15 CO 204/2022-145 — Neznámý soud 69

1. Napadeným usnesením soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zdržet se dalšího rušení držby a vše uvést do původního stavu tak, že poskytne žalobkyni klíč k bráně nacházející se na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro obec Tábor, kat. úz. [obec] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor a umožní žalobkyni, která je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro obec Tábor, kat. úz. [obec] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, výkon práva služebnosti stezky a cesty spočívající v oprávnění všech osob přijíždějících na pozemky parc. [číslo] či odjíždějících z těchto pozemků, chodit po pozemku parc. [číslo] nebo se po něm dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce osoby přicházely na pozemky parc. [číslo] odcházely z nich nebo se lidskou silou dopravovaly a dále právo cesty odpovídající právu jezdit přes pozemek parc. [číslo] na pozemky parc. [číslo] jakýmikoliv vozidly a to bez omezení. Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 11 534 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně a žalobkyni pak uložil povinnost zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Táboře doplatek soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, vše do 3 dnů od právní moci usnesení. 2. Z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že žalobkyně se domáhala ochrany rušené držby s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] k nimž vede příjezdová cesta přes pozemek parc. [číslo] spravovaný žalovaným. Dále tvrdila, že minimálně od roku 1994 bylo kontinuálně tehdejšími vlastníky pozemků parc. [číslo] jakož i všemi ostatními osobami přijíždějícími a odjíždějícími z těchto pozemků vykonáváno oprávnění odpovídající věcnému břemenu služebnosti stezky a cesty, právu chodit po pozemku parc. [číslo] nebo se po něm dopravovat lidskou silou a právu, aby po stezce jiní přicházeli na pozemky parc. [číslo] odcházeli z nich nebo lidskou silou dopravovali a právo cesty odpovídající právu jezdit přes pozemek parc. [číslo] na pozemky parc. [číslo] jakýmikoliv vozidly a to bez omezení. V uvedeném právu pokračovala žalobkyně od léta 2021, kdy se stala vlastníkem uvedených pozemků až do dne 8. 5. 2022, kdy zjistila, že do uzamčené brány umístěné na pozemku parc. [číslo] nepasuje dosavadní klíč. Tím byl žalobkyni znemožněn přístup k jejím pozemkům, proto požádala žalovaného dopisem ze dne 13. 5. 2002 o poskytnutí klíče, do dnešního dne jí však přístup přes danou bránu umožněn nebyl. Soud I. stupně na základě žalobkyní doložených listin předně uzavřel, že žaloba byla podána včas v zákonem stanovené subjektivní i objektivní lhůtě. Dále měl za prokázané vlastnické právo žalobkyně ke specifikovaným pozemkům a že žalovaný je správcem pozemku parc. [číslo]. Žalobkyní byla doložena fotodokumentace zobrazující uzamčenou bránu umístěnou na příjezdové cestě na pozemku parc. [číslo] vedoucí k pozemkům žalobkyně a z předložené kopie katastrální mapy vyplývá, že k pozemkům žalobkyně nevede žádná jiná příjezdová cesta než přes pozemek žalovaného. Čestnými prohlášeními dřívějších vlastníků pozemků parc. [číslo] jednatele a zaměstnanců žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], který průchod využíval za účelem údržby vozidla [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo] umístěného na nynějších pozemcích žalobkyně a [jméno] [příjmení] užívajícího průchod za účelem údržby zeleně na pozemcích nyní ve vlastnictví žalobkyně, měl soud I. stupně za prokázané, že přístup k daným pozemkům byl bez omezení dlouhodobě využíván přes příjezdovou cestu vedoucí po pozemku [číslo], užíván byl i osobami ubytovanými v tehdejším penzionu provozovaném v budově [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo]. Hosté penzionu po dobu jeho provozovaní mohli projíždět přes parc. [číslo] za účelem parkování vozidel na nynějších pozemcích žalobkyně. Ze zápisu shromáždění členů společenství vlastníků jednotek domu [adresa], [obec] ze dne 22. 3. 2022 plyne, že žalovaný byl s průjezdem vozidel po svém pozemku srozuměn. Dopisem ze dne 13. 5. 2022 žalobkyně požádala žalovaného o poskytnutí klíčů k bráně, které jí žalovaný neposkytl, ačkoliv dle čestného prohlášení [jméno] [příjmení], vlastnice pozemku par. [číslo] jehož součástí je stavba garáže [číslo] nacházející se rovněž za branou na pozemku parc. [číslo] předseda žalovaného v květnu 2022 této vlastnici nový klíč od brány předal s tím, že došlo k výměně zámku. Na základě těchto důkazů soud I. stupně uzavřel, že existence držby práva je prokázána tím, že žalobkyně je vlastníkem předmětných pozemků, ke kterým vede příjezdová cesta přes pozemek parc. [číslo]. Tuto příjezdovou cestu žalobkyně a její právní předchůdci cca od roku 1994 společně se žalovaným nerušeně užívala a měla k dispozici klíče od brány umístěné na pozemku parc. [číslo]. Je tedy držitelem práva odpovídajícího služebnosti stezky a cesty přes pozemek parc. [číslo] její držba vykazuje znak pokojnosti. Držba žalobkyně je rušena tím, že žalovaný jí k dotčeným nemovitým věcem zamezil přístup a tím i jejich užívání, když příjezdovou bránu opatřil novým zámkem, ke kterému žalobkyni neposkytl klíč a ponechal ji uzamčenou, což žalobkyně zjistila dne 8. 5. 2022. Pokud tedy dřívější pokojný stav spočíval v tom, že žalobkyně měla přes přístupovou bránu na pozemku parc. [číslo] nerušený vstup na své pozemky a do rodinného domu [adresa] umístěného na jednom z nich a všechny tyto nemovité věci mohla nerušeně a bez omezení dlouhodobě užívat ke všem jejich účelům, a to včetně ostatních osob přijíždějících a odjíždějících k daným nemovitým věcem a má-li se obnovit předešlý pokojný stav, kterým je právě poskytnutí možnosti vstupovat na pozemek, po kterém vede příjezdová cesta k nemovitostem žalobkyně, bylo nutné žalobě vyhovět. V tomto řízení jde pouze o provizorní ochranu, přičemž definitivní ochrana práv může být poskytnuta podle § 1040 a násl. o. z. O náhradě nákladů okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o doplatku soudního poplatku dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/91 Sb. 3. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2436/21 a namítl, že je-li žalovaným namítána nepravá držba, musí soud k této otázce provést úplné dokazování, a byť povaha věci vyžaduje rozhodnutí co nejrychleji, neznamená to, že by se dokazování k této otázce neprovádělo. Z toho plyne, že minimálně je vyžadováno, aby žalovaný byl vyzván k vyjádření k žalobě. Kromě toho žalovaný nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že by vznikla služebnost, které se domáhá žalobkyně. V době, kdy se na pozemcích žalobkyně nacházel hotel, byl pro účely vytápění hotelu dohodnut po předchozí domluvě přístup přes pozemek [číslo] za symbolickou odměnu, ovšem pouze jednorázově. Původním vlastníkům bylo povoleno postavit na pozemku příjezdovou bránu, která měla sloužit pro účely transportu uhlí a jednu dobu byla využívána pro účely stavby, a dále byla zřízena pro složky IZS. Žalobkyně pozemky déle jak rok nevyužívá, proto došlo k přerušení držby. Žalobkyni, poté, co pozemky získala do vlastnictví, bylo pouze ze slušnosti umožněno projíždět branou po dobu cca půl roku a v omezené míře. Po incidentech s projíždějícími a z důvodů stížností na hluk způsobený projíždějícími vozidly, spoluvlastníci instalovali zábrany u zadní brány, které ale museli být odstraněny, jelikož byly na pozemku státu. Následně začala žalobkyně bez jakéhokoliv souhlasu opět jezdit přes pozemek, přestože má přístup na své pozemky z veřejné komunikace z obou stran. Žalobkyně nemůže prokázat řádnou držbu, jelikož nemá žádný platný důvod k užívání. Minimálně nemá pravou držbu, jelikož se snaží proměnit v trvale to, co jí bylo povoleno pouze výprosou. [příjmení] je uzamykána spoluvlastníky, kteří jsou ve vzájemné shodě a žalovaný nedisponuje klíči od ní, proto nemůže být pasivně legitimován. Dále žalovaný namítl, že soud nestanovil žádnou pariční lhůtu a že rozhodnutí není vykonatelné, neboť v něm není specifikována brána ani zámek. V doplnění odvolání žalovaný uvedl, že od roku 2007 se nejednalo o držbu, ale o spoluvlastnictví, když garáže vedle pozemku parc. [číslo] pozemky nyní ve vlastnictví žalobkyně, vlastnily stejné osoby. Žalobkyně neprokazuje držbu po dobu mimořádně dlouhého vydržení, a naopak nadbytečně prokazuje, že se v jejích nemovitostech nacházel hotel, jelikož žalovaný zpochybňuje pouze skutečnost, že hosté hotelu přecházeli přes sporný pozemek. Žalovaný dále nesouhlasí s tím, že před rozhodnutím panoval pokojný stav, protože v té době již probíhala řada hádek a konfliktů. Přestože soud přiznal právo průhonu, žalobkyně se k tomuto právu vůbec nevyjadřuje. [obec] víra žalobkyně je zpochybněna tím, že navrhovala uzavření smlouvy o zřízení služebnosti a nabízela za to 10 000 Kč. Nesprávně bylo rozhodnuto o vydání věci, jelikož v tomto řízení lze uložit pouze povinnost k odstranění závadného stavu. Námitku o nedostatku pasivní legitimace žalovaný doplnil tím, že stavba brány je