9 Cmo 247/2024-46 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. prvního stupně shora uvedeným usnesením ve výroku I. zamítl návrh na schválení konečné zprávy o průběhu likvidace ze dne 2. 5. 2024. Výrokem II. likvidátorce zaniklé společnosti přiznal odměnu za provedenou likvidaci ve výši 10 000 Kč a současně jí schválil vyúčtovanou náhradu hotových výdajů ve výši 57 Kč vynaložených na poštovné. Konečně výrokem III. zamítl návrh likvidátorky na schválení a proplacení hotových výdajů ve výši 2 178 Kč vynaložených likvidátorkou na zveřejnění potřebných údajů v Obchodním věstníku a dále výdajů ve výši 2 904 Kč za služby spojené s účetnictvím.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2022, č. j. 38 Cm 116/2021-7, byla likvidátorkou společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „společnost“), jmenována společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, (dále jen „likvidátorka“). Dále vyšel ze skutečnosti, že likvidátorka po ukončení likvidace podala soudu konečnou zprávu o průběhu likvidace, v rámci níž požadovala přiznat odměnu ve výši 9 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 5 139 Kč.3. Pro posouzení požadavku likvidátorky soud I. stupně vyšel ze skutkového stavu z něhož má být zřejmé, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána a z toho důvodu neexistuje jako subjekt práv a povinností. Na základě toho soud I. stupně zaujal právní názor, podle něhož se stal návrh likvidátorky na schválení konečné zprávy o průběhu likvidace bezpředmětným.4. Z uvedených důvodů soud I. stupně odměnu likvidátorce přiznal, podle svého přesvědčení v souladu s aktuální judikaturou a okolnostmi případu, v maximální možné výši 10 000 Kč tak, aby tato odměna též kompenzovala náhradu zá práci likvidátorky, zejména za administrativní práce.5. Soud I. stupně se v rámci odůvodnění tohoto svého rozhodnutí zabýval též výdaji vynaloženými na poštovné ve výši 57 Kč, jež považoval za účelně vynaložené.6. Naopak soud I. stupně neshledal účelně vynaloženými výdaje ve výši 2 178 Kč za inzerci v obchodním věstníku a výdaje ve výši 2 904 Kč za ekonomické služby. Tento právní názor soud I. stupně odůvodnil přesvědčením, že společnost byla neaktivní a nedisponovala žádným majetkem. Zpracování účetních závěrek společnosti či daňových přiznání s nulovými položkami tak podle soudu I. stupně bylo rutinní činností a nevyžadovalo to odbornou ani žádnou jinou relevantnější časovou zátěž. Odměna za tyto „jiné práce“ jsou již podle soudu I. stupně zahrnuty v odměně likvidátora.7. Proti výroku III. výše uvedeného usnesení podala likvidátorka odvolání (dále též odvolatelka). Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané části náhrady hotových výdajů ve výši 2 904 Kč za služby spojené s účetnictvím.8. Podle odvolatelky využila pro nezbytné práce služeb externí společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „účetní společnost“), jež se specializuje na účetní a daňovou agendu, na níž naopak likvidátorka není odbornicí: Z tohoto důvodu podle odvolatelky oslovila uvedenou účetní společnost, jež požadované práce provedla. Z tohoto důvodu odvolatelka vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně neuhradit jí tyto náklady vynaložené na účetnictví likvidované společnosti. Soudu současně poskytla vyjádření účetní společnosti, podle níž předmětné služby zaberou průměrně 4 hodiny práce. Navíc tyto služby se musí provést v případě každé společnosti bez ohledu na to, zda se jedná o společnost majetnou či nemajetnou. Odvolatelka dále odkázala na rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze, podle jehož právního názoru likvidátor není povinen při provádění likvidace vykonávat veškerou činnost sám.9. Z uvedených důvodů odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku III. změnil tak, že vyhoví jejímu návrhu na přiznání práva na proplacení jí vynaložených hotových výdajů ve výši 2 904 Kč za služby spojené s účetnictvím.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, usnesení v napadené části přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.11. Jak je zřejmé z § 195 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.12. Jak je dále zřejmé z § 4 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále také jen „nařízení“), jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil.13. Jak je zřejmé z § 9 odst. 2 nařízení, likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, hradí-li stát náhradu hotových výdajů, v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.14. Ze současné ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu vyplývá, že likvidátor není povinen vést účetnictví (včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání) vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti aktuálně platné právní úpravy. Po likvidátorovi, jenž těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze podle právního názoru odvolacího soudu spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, či ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024).15. Na základě výše uvedeného odvolací soud uzavřel, že vše uvedené platí i pro nemajetné společnosti, jelikož zákon pro ně žádnou výjimku nestanovuje.16. Na základě shora rozvedené úvahy se odvolací soud neztotožnil se závěry soudu I. stupně, podle nichž v případě nemajetné společnosti je zpracování účetních závěrek či daňových přiznání s nulovými položkami rutinní záležitostí nevyžadující zvláštní odborný postup, přičemž vypracování těchto dokladů pro likvidátora nepředstavuje ani žádnou významnou časovou zátěž.17. Jak je zřejmé z faktury č. 24UTS0287 ze dne 2. 5. 2024 vystavené účetní společností, jež je součástí spisu, likvidátorce byla vyfakturována částka 2 904 Kč za vedení účetnictví a za zpracování daňového přiznání v rámci likvidace.18. Odvolací soud proto uzavřel, že likvidátorkou vynaložený výdaj za vedení účetnictví ve výši 2 904 Kč je účelně vynaloženým výdajem v souvislosti s prováděním likvidace, na jehož náhradu má likvidátorka právo ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení.19. Na základě výše uvedeného odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. (občanského soudního řádu) usnesení soudu I. stupně v odvoláním napadené části ve výroku III. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku toho usnesení.20. Jelikož je likvidátorka jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.