2 Cmo 116/2025-94 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh žalobce na opravu směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, č. j. 13 Cm 13/2024-13. Tento směnečný platební rozkaz ukládal zaplatit směnečný peníz ve výši , částka, namísto správné částky , částka, . Protože tento směnečný platební rozkaz nebylo možné doručit, byl proto zrušen usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2024, č. j. 13 Cm 13/2024-19. Později žalobce navrhl, aby soud opravným usnesením předmětný rozkaz opravil. Soud konstatoval, že k tomu nejsou podmínky, třebaže daný směnečný platební rozkaz vskutku obsahuje písařskou zjevnou chybu, protože toto rozhodnutí bylo již dříve zrušeno (odklizeno) a není proto namístě nesprávnost v něm obsaženou opravovat.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho změnu tak, že bude rozhodnuto o opravě předmětného směnečného platebního rozkazu. Uvádí, že napadené usnesení je nesprávně označeno jako „opravné“ ačkoliv o opravu vůbec nejde. Z usnesení soudu prvního stupně podle stanoviska žalobce vyplývá, že je lhostejné, z jakého důvodu bylo soudní rozhodnutí zrušeno a že je lhostejný i obsah rozhodnutí. Smysl opravy není jen akademickou otázkou, nýbrž v důsledku vadného a neopraveného základního výroku vydaného směnečného platebního rozkazu nelze vyloučit vliv této skutečnosti na následující nalézací směnečné řízení. Domnívá se, že opravený směnečný platební rozkaz byl mohl mít vliv na posuzování námitkové obrany žalovaného, když rozkaz byl zrušen jen z důvodu formálně nezpůsobilého doručení, aniž by byla zpochybněna jeho správnost. Soud se nezabýval argumenty žalobce obsaženými v návrhu na opravu. Zdůrazňuje bod 11. odůvodnění návrhu na opravu. Soud prvního stupně považuje nesprávně zrušené rozhodnutí za neexistující. To však je součástí spisu a nelze tedy vyloučit, že argumentace účastníků jím bude ovlivněna. V tom je rozporné s judikaturou Ústavního soudu.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.4. Okolnosti této věci jsou nepochybné a odvolání žalobce pouze zpochybňuje správnost právního závěru soudu prvního stupně, že není namístě opravovat směnečný platební rozkaz, který byl již před tím pravomocným usnesením soudu zrušen. Je při tom zcela zřejmé, že předmětný směnečný platební rozkaz vykazuje zjevnou písařskou nesprávnost, co se výše směnečného penízu dotýká.5. Třebaže ustanovení § 164 o. s. ř., které upravuje problematiku nápravy zejména písařských a početních neprávnosti ve vyhotovených soudních rozhodnutích, je obsaženo v části občanského soudní řádu, která upravuje rozsudek, dospěla judikatura a literatura již dávno k závěru, že stejným postupem je nutné opravit i obdobné nesprávnosti rovněž v jiných soudních rozhodnutích, jakými jsou nejen usnesení, nýbrž také všechny právu známé rozkazy, a tedy včetně směnečných platebních rozkazů. Také tyto rozkazy soud i bez návrhu opraví, vykazují-li nedostatky předvídané v § 164 o. s. ř. Z toho zjevně vychází i soud prvního stupně, když nijak nevyloučil v obecné rovině možnost opravy směnečných platebních rozkazů. Jediným rozdílem mezi opravami rozsudků anebo usnesení a opravami soudem vydaných rozkazů jsou důsledky na možnost podávat opravné prostředky proti opravovaným usnesením a rozsudkům na straně jedné a rozkazům všeho druhu na straně druhé.6. Smysl opravy soudních rozhodnutí za podmínek § 164 o. s. ř. spočívá jednoznačně v tom, aby se účastníci řízení a jiné osoby, pro které je opravované rozhodnutí soudu nějak významné, dozvěděli, jak správně zní rozhodnutí soudu, aby neměli zkreslenou informaci o tom komu a jaká práva nebo povinnosti z jednotlivého soudního rozhodnutí vyplývají. Z tohoto pohledu na formě soudního rozhodnutí, které je opravováno, vůbec nijak nezáleží.7. Existuje značné množství zákonných důvodů, pro které je možné anebo mnohdy i nezbytné zrušit vydaná soudní rozhodnutí. Bez ohledu na to, v jaké formě bylo soudní rozhodnutí vydáno, co je jeho obsahem a pro kterou příčinu bylo zrušené, platí, že právní mocí zrušujícího rozhodnutí jakékoliv účinky zrušeného rozhodnutí pominuly. Pravomocně zrušené soudní rozhodnutí nikoho neopravňuje a nikoho ani nezavazuje. Nejsou jím vázáni ani účastníci daného řízení, není jím vázán soud, který zrušené rozhodnutí vydal, nejsou jím vázáni ani jiné soudy a ani jiné orgány státní moci. Takové rozhodnutí samozřejmě nezmizelo z reality, jde stále o úkon soudu existující. Nemá však vůbec žádné právní účinky. Dovolávat se takového zrušeného rozhodnutí se samozřejmě může každý, žádný prospěch z toho mít ale nemůže.8. Je s podivem, že se žalobce dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2000, spisové značky I. ÚS 380/98, který k posuzované otázce, to znamená ke zrušení rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem, správně uvádí, že Po zrušení napadeného rozsudku tedy v předcházejícím řízení není rozhodnuto a toto řízení proto ani nemohlo skončit. Dále pak Ústavní soud uvádí, že v tomto procesním stavu řízení před příslušným soudem (orgánem veřejné moci) pokračuje a jsou zachovány právní následky všech ostatních, (tj. nezrušených) procesních úkonů, které byly v dosavadním řízení učiněny. Tedy Ústavní soud zcela nepochybně vychází z toho, že jím z meritorních důvodů zrušené rozhodnutí obecných soudů žádné právní následky nemá. S tím nelze než souhlasit. Ani nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, spisové značky IV. ÚS 2263/24, na které žalobce rovněž odkazuje, neobsahuje ani náznak jiného stanoviska a k otázce důsledků zrušení rozhodnutí obecných soudů se vyjadřuje ještě okrajověji.9. Jiné stanovisko nezastávají ani obecné soudy. V bodě 11. odůvodnění návrhu na vydání opravného usnesení odkazuje žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, č. j. 28 Cdo 2061/2010-417. Jde o nepublikované rozhodnutí, které se zabývá manželským právem, čemuž odpovídá i právní věta, pod kterou jej lze nalézt. Jen pro úplnost se Nejvyšší soud zabývá v části III. odůvodnění, v 10. odstavci také otázkou opravných usnesení. Přesto, že tento rozsudek není součástí Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bývají zde uvedené myšlenky přejímány i autory komentářů. Nejvyšší soud zde uvádí: Zřejmá nesprávnost je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. vzniklým důsledkem zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku, a které jsou pro každého snadno poznatelné, zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí.10. Tento citát uvádí i žalobce na zmíněném místě odůvodnění jeho návrhu a z této myšlenky Nejvyššího soudu prezentuje závěr, že při opravě v této projednávané věci vydaného směnečného platebního rozkazu se stane obsoletním usnesení soudu prvního stupně o jeho zrušení. Tomu nelze přitakat. Pravomocným zrušením směnečného platebního rozkazu stal se naopak obsoletním tento rozkaz a vracet se k němu jíž postrádá jakýkoliv právní i praktický důvod. Ostatně Nejvyšší soud se zabýval opravami soudních rozhodnutí v tomto rozsudku proto, že uzavřel, že před tím soudy nižších stupňů provedly opravu vydaného rozhodnutí, ačkoliv proto nebyly podmínky stanovené v §164 o. s. ř.11. Směnečný platební rozkaz je také rozhodnutím ve věci samé a je z toho důvodu zcela rovnocenný i rozsudkům. Vrátíme-li se k výše popsanému případu Ústavního soudu ve věci spisové značky I. ÚS 380/98, potom kdyby ve zrušeném rozsudku obecného soudu byla písařská chyba ve smyslu § 164 o. s. ř., která by unikla obecným soudům i Ústavnímu soudu, musela by být opravena i ve zrušeném rozsudku obecného soudu a obsoletním by se stal nález Ústavního soudu. To je představa zjevně nesmyslná.12. Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že oprava jakéhokoliv pravomocně zrušeného rozhodnutí soudů postrádá zcela smysl, pro který je nejen možnost, nýbrž i nutnost oprav vad soudních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 164 o. s. ř. stanovena. Na poměrech jednotlivé věci a ani na právních poměrech kohokoliv by se takovou opravou vůbec nic nemohlo změnit.13. Soud prvního stupně sice bez bližšího odůvodnění, nicméně zcela případně konstatoval, že oprava předmětného a pravomocně zrušeného směnečného platebního rozkazu, jak to navrhoval žalobce, není namístě a tento návrh proto správně zamítl.14. Je pravdou, že napadené usnesení soudu prvního stupně je nikoliv zcela vhodně označeno jako opravné usnesení, ačkoliv se jím žádná oprava soudního rozhodnutí neprovádí a je pouze negativním rozhodnutím o návrhu, aby oprava soudního rozhodnutí provedena byla. To je však problém zcela malicherný, který nemá vůbec žádný vliv na věcnou správnost napadeného usnesení.15. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.16. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšnému žalovanému nevznikly žádné nutné náklady řízení, nebyla náhrada