2 Cmo 134/2025-113 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 24. 7. 2024, č.j. 31 Cm 57/2024-44 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným (výrok II.). Protože žalovaný nezaplatil soudní poplatek z odvolání, vyzval jej soud prvního stupně, aby tak učinil, usnesením ze dne 16. 10. 2024, č. j. 31 Cm 57/2024-53. Následný návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 11. 2024, č. j. 31 Cm 57/2024-79, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 2 Cmo 27/2025-89. Usnesením soudu prvního stupně z 29. 4. 2025, č. j. 31 Cm 57/2024-93 byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Současně byl poučen o následcích nezaplacení soudního poplatku, tj. že v případě jeho nezaplacení bude odvolací řízení zastaveno. Usnesení bylo od datové schránky právního zástupce žalovaného doručeno 14. 5. 2025, lhůta k úhradě soudního poplatku uplynula 30. 5. 2025. Soudní poplatek nebyl zaplacen.2. Následně soud prvního stupně podle § 4 odst. 1 písm. b), § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. odvolací řízení zastavil a podle § 146 odst. 2 věta druhá rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když žalovaný svým postupem zavinil zastavení odvolacího řízení, ale žalobkyni náklady odvolacího řízení nevznikly.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl zejména, že postupem soudů mu byla odňata možnost věc před soudy projednat. Bylo tím porušeno jeho právo podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práva a svobod. Opětovně namítl nesprávnost rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku. Dále se vyjádřil ke své účasti v , právnická osoba, . a , právnická osoba, v likvidaci, z nichž mu neplynou žádné příjmy. Lhůtu vyměřenou k zaplacení soudního poplatku považuje (s ohledem na jeho výši) za nepřiměřenou, když v možnostech žalovaného není zaplatit soudní poplatek ve výši , částka, ve stanovené lhůtě. V souladu s judikaturou Ústavního soudu jmenovanou v bodě II.9.-10. má zato, že lhůta k zaplacení soudního poplatku by měla být stanovena tak, aby mu byl dán reálný prostor pro jeho zaplacení.4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání vyhodnotila odvolání žalovaného jako ryze obstrukční. Žalovaný neprokázal objektivní nedostatek finančních prostředků. Potvrzení o výši jeho příjmů se jeví jako nesmyslné s ohledem na produktivní věk žalovaného, který je bez zdravotního omezení, které by snižovalo jeho možnost uplatnění na trhu práce. Poukázala na výši průměrné reálné mzdy. Firma, ve které žalovaný působil, byla pod jeho vedením řadu let prosperující. Z tvrzení žalovaného nevyplývá, že by s ohledem na tvrzenou tristní majetkovou situaci, požádal stát o sociální výpomoc, naopak hradí nezanedbatelnou odměnu za své právní zastoupení.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.6. Je nepochybné, že žalovaný neuhradil soudní poplatek z odvolání proti rozsudku shora uvedenému. Tato poplatková povinnost vznikla již podáním odvolání podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích a ke stejnému okamžiku byl tento poplatek i splatný podle § 7 odst. 1 téhož zákona. Soudní poplatek nebyl zaplacen ani v dodatečné lhůtě stanovené soudem prvního stupně podle § 9 odst. 1 téhož zákona.7. Postup soudu prvního stupně spočívající v zastavení odvolacího řízení poté, kdy po pravomocném rozhodnutí o nepřiznání poplatkové úlevy a nezaplacení soudního poplatku žalovaným v dodatečně stanovené lhůtě, je třeba hodnotit jako zcela správný.8. Lhůta stanovená v jeho usnesení z 29. 4. 2025 k zaplacení soudního poplatku je lhůtou stanovenou v souladu se zákonem. Nelze přisvědčit odvolateli, že by její délka byla nepřiměřená a že by žalovaný neměl dostatečný reálný prostor pro zajištění prostředků pro jeho zaplacení. Je třeba konstatovat, že splatnost soudního poplatku z odvolání vznikla podaným odvoláním, tj. v projednávané věci dnem 13. 8. 2024, a bez ohledu na podanou žádost o osvobození do soudního poplatku nebyl soudní poplatek dosud nezaplacen. Žalovaný tak měl dostatek prostoru si finanční prostředky pro jeho zaplacení opatřit. Nelze přehlédnout, že netvrdí, že by si prostředky k jeho zaplacení pokoušel zajistit.9. Pokud žalovaný v odvolání polemizoval s nesprávností rozhodnutí o nepřiznání osvobození od placení soudního poplatku pro odvolání, pak o jeho nepřiznání bylo již soudy pravomocně rozhodnuto a polemika s těmito rozhodnutími je v této fázi řízení zcela bez významu.10. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.11. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšná žalobkyně žádné náklady nepožadovala, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.