9 Cmo 228/2024-26 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 4. 2023, č. j. 16 Cm 69/2022-5, byl likvidátorem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO navrhovatele B, (dále také jen „společnost“) jmenován , Jméno navrhovatele A, , IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , Adresa navrhovatele A, (dále jen „likvidátor“). Předmětný výrok tohoto usnesení nabyl právní moci dne 3. 5. 2023.2. Likvidátor po ukončení likvidace podal soudu zprávu o provedení likvidace. Požadoval přiznat odměnu ve výši 15 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč s tím, že výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, se týkají zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v obchodní věstníku.3. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení přiznal likvidátorovi zaniklé společnosti odměnu za provedenou likvidaci ve výši 10 000 Kč a výrokem II. návrh likvidátora na přiznání odměny ve výši 5 000 Kč a hotových výdajů ve výši 2 178 Kč zamítl.4. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci vycházel z ustálené rozhodovací praxe, dle které v těchto případech náleží likvidátorovi 10 000 Kč. K hotovému výdaji sestávající se z nákladů za inzerci v Obchodním věstníku uvedl, že pokud likvidátor zjistil nemajetnost společnosti, považuje za nadbytečné zveřejnit oznámení ve smyslu § 198 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), neboť toto oznámení nemohlo mít na průběh likvidace vliv. Věřitelé se pak o vstupu společnosti do likvidace mohou dle soudu prvního stupně dozvědět jednodušším způsobem, a to nahlédnutím do veřejného rejstříku. Dále soud prvního odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023, uveřejněného pod č. 1/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a to v sešitu č. 3/2024 vydaném dne 10. 4. 2024 (dále jen „stanovisko Nejvyššího soudu“), které se zabývá otázkou účelnosti výdajů vynaložených likvidátorem jmenovaným soudem nebo jiným orgánem veřejné moci v souvislosti se zveřejněním oznámení a výzvy podle § 198 odst. 2 o. z. v případě nemajetných právnických osob. Soud prvního stupně tak nepovažoval tento výdaj za účelně vynaložený a nepřiznal likvidátorovi požadovaných 2 178 Kč.5. Proti výroku II. výše uvedeného usnesení podal likvidátor odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané náhradě hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, nikoli proti částce soudem prvního stupně nepřiznané na odměně ve výši 5 000 Kč.6. Likvidátor ve svém odvolání uvedl, že má za to, že hotový výdaj ve výši 2 178 Kč je účelně vynaložený náklad. Objasňuje, že v Obchodním věstníku je zveřejněna i výzva, ve které žádají věřitele o sdělení majetku. Povinnost zveřejnit výzvu pro věřitele vyplývá z § 198 odst. 2 o. z. Z toho ustanovení dle likvidátora taktéž vyplývá, že nemůže čekat na odpovědi na součinnosti ze strany institucí, ale musí bezodkladně zveřejnit výzvu. Dále uvedl, že jiné krajské soudy tento výdaj proplácejí a mají ho za účelně vynaložený. Likvidátor navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada nákladů likvidace ve výši 2 178 Kč.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2023 (usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 4. 2023, č. j. 16 Cm 69/2022-5, předmětný výrok v právní moci dne 3. 5. 2023), je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.9. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.10. Podle § 198 odst. 1 o. z. likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. Podle odstavce 2 likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.11. Podle § 4 nařízení jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil.12. Podle § 9 odst. 2 nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.13. Z obsahu předloženého spisu se podává, že likvidátor po ukončení likvidace podal soudu zprávu o provedení likvidace a požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace dne 14. 12. 2023 a dne 30. 11. 2023 (č.l. 10-11), což dokládal fakturou ze dne 28. 11. 2023 (č.l. 9). Odvolací soud se tak zabýval účelností výdajů za inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč.14. Odvolací soud je seznámen se stanoviskem Nejvyššího soudu, kterým došlo ke sjednocení rozhodovací soudní praxe, kdy Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci nepostupovaly jednotně, šlo-li o posouzení účelnosti výdajů vynaložených likvidátorem jmenovaným soudem nebo jiným orgánem veřejné moci v souvislosti se zveřejněním oznámení a výzvy podle § 198 odst. 2 o. z. v případě nemajetných právnických osob.15. V daném případě došlo k vynaložení výdajů za inzerci v Obchodním věstníku v době před vydáním předmětného stanoviska (faktura ze dne 28. 11. 2023). Likvidátor tak v době vynaložení výdajů za inzerci v Obchodním věstníku nemohl znát obsah stanoviska Nejvyššího soudu a předchozí rozhodovací praxe zdejšího soudu naopak stála na závěru, že zveřejnění výzvy v obchodním věstníku je nutnou podmínkou pro výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku (srov. např. usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 7 Cmo 43/2017, uveřejněné v Obchodněprávní revui č. 4/2018). Likvidátorovi nelze klást k tíži, že provedl přesně to, co po něm soudní praxe před vydáním stanoviska požadovala. Odvolací soud je tak toho názoru, že byloli by v tomto případě postupováno v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu, došlo by ve vztahu k likvidátorovi k popření požadavku na spravedlivé rozhodnutí.16. Odvolací soud proto vychází ze své rozhodovací praxe před přijetím stanoviska Nejvyššího soudu, že výdaje na zveřejnění zákonem předepsaného oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace v Obchodním věstníku jsou účelně vynaložené a likvidátorovi náleží jejich náhrada (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018 či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020).17. Odvolací soud tak uzavírá, že v poměrech projednávané věci, lze předmětný výdaj považovat za účelně vynaložený a odvolateli náleží odpovídající náhrada hotových výdajů ve výši 2 178 Kč za inzerci v Obchodním věstníku.18. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že výše likvidátorovi přiznané náhrady hotových výdajů činí částku 2 178 Kč.19. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.