9 Cmo 323/2024-253 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Karlových Varech dne 12. 10. 2021 domáhal se žalobce, aby soud nahradil souhlas žalovaného s umístněním šikmé zvedací plošiny HÖGG typu RL 60 (dále jen „plošina“) v chodbě domu č.p. , Anonymizováno, v kat. území , adresa, (dále jen „dům“) podél schodiště od vchodových dveří do domu do prvního patra, přičemž plošina bude ukotvena pod stropem podest a schodiště. Uvedl, že má ve společném jmění manželů se svou manželkou , Anonymizováno, bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v domě. Je těžce zdravotně postižen, pohybuje se na vozíku, na němž se není schopen ze svého bytu ve zvýšeném přízemí samostatně dostat ven z domu. Problém lze řešit plošinou. Úřad práce však pro poskytnutí příspěvku na pořízení a instalaci plošiny vyžaduje souhlas všech vlastníků domu. Žalovaný však souhlas neudělil jako jediný z vlastníků jednotek v domě.2. Žalovaný se bránil námitkami, že žaloba je zneužitím práva, že žalobce nedoložil bezpečnost plošiny z hlediska statiky domu a elektroinstalace, že žalobce neřeší údržbu plošiny a její demontáž, až nebude potřeba.3. Usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. Ncp 140/2022-49, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“).4. Dne 19. 6. 2023 došlo soudu prvního stupně podání žalobce, kterým vzal žalobu zpět v plném rozsahu. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil.5. Usnesením ze dne 16. 8. 2023, č. j. 41 Cm 35/2022-194, soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 4 447,84 Kč (výrok II.).6. K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2024, č. j. 9 Cmo 222/2023-206, předeslané usnesení ve výroku I. o zastavení řízení potvrdil, ve výroku II. jej změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 3 847,84 Kč (výrok I.) a žalovanému uložil, aby nahradil České republice - Krajskému soudu v Plzni náklady vynaložené na zastoupení žalobce v odvolacím řízení ustanovenou zástupkyní s tím, že výši těchto nákladů stanoví soud prvního stupně samostatným usnesením (výrok II.).7. Usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. j. 41 Cm 35/2022-225, soud prvního stupně přiznal ustanovené zástupkyni žalobce odměnu za zastupování ve výši 41 275,80 Kč.8. Následně napadeným usnesením soud prvního stupně uložil žalovanému, aby na účet soudu prvního stupně zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 2 367,66 Kč. V odůvodnění odkázal na předchozí usnesení odvolacího soudu a konstatoval, že ustanovená zástupkyně žalobce učinila v odvolacím řízení jeden úkon právní služby (odvolání proti výroku o nákladech řízení), za který jí náleží odměna ve výši 1 250 Kč podle § 11 advokátního tarifu a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a dále podnikla cestu na jednání s klientem z , adresa, dne 22. 8. 2023, za což jí náleží náhrada cestovného osobním automobilem ve výši 206,74 Kč a náhrada za promeškaný čas za dvě započaté půlhodiny po 100 Kč. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobci by podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. příslušela náhrada nákladů řízení. Protože však žalobce v řízení zastupovala ustanovená advokátka, nahradí žalovaný státu náklady na její odměnu podle § 149 odst. 2 o. s. ř.9. Proti tomuto usnesení se odvolal žalovaný. Upozornil na to, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2023, č. j. 41 Cm 35/2022-194, nebyla uložena povinnost hradit náklady řízení žalovanému, nýbrž žalobci. Podmínka pro uložení povinnosti podle § 149 odst. 2 o. s. ř. tedy nenastala. Navíc vyplacené náklady nebyly účelné, neboť ustanovená advokátka nedoložila, že cestovala osobním automobilem, a lze pochybovat i o účelnosti její cesty k úkonu ohledání bydliště žalobce znalcem. Namítl také, že zástupkyni žalobce ustanovil věcně nepříslušný soud a že napadené usnesení mělo být vydáno ještě před skončením soudního řízení. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, aby žalovaný nebyl povinen zaplatit státu žádné náklady, a aby mu byly proti státu přiznána náhrada nákladů řízení.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.11. Odvolací soud především konstatuje, že o tom, že žalovaný má žalobci nahradit náklady odvolacího řízení, bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 9 Cmo 222/2023-206, a podle § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř. již nelze tento závěr změnit, neboť je závazný jak pro odvolací soud, tak i pro účastníky. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že žalovaný je povinen zaplatit státu pouze náhradu nákladů na zastoupení žalobce v odvolacím řízení, nikoli v řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byl totiž úspěšný žalovaný (řízení bylo zastaveno z viny žalobce), v řízení odvolacím tomu tak nebylo, neboť žalovanému se nepodařilo dosáhnout změny výroku o zastavení řízení, proti němuž se odvolal, a náklady řízení, které mu byly proti žalobci přiznány soudem prvního stupně, byly odvolacím soudem k odvolání žalobce sníženy. Žalovaný tedy v odvolacím řízení utrpěl procesní neúspěch, který má za následek jeho povinnost hradit náklady odvolacího řízení.12. Za popsaného stavu řízení je tedy odvolacímu přezkumu otevřena pouze výše nákladů, které má žalovaný státu zaplatit. K této výši odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, v němž je výpočet výše nákladů podrobně popsán, a odvolací soud je považuje za správný. K námitce žalobce odvolací soud sděluje, že nemá důvod nevěřit ustanovené zástupkyni žalobce, že za svým klientem do Ostrova cestovala osobním automobilem. Její návštěvu dne 22. 8. 2023, tj. v den, kdy podala jeho jménem odvolání proti nákladovému výroku usnesení o zastavení řízení, potom odvolací soud považuje za účelnou za situace, kdy klient je poměrně vysokého věku a velmi omezené pohyblivosti, pročež se nemohl dostavit do sídla ustanovené advokátky a telefonická komunikace by mohla být rovněž obtížná. Navíc se jednalo o cestu na krátkou vzdálenost.13. Odvolací soud tedy podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení potvrdil jako věcně správné.14. O nákladech odvolacího řízení potom odvolací soud nerozhodoval za situace, kdy předmětem napadeného usnesení je pouze vztah žalovaného a státu.