7 Cmo 58/2023-406 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 37 726 Kč za dobu od 1. 4. 2014 do 23. 10. 2018 (výrok I.). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 34 136 Kč se zákonnými úroky z prodlení jdoucími od 1. 10. 2013 do zaplacení (výrok II.). Výrokem III. přiznal státu na náhradě nákladů řízení částku 20 052 Kč. Ve výroku IV. uložil žalobci a žalovanému do pokladny Městského soudu v Praze uhradit 0 Kč a ve výroku V. uložil žalobci povinnost uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 13 522 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.2. Do tohoto rozsudku podal žalobce včasné odvolání.3. Podáním doručeným soudu dne 25. 4. 2025 vzal žalobce odvolání zpět. Uvedl, že důvodem zpětvzetí odvolání je dohoda o narovnání uzavřená se žalovaným dne 9. 4. 2025, kterou předkládá soudu a dle které by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení.4. Podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu., právnická osoba, ohledem na procesní úkon žalobce postupoval odvolací soud podle citovaného ustanovení a odvolací řízení zastavil.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když odvolací řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí odvolání z důvodu mimosoudního vyřešení věci. Odvolací soud proto neshledal procesní zavinění za zastavení odvolacího řízení u žádného z jeho účastníků.