nikdo, kdo by mohl dokument z datové schránky právnické osoby „vyzvednout“. Povinnost adresáta - právnické osoby v uvedeném případě prokázat, že v době doručování písemnosti do datové schránky neměl fyzickou osobu oprávněnou ani pověřenou k přístupu do datové schránky a že tento stav nezavinil, vyplývá ze skutečnosti, že takový držitel datové schránky může i opakovaně a bez udání důvodu žádat Ministerstvo vnitra o zneplatnění přístupových údajů, a tím se může vyhýbat doručení. Zmíněnou povinnost prokazovat nedostatek svého zavinění však nemá účastník řízení (strana, jiná osoba) tehdy, když je neúčinnost fikce doručení způsobena z jiného důvodu (např. technickou poruchou ISDS).“8. Podle odvolacího soudu tak, v souladu s citovaným plenárním stanoviskem, dává § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech adresátovi dokumentu lhůtu deseti dnů od dodání dokumentu do datové schránky, aby se do datové schránky přihlásil, a tím vyvolal účinky doručení. Marným uplynutím této lhůty se dokument považuje rovněž za doručený. Citované ustanovení tedy nutně předpokládá, že se adresát do své datové schránky může přihlásit. Pokud se adresát v poslední den lhůty do své datové schránky přihlásit nemůže, nemůže nastat ani účinek fikce doručení, s výjimkou případů, kdy adresát nemožnost přihlášení sám zaviní. Fikce doručení tedy nemůže nastat za situace, kdy nemožnost přihlásit se do datové schránky způsobil sám provozovatel systému jeho výlukou.9. Ve dnech 31. 12. 2022 až 2. 1. 2023 (až do konce dne) proběhla mimořádná výluka informačního systému datových schránek, během níž se nebylo možné do datových schránek přihlásit, a tedy ani se seznámit s datovými zprávami do nich dodanými. Dne 2. 1. 2023 proto nemohlo dojít k doručení datové zprávy fikcí. Podali-li tedy navrhovatelé odvolání proti usnesení ve věci samé dne 18. 1. 2023, tj. v patnáctidenní lhůtě počítané od 3. 1. 2023, tedy od prvního dne po skončení výluky, je třeba je považovat za včas podané.10. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že se odvolání proti usnesení ve věci samé neodmítá. Spis bude nyní vrácen soudu prvního stupně, který jej po dokončení úkonů podle § 209 a násl. o. s. ř. předloží odvolacímu soud k rozhodnutí o odvolání proti usnesení ve věci samé.