60 CO 185/2022-203 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10. 6. 2022, č. j. 9 C 131/2021-133, bylo výrokem I. určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] uzavřená mezi žalobkyní a) [jméno] [příjmení] a žalovaným je neplatná. Výrokem II. byla určena neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní b) [jméno] [příjmení] a žalovaným. Výroky III. a IV. byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni a) náklady řízení ve výši 28.999 Kč a žalobkyni b) ve výši 26.999 Kč. 2. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil skutkový stav a uzavřel, že žalobkyně byly v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru zaměstnány u žalovaného. V únoru 2021 ujišťovala ředitelka divadla všechny zaměstnance, že nikdo nebude propuštěn. Dne [datum] však žalovaný přijal rozhodnutí o organizační změně s účinností od [datum]. Rozhodnutí bylo téhož dne projednáno s odborovou organizací působící při žalovaném a obsahem rozhodnutí bylo snížení stavu zaměstnanců o 7 herců a 1 zaměstnankyni na pozici nápověda. Dotčení zaměstnanci byli emailem z [datum] svoláni na den [datum] k „ uměleckým pohovorům“. K uměleckým pohovorům byl pozván také předseda odborové organizace. Zaměstnanci ani předseda odborové organizace neměli vědomí o tom, že předmětem pohovoru bude organizační změna. Žalobkyně a) a b) byly překvapeny, že na uměleckém pohovoru se účastnila také zástupkyně právního oddělení města Uherské Hradiště. Všem hercům bylo u pohovoru oznámeno, že se s nimi v divadle do budoucna nepočítá, respektive, že s nimi musí být pro nadbytečnost ukončen pracovní poměr, ale že pokud dojde k ukončení pracovního poměru dohodou, pak budou mít možnost dohrávat role v již nazkoušených inscenacích na základě licenční smlouvy, přičemž všem byla předložena listina s rozpisem rolí, možností hraní a honorářem. Samotná licenční smlouva předložena nebyla a její podmínky nebyly ani projednány. Žalobkyně a) [jméno] [příjmení] požádala o možnost si celou věc rozmyslet, ale nebylo jí to umožněno, bylo jí řečeno, aby si věc rozmyslela hned, přičemž tato byla rozrušená, byla v šoku, který byl o to větší, že si nedokázala po tolika letech působení v divadle představit takový konec a považovala to za necitlivé jednání vůči její osobě. Žalobkyně upozorňovala na to, že v podstatě neví, co podepisuje a přistoupila k podpisu dohody. Upozornila i na to, že nemá brýle, ředitelkou nabízené brýle odmítla. Stejně tak i žalobkyně b) [jméno] [příjmení] byla jednáním dne [datum] zaskočena a byla z události značně rozrušená. Nebylo jí umožněno vzít si dohodu domů a v klidu si věc promyslet a s někým se poradit. Bylo jí řečeno, že se musí rozhodnout, že neodejde, dokud něco nepodepíše. V odchodu jí nebylo bráněno fyzicky. Nakonec jí bylo řečeno, že pokud nepodepíše dohodu, bude mít nucenou dovolenou a v podstatě jí bude odepřen přístup do divadla. Obdobně přistupoval žalovaný i ve vztahu k ostatním hercům, o které snížil stav. V dohodě bylo uvedeno skončení pracovního poměru z důvodu jejich nadbytečnosti, ačkoli již byla předložena tabulka o tom, v kolika inscenacích by dohrávali v případě licenční smlouvy. Všem hercům bylo sděleno, že pokud nepodepíšou dohodu o rozvázání pracovního poměru, bude jim dána výpověď, ale již bez možnosti aspoň dohrání inscenací na základě licenční smlouvy. Následně žalobkyně a) i b) vyzvaly žalovaného k dalšímu přidělování práce, kdy dohodu považují za neplatnou, neboť na ně byl vyvinut nátlak a byly nuceny podepsat dohodu v časové tísni, ač to neodpovídalo jejich svobodné vůli. 3. Soud I. stupně dále uzavřel, že žaloba o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru byla podána včas, ve lhůtě 2 měsíců od okamžiku, kdy měl být pracovní poměr rozvázán. Dále uzavřel, že formální i obsahové náležitosti dohody byly ve znění dohody dodrženy. Soud I. stupně dovodil, že v dohodě byl obsažen i důvod skončení pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce a že tento nebyl naplněn, neboť žalobkyně měly po skončení pracovního poměru hrát ještě v řadě inscenací a v několika reprízách těchto představení. Soud I. stupně určil, že rozvázání pracovního poměru mezi oběma žalobkyněmi a žalovaným je neplatné, neboť jednání žalovaného bylo v rozporu s dobrými mravy z pohledu § 6 odst. 1 občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. Toto spatřoval v postupu žalovaného, který postupoval zastřeně, pod záminkou uměleckých pohovorů, žalobkyně byly z jednání žalovaného překvapené a rozrušené, když v minulosti byly ubezpečeny, že k propouštění nedojde. Sdělení o nadbytečnosti žalobkyň se nezakládala na pravdě. Dohody byly v podstatě vynuceny tím, že v případě podpisu mohly dohrávat nazkoušené inscenace. Tlak byl navíc násoben tehdy panující epidemií SARS – CoV-2. Žalobkyním nebylo umožněno, aby si celou věc promyslely a případně se poradily. Všechny tyto okolnosti způsobily ve svém souhrnu nesvobodu v rozhodování obou žalobkyň. Tato nesvoboda nebyla způsobena fyzickým násilím, ale v konečném důsledku byly tyto dohody uzavřeny v tísni, neboť jim nebyl poskytnut čas na rozmyšlení v době, kdy byly rozrušené a nebyly jim dostatečně objasněny podmínky licenční smlouvy. Žalovaný navodil situaci časové tísně. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Žalovaný doplnil odvolání poukazem na to, že neuvedení důvodu ukončení pracovního poměru v dohodě o skončení pracovního poměru, nemůže mít za následek neplatnost této dohody. Poukazuje také na to, že soud I. stupně nedostatečně zhodnotil ekonomickou situaci žalovaného a vytížení žalobkyň v programu divadla a nepřihlédl k tomu, že ekonomická situace divadla byla dlouhodobě neudržitelná. Z provedeného dokazování vyplývá, že stav, v jakém žalobkyně uzavíraly dohodu, nelze v žádném případě hodnotit jako stav tísně. Dále dovozuje, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil důkazy, když uzavřel, že jednání žalovaného nebylo transparentní, bylo překvapivé a nátlakové. Jednání žalovaného nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně a) [jméno] [příjmení] doplnila své vyjádření k odvolání a ve vyjádření poukazuje na hospodářské výsledky divadla a popisuje opětovně skutkový děj propuštění zaměstnanců divadla. 5. Žalobkyně a) a b) ve vyjádření k odvolání poukazují na věcnou správnost rozhodnutí soudu I. stupně a navrhují potvrzení rozsudku soudu I. stupně. 6. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně, avšak z jiných důvodů. 7. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, avšak z jiných důvodů, než uváděl soud I. stupně. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením důkazů provedených soudem I. stupně a z těchto důkazů učiněnými závěry o skutkovém stavu. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění učiněné soudem I. stupně. Nelze se však ztotožnit s právním hodnocením, které je neurčité, zabíhavé a nepřesné. Soud I. stupně v odůvodnění směšuje pojmy donucení a tísně, tyto kvalifikuje jako otázku dobrých mravů a z formulace odůvodnění nelze přesně vyrozumět, jak vlastně soud I. stupně věc právně kvalifikoval. Navíc odůvodnění obsahuje jakési vlastní úvahy, které nevycházejí z obsahu dokazování, jsou pro věc po právní stránce nepodstatné a jsou jen prezentací náhledu soudu I. stupně na divadelní prostředí. Dále soud I. stupně na jedné straně uvádí, že ve věci nelze hodnotit otázku, zda skutečně byly splněny podmínky pro rozhodnutí žalovaného o organizační změně a na druhou stranu toto bez potřebných podkladů hodnotí a dokonce toto bere za prokázané a dovozuje z toho důsledky pro rozhodnutí ve věci. Navíc závěry soudu I. stupně jsou v rozporu s konstantní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, například rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2128/2019, z kterého je zřejmé, že zaměstnavatel může svoji činnost zajistit i jinak než prostřednictvím osob v základním pracovněprávním vztahu. 8. Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem (§ 49 odst. 1 zákoníku práce) Dohoda o rozvázání pracovního poměru je jediným dvoustranným pracovněprávním jednáním, podle kterého zaniká pracovní poměr. O ujednání o zániku (rozvázání) pracovního poměru jde vždy, jestliže z něho určitě a srozumitelně vyplývá, že na základě svobodné vůle zaměstnavatele a zaměstnance nemá nadále t