9 Cmo 223/2024-34 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení přiznal likvidátorce zaniklé společnosti odměnu za provedenou likvidaci ve výši 5 000 Kč a výrokem II. přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 5 346 Kč. Výrokem III. jí uložil zaplatit nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje likvidátora ve výši 4 654 Kč.2. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, č. j. 77 Cm 282/2008-9, byla likvidátorkou společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, IČO , IČO, , naposledy sídlem , právnická osoba, (dále jen „společnost“), jmenována , tituly před jménem, , narozená , Anonymizováno, bytem , adresa, (dále jen „likvidátorka“).3. Dále soud prvního stupně vycházel z toho, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2009, č. j. 77 Cm 282/2008-18, byla likvidátorce poskytnuta záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 10 000 Kč. Podle soudu prvního stupně likvidátorka po ukončení likvidace podala soudu zprávu o provedení likvidace. Požadovala přiznat odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 9 396 Kč.4. Své shora uvedené usnesení ze dne 29. dubna 2024, č. j. 77 Cm 282/2008-28 Městský soud v Praze odůvodnil tak, že společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 30. 11. 2010 vymazána, přičemž neposkytla likvidátorce žádnou součinnost. S přihlédnutím k administrativní náročnosti činnosti likvidátorky a s ohledem na obornou kvalifikaci likvidátorky, jakož i vzhledem k tomu, že ze strany společnosti nebyla likvidátorce poskytnuta žádná součinnost, soud přiznal likvidátorce podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zvýšenou odměnu ve výši 5 000 Kč.5. Soud prvního stupně dále své rozhodnutí odůvodnil tak, že likvidátorka doložila výdaje celkem ve výši 5 356 Kč, a to vynaložené na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 142 Kč, na správní poplatky ve výši 300 Kč, na poštovné ve výši 504 Kč, na vyhotovování účetních závěrek společně s vedením účetnictví ve výši 3 000 Kč a na archivaci písemností ve výši 2 400 Kč. Žádné jiné výdaje likvidátorka nedoložila, čímž soud prvního stupně měl za to, že v případě shora uvedených vynakládaných výdajů se ne ve všech případech jedná o účelně vynaložené výdaje související s prováděním likvidace.6. Soud prvního stupně neshledal jako účelně vynaložený výdaj ve výši 3 000 Kč na zpracování účetnictví a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012 sp. zn. 7 Cmo 456/2011.7. Soud prvního stupně dále uvedl, že likvidátorce nebude přiznaná náhrada hotových výdajů vyplacena, jelikož ji byla již poskytnuta záloha ve výši 10 000 Kč, přičemž přeplatek z poskytnuté zálohy ve výši 4 654 Kč je likvidátorka povinna vrátit Městskému soudu v Praze.8. Proti výroku II. a III. výše uvedeného usnesení podala likvidátorka odvolání (odvolatelka). Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané části náhrady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč týkající se účetnictví, zpracování daňových přiznání a účetních závěrek.9. Likvidátorka ve svém odvolání namítala, že soudem prvního stupně citované rozhodnutí nelze aplikovat paušálně na všechny případy, ale je třeba posoudit každý jednotlivý případ samostatně. Dále uvedla, že má za to, že nelze činnost týkající se vedení účetnictví, daňových přiznání a sestavování účetních závěrek považovat za mechanické vyplnění 0 do formuláře a uvedla, že k číslu 0 je nutné zpracovat řadu dokladů k tomuto číslu je nutno dojít šetřením likvidátorky. Likvidátorka nesouhlasila ani s tím, že by odměna ve výši 5 000 Kč v sobě zahrnovala odměnu za výše uvedenou činnost.10. Likvidátorka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil tak, že se likvidátorce přiznává náhrada nákladů likvidace ve výši 8 346 Kč a ve výroku III. tak, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, dospěl z níže uvedených důvodů k závěru, že odvolání je důvodné.12. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla jmenována likvidátorem společnosti v roce 2009 usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, č. j. 77 Cm 282/2008-9, přičemž výrok o jmenování likvidátora nabyl právní moci dne 26. 2. 2009, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce.13. Jak je zřejmé z § 8 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“) likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.14. Jak je zřejmé z napadeného usnesení, soud prvního stupně odvolatelce nepřiznal náhradu hotových výdajů spočívajících v sestavování účetních závěrek a vedení účetnictví s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011.15. Odvolací soud po posouzení věci konstatoval, že v minulosti zastávaná stanoviska vyjádřená ve shora uváděném usnesení sp. zn. 7 Cmo 456/2011 byla následující soudní praxí překonána a z toho důvodu odvolací soud ani nesdílí názor soudu prvního stupně v tom směru, že je v nyní projednávané věci nutno postupovat ve shodně s uváděným usnesením sp. zn. 7 Cmo 456/2011.16. V nyní projednávaném případě odvolací soud konstatuje, že ze současné ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu vyplývá, že likvidátor není povinen vést účetnictví - včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání - vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, či ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024).17. Odvolací soud je dále toho názoru, že skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, je nečinná a nekontaktní, může mít vliv na výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby. Na výše uvedeném nemění nic ani skutečnost, že judikatura, na kterou odvolací soud shora odkazuje se týká výkladu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Závěry v uvedené judikatuře uvedené se prosadí obdobně i v poměrech vyhlášky a obchodního zákoníku (tedy v případě předchozí právní úpravy), neboť relevantní zákonná úprava nedoznala zásadnějších změn.18. Odvolací soud tak učinil závěr, že odvolatelkou vynaložený výdaj za vedení účetnictví ve výši 3 000 Kč je účelně vynaloženým výdajem v souvislosti s prováděním likvidace ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky a likvidátorce za něj přísluší náhrada.19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. a III. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto usnesení.20. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.