58 CO 197/2022-145 — Krajský soud v Brně

1. Odvoláním napadeným rozsudkem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 29.928 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), žalobkyni bylo uloženo zaplatit státu náklady řízení, spočívající v nákladech ustanoveného opatrovníka, ve výši 19.246 Kč na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti ve lhůtě tří dnů od právní moci předmětného rozsudku (výrok II.) a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25.593,79 Kč do tří dnů od právní moci předmětného rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). 2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku ve vztahu k výroku II. rozhodl soud I. stupně o náhradě nákladů řízení státu s odkazem na ustanovení § 147 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.). Uzavřel, že se jedná o ustanovení upravující tzv. separaci nákladů řízení; náklady platí ten, kdo jejich vznik zavinil, když postačí pouze nedbalostní zavinění, pokud by tyto náklady jinak nevznikly. Jde o náklady, které nesouvisí s řádným vedením sporu, přičemž mezi náklady a zaviněním jejich vzniku musí existovat příčinná souvislost, tedy jednání daného účastníka musí vést ke vzniku takových nákladů. Řízení bylo stiženo vadou, způsobenou zaviněním žalobkyně, která označila žalovaného nesprávným datem narození a protože s tímto subjektem nebyla ztotožněna žádná osoba, když přes provedené šetření nebyl ani nemohl být soudem vypátrán, vyvstala procesní potřeba ustanovit žalovanému jako osobě neznámého pobytu opatrovníka a s tímto pokračovat v řízení. Ustanovené opatrovnici pak byla pravomocně přiznána odměna za zastupování žalovaného v celkové výši 19.246 Kč, která v konečném důsledku představuje náklady státu. Mezi jednáním žalobkyně a následkem ve formě nákladů státu na ustanovenou opatrovnici lze spatřit příčinnou souvislost; pokud by žalobkyně označila žalovaného správně, pak by tyto náklady v řízení nebyly bývaly vznikly. Proto soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit státu tyto náklady, když náklady, které byly separovány, nelze zahrnout do nákladů, o jejichž náhradě se rozhoduje podle výsledku řízení. 3. Proti rozsudku, a to výslovně toliko proti výroku II., podala žalobkyně odvolání. Připustila, že v žalobě uvedla nesprávné datum narození žalovaného, s tím, že nelze přehlédnout, že z důkazů předložených žalobkyní vyplývalo datum narození správné, v důsledku čehož tak muselo být soudu zřejmé, že se jednalo pouze o chybu v psaní, která mohla být kdykoliv opravena na výzvu soudu k odstranění vad podání. V tomto ohledu není pouze vinou žalobkyně, že náklady na zastoupení opatrovníkem vznikly, a nelze tak bez dalšího tyto náklady na žalobkyni přenášet. Ve věci ani nebyl dán prostor pro separaci nákladů, neboť nelze přehlédnout, že žalobkyně byla jinak ve sporu zcela úspěšná. Případné náklady na opatrovníka měly být součástí výroku o náhradě nákladů řízení hrazených žalobkyni žalovaným. Nadto žalobkyně napadá rovněž výši nákladů vynaložených na opatrovníka, neboť tyto považuje za neúčelné a tedy nesprávně přiznané; blíže pak tuto svou argumentaci odůvodnila. Uzavřela, že má za to, že nejsou dány důvody pro to, aby byla výhradně povinna nahradit náklady opatrovníka státu. Navrhla zrušení výroku II. a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání. 4. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a to bez nutnosti nařídit k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř). 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně podala návrh na vydání platebního rozkazu, v němž jako žalovaného označila Ing. [jméno] [příjmení], datum narození [datum], bytem [adresa]. Společně s návrhem doložila řadu listinných důkazů, z nichž se podává adresa žalovaného rovněž„ [příjmení] [jméno] 16, [PSČ] [obec], Česká republika“ či„ [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [část obce], Česká republika“. Ve věci byla provedena lustrace Ing. [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a dle zpráv Úřadu práce ČR a Okresní správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že takto označená osoba neprochází žádnou z dostupných evidencí. Tato skutečnost byla sdělena žalobkyni, která na podané žalobě trvala s tím, že takto označený žalovaný má majetek v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť je majitelem cenných papírů, jež jsou vedeny na majetkovém účtu u žalobkyně. 6. Za tohoto stavu soud I. stupně bez dalšího jmenoval žalovanému pro toto řízení opatrovníka, s nímž v řízení pokračoval. V průběhu řízení před soudem I. stupně žalobkyně předložila další listiny, kdy, konkrétně z listiny označené„ protokol o výsledku služby, výpis z účtu majitele k zadanému datu včetně zástav a PPN“, je zřejmé, že osoba Ing. [jméno] [příjmení] má u žalobkyně evidovány cenné papíry; bydliště Ing. [jméno] [příjmení] je v uvedených listinách uvedeno„ [příjmení] [jméno] 16, [PSČ] [obec]“ a osoba je identifikována číslem osoby„ [číslo]“. Na tyto skutečnosti však soud I. stupně ani žádný z účastníků nijak nereagoval, ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem, kterým bylo žalobkyni zcela vyhověno a až v rámci odvolacího řízení bylo zjištěno, že žalovaný se narodil nikoli dne [datum], ale dne [datum]. 7. Z ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. nelze dovodit povinnost žalobce, aby mimo jména a příjmení uvedl další identifikační znaky žalované fyzické osoby (např. datum narození), jestliže na jím uvedené adrese žalovaného se žádná z osob, s nimiž by mohla být žalovaná osoba zaměněna, nezdržuje (srovnej přiměřeně Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1378/2005). 8. V souzené věci byl žalovaný označen jménem, příjmením a bydlištěm na existující adrese a nadto datem narození, které nebylo správné. Za situace, kdy tuto skutečnost soud I. stupně zjistil, měl následovat postup podle § 43 o. s. ř. a pokud by vady žaloby nebyly odstraněny, bylo na soudu I. stupně vyhodnotit, je-li účastník skutečně označen správně (přesně a určitě) a úplně; skutečnost, že taková osoba nemá způsobilost být účastníkem řízení, pak není vadou podání. Je-li označen za účastníka řízení někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení (tedy někdo, kdo nikdy tuto způsobilost neměl nebo někdo, kdo sice byl způsobilý být účastníkem řízení, avšak před zahájením řízení tuto způsobilost ztratil), jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit a soud je povinen k tomuto nedostatku kdykoliv za řízení přihlédnout a řízení zastavit (§ 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř.). Jinými slovy řečeno, soud I. stupně měl za daného stavu nejprve vyhodnotit, zda nedostatek v označení účastníka představuje vadu žaloby, při jejímž odstranění soud postupuje podle ustanovení § 43 o. s. ř., či zda je účastník označen správně a úplně, avšak jedná se o účastníka, který nemá způsobilost být účastníkem řízení a v takovém případě řízení zastavit. 9. Odvolací soud se proto neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že by náklady na právní zastoupení opatrovníkem vzniklé státu měla nést žalobkyně. 10. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadený výrok II. změnil tak, že českému státu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť nebyl dán ani důvod pro to, aby tyto náklady řízení státu zaplatil žalovaný. 11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 12. Výjimečné okolnosti v dané věci spočívají v tom, že žalobkyně byla tím, kdo ve věci prvý pochybil, a byl to soud, který nereagoval adekvátně na toto pochybení. Nebylo by proto spravedlivé, aby žalovaný za těchto okolností hradil žalobkyni náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.