59 CO 2/2023-343 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl o zastavení řízení (výrok I), žalobkyni uložil povinnost nahradit 1. žalovanému náklady řízení ve výši 6.534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce (výrok II), dále jí uložil povinnost nahradit 2. žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 8.000 Kč žalobkyni (výrok [příjmení]). 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, kterým napadla výroky II a III. Nesouhlasila s posouzením zavinění na zastavení řízení soudem I. stupně, k čemuž namítala, že žalobu podala dne [datum] a téhož dne 1. žalovaný požádal 2. žalovanou o upuštění od dražby, což však žalobkyně nevěděla. Závěr o upuštění od dražby kvůli usnesení Ústavního soudu o odložení vykonatelnosti ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] neodpovídá obsahu listin ve spise a časovému sledu událostí. Pokud 2. žalovaná upustila od konání veřejné dobrovolné dražby nemovitostí až po podání žaloby, musela žalobkyně na tuto situaci reagovat zpětvzetím žaloby, neboť žalobě by nemohlo být vyhověno. Zpětvzetí žaloby nastalo tedy pro chování žalovaných, kteří upustili od dražby až po podání žaloby. Žalobkyně zpochybnila také účelnost nákladů vynaložených 1 žalovaným, neboť je správcem konkurzní podstaty a je osobou práva znalou. Žalobkyně dále namítala, že o zastavení řízení a náhradě nákladů řízení rozhodl nezákonný soudce. Podle rozvrhu práce Okresního soudu ve [obec] platného ke dni podání žaloby neměla být věc přidělena oddělení 38 C, protože nemá specializaci CM, ale měla být přidělena do oddělení s touto specializací. Jedná se o vadu napadeného rozhodnutí, která je v odvolacím řízení nezhojitelná, která znamená porušení článku 38 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Žalobkyně navrhla, aby usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích II a III bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení se závazným pokynem, aby o náhradě nákladů řízení rozhodl zákonný soudce, eventuelně, pokud se odvolací soud neztotožní s argumentací ohledně odnětí zákonnému soudci, aby napadené výroky byly změněny tak, že 1. žalovanému a 2. žalované bude uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši vyčíslené v písemném vyhotovení usnesení. 3. V doplnění odvolání žalobkyně namítala, že o jejím odvolání má podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně platného od [datum] jako zákonný soudce rozhodovat senát 27 Co nebo 28 Co, případně 74 Co. Žaloba na určení nepřípustnosti prodeje nemovitostí ve veřejné dobrovolné dražbě je sporem mezi podnikateli vyplývajícím z podnikatelské činnosti, když žalobkyně je podnikatelkou, oba žalovaní jsou podnikatelé, vztah mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění platném ke dni vydání dražební vyhlášky [datum]. Pokud o odvolání nerozhodne senát se specializací ve věcech obchodních, bude žalobkyně odňata zákonnému soudci, čímž dojde k porušení článku 38 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod. 4. V písemném vyjádření k odvolání 1. žalovaný nesouhlasil s argumentací žalobkyně, že od dražby jim bylo upuštěno z důvodu podání této žaloby. Dražba byla pouze odložena z listopadu 2022 na leden 2023, o čemž byl jednatel žalobkyně e-mailem ze dne [datum] vyrozuměn. V době sepsání mailu neměl 1. žalovaný o podání žaloby vědomost, proto nemohl na základě žaloby od dražby upustit. Žalobou bylo požadováno určení, že prodej nemovitosti s tím není ve veřejné dobrovolné dražbě přípustný. Navrhovatelem dražby byl 1. žalovaný, nemovitosti byly zapsány do konkurzní podstaty úpadce a žalobkyně využila svého práva podat vylučovací žalobu, ve vylučovacím sporu nebyla žalobkyně úspěšná. Zákon o konkurzu a vyrovnání umožňuje zpeněžení majetku z konkurzní podstaty poté, co dojde k pravomocnému zamítnutí žaloby na vyloučení majetku z konkurzní podstaty, přičemž není třeba vyčkávat výsledku řízení o případném mimořádném opravném prostředku ani o ústavní stížnosti. Žaloba nemohla být úspěšná a požadavek na náhradu nákladů řízení je dle 1. žalovaného irelevantní. Soud I. stupně rozhodl proto podle 1. žalovaného správně. 5. K odvolání se písemně vyjádřila také 2. žalovaná, v němž navrhla usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích jako věcně správné potvrdit. K procesnímu zavinění na zastavení řízení uvedla, že soud I. stupně správně přihlédl k tomu, že žalobkyně tvrdila v žalobě a zpětvzetí klíčový význam řízení o ústavní stížnosti sp. zn. [ústavní nález], ve kterém je řešeno sepsání předmětů dražby do konkurzní podstaty. Pokud tato ústavní stížnost, respektive žádost o odložení vykonatelnosti je pro žalobkyni úspěšná a žalobkyně tvrdí zásadní význam této stížnosti pro řízení a vezme zpět žalobu po kladném vyřízení své žádosti o vykonatelnost, pak vzala žalobu zpět z důvodů, které nebylo možno přičítat chování žalovaných. K účelnosti vynaložených nákladů 1. žalovaného poznamenala, že nelze paušálně odmítat účelnost nákladů poukazem na to, že 1. žalovaný je sám advokátem, neboť takový výrok nebere v úvahu konkrétní poměry 1. žalovaného a jeho vytíženost, kdy 1. žalovaný se jako správce konkurzní podstaty zaměřuje na správu a zpeněžení konkurzní podstaty a věci zásadního právního dopadu musí řešit s osobou, která má odborné znalosti i časové možnosti. K námitce zákonnosti soudce 2. žalovaná uvedla že předmětný spor nemá v sobě žádný podnikatelský prvek. Pro provedení veřejné dražby není určující postavení zúčastněných osob – zda se jednalo o výkon podnikatelské činnosti či nikoliv. Právní situace by se nezměnila, pokud by navrhovatelem byla soukromá osoba. Podnikatelský prvek musí být určující pro daný právní vztah, což v daném případě není naplněno. Přidělení věci soudnímu oddělení bez specializace na podnikatelské vztahy bylo správné a o nezákonnosti rozhodujícího soudce nelze hovořit. 6. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že o odvolání má být jako zákonným soudcem rozhodnuto senátem Krajského soudu v Brně 27 Co, 28 Co nebo 74 Co se specializací ve věcech obchodních. 7. Podle článku 38 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. 8. Právo na zákonného soudce je zcela nepominutelnou podmínkou řádného výkonu té části veřejné moci, která soudům byla ústavně svěřena; na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných zásad (procesních pravidel) tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy a aby byl vyloučen – pro různé důvody a rozličné účely – výběr soudů a soudců ad hoc (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 232/95). 9. Podstatou tohoto práva je, že příslušnost soudu pro řešení konkrétní věci se musí řídit předem stanovenými pravidly. Pokud jde o příslušnost soudu, tu lze upravit jedině zákonem, což plyne i z čl. 91 odst. 2 Ústavy. Právo garantované čl. 38 odst. 1 Listiny souvisí s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Zákaz odnětí zákonnému soudci, společně s ústavním příkazem, aby příslušnost soudu (věcnou, místní, funkční) stanovil zákon, se shrnuje obecně pod právo na zákonného soudce. Právo na zákonného soudce se přiměřeně uplatní pro všechna řízení, v nichž je rozhodováno o právech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3523/16). 10. Právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny se nevyčerpává vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu podle příslušného procesního předpisu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž dále vyžaduje, aby pravidla přidělování soudní agendy byla stanovena přímo v rozvrhu práce, a to předem, transparentně a obecnou formou, a aby obsahovala záruky proti případnému zneužití (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1171/14). 11. Žalobkyně se žalobou, která byla doručena soudu I. stupně dne [datum], domáhala určení, že prodej specifikovaných nemovitostí 2. žalovanou na návrh 1. žalovaného není ve veřejné dobrovolné dražbě přípustný. S žalobou spojila žalobkyně také návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhala, aby 1. žalovanému bylo zakázáno nakládat se specifikovanými nemovitými věcmi do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně, projednávané pod sp. zn. [ústavní nález] a aby 2. žalované bylo zakázáno provést na návrh 1. žalovaného veřejnou dobrovolnou dražbu specifikovaných nemovitých věcí do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně, projednávané pod sp. zn. [ústavní nález]. 12. O odvoláních proti