9 Cmo 349/2024-42 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně v záhlaví uvedeným usnesením přiznal , Jméno navrhovatele A, , nar. , Datum narození navrhovatele A, (dále jen „likvidátor“), likvidátorovi společnosti , Jméno navrhovatele B, , IČO , IČO navrhovatele B, (dále jen „společnost“), odměnu likvidátora ve výši 10 000 Kč (výrok I.). Výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 1 375,42 Kč, která bude likvidátorovi uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje. Výrokem III. uložil likvidátorovi povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 8 624,58 Kč.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 24. 1. 2024 vymazána a likvidátorovi tak vznikl nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, jež mu v souvislosti s likvidací vznikly. Odměnu likvidátorovi ve výši 10 000 Kč přiznal soud I. stupně s přihlédnutím k administrativní náročnosti činnosti a odborné kvalifikaci jmenovaného likvidátora. Soud I. stupně přiznal likvidátorovi rovněž právo na náhradu hotových výdajů ve výši 1 375,42 Kč. Ta sestávala z výdajů na administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) ve výši 600 Kč a z výdajů za poštovné a správní poplatky ve výši 775,42 Kč. Likvidátor ve svém vyúčtování přitom požadoval přiznat náhradu hotových výdajů na administrativní výdaje ve výši 2 000 Kč. Soudu I. stupně však bylo z jeho vlastní činnosti známo, že tyto výdaje se v obdobných případech pohybují v rozmezí 400 - 600 Kč. Likvidátor soudu I. stupně dále doložil výdaje na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, na zpracování a podání daňového přiznání (vedení účetnictví) ve výši 4 480 Kč a na služby archivace dokumentů společnosti ve výši 7 000 Kč. Tyto náklady však nepovažoval soud I. stupně za účelně vynaložené.3. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu I. stupně podal likvidátor včasné odvolání.4. Z obsahu podaného opravného prostředku vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané náhradě hotových výdajů v celkové výši 15 418 Kč (likvidátor požadoval přiznat náhradu hotových výdajů celkem ve výši 16 793,42 Kč). Odvolání likvidátora nesměřuje proti částce soudem prvního stupně přiznané na náhradě hotových výdajů ve výši 1 375,42 Kč.5. Likvidátor nesouhlasí s tím, aby mu nebyla přiznána náhrada za výdaj ve výši 2 178 Kč za zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku, jelikož na počátku či v průběhu likvidace nemůže likvidátor předjímat, zda je společnost nemajetná a nemůže nerespektovat § 198 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ). Stejně tak nesouhlasí s nepřiznáním náhrady za výdaj ve výši 4 840 Kč za zpracování účetnictví za období likvidace a s nepřiznáním náhrady nákladů ve výši 1 400 Kč za administrativní výdaje (likvidátor požadoval 2 000 Kč a přiznáno mu bylo 600 Kč). Likvidátor dále ve smyslu platné judikatury nahradil doklad za archivaci novým nákladovým dokladem vydaným společností, která může poskytovat službu archivace. Navrhl, aby odvolací soud usnesení v napadené části změnil tak, že mu bude přiznána náhrada hotových výdajů v celé jím požadované výši a po odečtení zálohy ve výši 10 000 Kč mu bude vyplacena částka 6 793,42 Kč.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích II. a III. a dospěl k závěru, že odvolání likvidátora je zčásti důvodné.7. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenována likvidátorem společnosti v roce 2018 (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2018, č. j. 77 Cm 76/2017-15, v právní moci dne 5. 10. 2018), je podle právního názoru odvolacího soudu třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenována do své funkce.8. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, č. j. 77 Cm 76/2017-24 byla likvidátorovi k jeho návrhu ze dne 18. 1. 2019 poskytnuta záloha na pokrytí účelně vynaložených výdajů likvidace ve výši 10 000 Kč; usnesení nabylo právní moci dne 23. 3. 2019.9. Po právní stránce odvolací soud vychází z níže uvedené právní úpravy.10. Podle § 195 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.11. Podle § 198 odst. 1 NOZ likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. Podle odstavce 2 likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.12. Podle § 4 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále též zkráceně - nařízení vlády) jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil.13. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.14. Odvolací soud z hlediska okolností významných pro rozhodnutí vyšel z obsahu předloženého spisu, z něhož se podává, že dne 29. 1. 2024, likvidátor doručil soudu I. stupně zprávu o provedení likvidace, v níž vyčíslil i hotové výdaje, jež mu s prováděním likvidace společnosti vznikly. Likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 16 793,42 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. V rámci vyčíslení výdajů likvidátora, vzniklé mu v souvislosti s prováděním likvidace, byly požadovány k náhradě náklady na:Zveřejnění v obchodním věstníku 2 178,00 KčZpracování daňových přiznání 4 800,00 KčPoštovné a správní poplatky 775,42 KčAdministrativní výdaje 2 000,00 KčArchivace 7 000,00 KčCelkem 16 793,42 Kč15. Ve vztahu k výdajům na zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace je odvolací soud seznámen se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023, uveřejněného pod č. 1/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a to v sešitu č. 3/2024 vydaném dne 10. 4. 2024 (dále jen „stanovisko Nejvyššího soudu“), kterým došlo ke sjednocení rozhodovací soudní praxe odvolacích soudů, kdy tyto nepostupovaly jednotně, šloli o posouzení účelnosti výdajů vynaložených likvidátorem jmenovaným soudem nebo jiným orgánem veřejné moci v souvislosti se zveřejněním oznámení a výzvy podle § 198 odst. 2 NOZ v případě nemajetných právnických osob.16. V daném případě došlo v rámci likvidátorova legitimního očekávání následné náhrady k vynaložení výdajů likvidátorem za inzerci v Obchodním věstníku v době před vydáním předmětného stanoviska (faktura ze dne 8. 6. 2023). Likvidátor tak v době vynaložení výdajů za inzerci v Obchodním věstníku nemohl znát obsah stanoviska Nejvyššího soudu. Odvolací soud proto v této souvislosti zastává názor, že s ohledem na důvodnost legitimního očekávání likvidátora v souvislosti s náhradou uvedených nákladů je nutno pro tento případ postupovat v souladu s praxí aplikovanou před vydáním uvedeného stanoviska. Odvolací soud proto v daném konkrétním případě vycházel z právního názoru, podle něhož výdaje na zveřejnění zákonem předepsaného oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace v Obchodním věstníku představují výdaje účelně vynaložené a likvidátorovi náleží jejich náhrada, obdobně jako např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018 či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020.17. Výsledkem shora uvedené úvahy odvolacího soudu byl dílčí závěr, že předmětný výdaj odvolací soud považuje za účelně vynaložený a z tohoto důvodu likvidátorovi náleží odpovídající náhrada hotových výdajů ve výši 2 178 Kč za inzerci v Obchodním věstníku (§ 9 odst. 2 nařízení).18. Ve vztahu k soudem I. stupně nepřiznaným výdajům na zpracování účetnictví ve výši 4 840 Kč odvolací soud zastává právní názor mající oporu v ustálené rozhodovací praxi odvolacího soudu, podle něhož likvidátor není povinen vlastními silami vést účetnictví, včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání, přičemž i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti platné účetní a daňové legislativy. Po likvidátorovi, jenž těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze podle právního názoru odvolacího soudu spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost, jak tento názor opakovaně vyjádřil odvolací soud v usnesení ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne