14 Cmo 27/2025-2 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) a vrácení soudního poplatku navrhovatelce na tam specifikovaný bankovní účet (výrok II.).2. Soud prvního stupně výrok I. svého rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že navrhovatelka ani přes výzvu nedoložila „oprávnění , tituly před jménem, , jméno FO, k podání a podpisu návrhu“. Výrok o vrácení soudního poplatku odůvodnil § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“).3. Proti „všem výrokům“ usnesení podala navrhovatelka odvolání. Ve vztahu k výroku II. navrhla, aby jej odvolací soud změnil, neboť soudem prvního stupně uváděný bankovní účet není jejím bankovním účtem.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k následujícím závěrům.5. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně odvolatelku vyzval k doplnění odvolání výzvou (usnesením) ze dne 17. 1. 2025, č. j. C82511/RD85/MSPH, Fj 415692/2024/MSPH, v níž ji současně poučil o následcích nesplnění výzvy. Výzva byla odvolatelce doručena 21. 1. 2025. Odvolání proti výroku I. nebylo ani v dodatečné lhůtě doplněno, proto odvolací soud odvolání proti tomuto výroku dle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř. odmítl jako neprojednatelné.6. Přes uvedené odvolací soud dodává, že sama navrhovatelka (resp. její zástupkyně , Jméno advokátky, ) soudu (podáním ze dne 3. 12. 2024) sdělila, že , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl (od 8. 11. 2024) ji oprávněn zastupovat. Ve výsledku tedy soud prvního stupně postupoval v souladu s obsahem tohoto podání navrhovatelky, a to v situaci, kdy plná moc, jež měla být , tituly před jménem, , jméno FO, udělena, nebyla přes výzvu soudu prvního stupně do spisu založena.7. Ve vztahu k odvoláním napadenému výroku II. odvolací soud uvádí, že se z obsahu spisu podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně. Za takové situace pak soud prvního stupně postupoval správně, rozhodl-li i o vrácení (navrhovatelkou zaplaceného) soudního poplatku (§ 10 odst. 1 ZSop). Nikoli správně však již formuloval výrok, jež má odpovídat právní úpravě. Z té se podává, že soudní poplatek se vrací poplatníkovi (srov. např. § 10 odst. 11 ZSop), v daném případě navrhovatelce. Z žádného ustanovení uvedeného zákona se nepodává, že by součástí výroku o vrácení zaplaceného soudního poplatku měla být i specifikace toho, na jaký konkrétní bankovní účet bude (má být) částka (poplatníkovi) vrácena.8. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.) ve správném znění tak, aby odpovídal (výše uvedené) právní úpravě.9. Navrhovatelka je jediným účastníkem řízení, a proto z povahy věci nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.