15 CO 211/2022-201 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 280 044 Kč se specifikovaným příslušenstvím, přičemž žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Skutková zjištění jsou mezi účastníky nesporná. Žalovaný dne 27. 9. 2012 požádal prostřednictvím formuláře„ Žádost o podporu pojištění“ (dále Žádost) o podporu, přičemž součástí Žádosti je„ Čestné prohlášení“, kde žadatel prohlašuje, že údaje uvedené v Žádosti jsou pravdivé a že splňuje všechny obecné podmínky pro poskytnutí podpory. Podpisem stvrdil, že byl seznámen se„ Zásadami pro poskytnutí finanční podpory pojištění“ (dále [obec]) a s výkladovým listem k Pokynům PGRLF. [příjmení] je také to, že dne 24. 5. 2013 byla mezi účastníky uzavřena„ Smlouva o poskytnutí finanční podpory pojištění“ (dále Smlouva), jejíž součástí jsou uvedené [obec]. Na základě této smlouvy pak byla žalovanému poskytnuta ze strany žalobce podpora v celkové výši 280 044 Kč. Sporná mezi účastníky je právní otázka, zda žalovaný uvedl nepravdivé nebo neúplné informace, na základě kterých byla posléze uzavřena uvedená Smlouva. Mezi stranami přitom není sporu ani o definici malého a středního podniku dle Úředního věstníku EU v článku 2 – jde o podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 000 000 EURO. V článku 4 je potom upraveno, že údaji použitými pro výpočet zaměstnanců a finančních hodnot, jsou údaje týkající se posledního schváleného účetního období. Pokud podnik ke dni účetní uzávěrky zjistí, že počet jeho zaměstnanců v daném ročním období překročil v jednom či druhém směru prahy pro počty pracovníků nebo finanční prahy, nepovede tato skutečnost ke ztrátě či získání postavení malého nebo středního podniku či mikropodniku, jestliže tyto prahy nejsou překročeny po dobu dvou po sobě jdoucích účetních období. Strany se však již neshodnou na tom, kdy začíná toto dvouleté ochranné období a zda žadatel musí splnit podmínky malého a středního podniku (dále MSP) nejen v době podání Žádosti, ale i v době uzavření Smlouvy. K datu Žádosti žalovaný nepochybně splňoval podmínky MSP. Dne 27. 7. 2011 je do obchodního rejstříku jako jediný akcionář zapsán [právnická osoba], vstupem tohoto akcionáře jsou fakticky podmínky MSP ztraceny. Právně však tímto žalovaný status MSP neztratil. [obec] pro poskytnutí finanční podpory rozeznávají pojem Žadatel a Příjemce, což je samozřejmě tatáž osoba, nicméně v rozdílných časových úsecích. Nelze tedy souhlasit s tím, že Žadatel a Příjemce je zcela tatáž osoba, když Žadatel se na Příjemce teprve právně transformuje. Je to přitom žalobce, který připravuje dokumentaci, měl by být tedy natolik právně zdatný, aby věděl, jaké smlouvy může uzavřít. Pokud si neověřil v obchodním rejstříku postavení žalovaného, nelze to brát k tíži žalovaného. Je to právě žalobce, který dle zákona č. 252/97 Sb. posuzuje splnění podmínek stanovených programem podpory. Soud nepředpokládá, že by žalobce poskytoval miliónové dotace pouze na základě Čestného prohlášení. Pokud v Zásadách rozlišuje Žadatele a Příjemce, když tyto zásady sám vytvořil, je třeba přihlížet k odpovědnosti žalovaného jako Žadatele, již z toho důvodu, že po podání Žádosti s ním zřejmě dále komunikováno nebylo. Také lze souhlasit se závěrem žalovaného ohledně dvouleté ochranné lhůty. Ve výkladovém listu je uvedeno, že údaje použité při výpočtu počtu zaměstnanců a finančních hodnot jsou údaje týkající se posledního schváleného účetního období. V daném případě tedy účetní uzávěrka byla dělána a schválena k 31. 12. 2011. Od 1. 1. 2012 by tedy měla plynout lhůta dvouletého ochranného období. Pokud žalobce k tomuto odkazuje na současný výklad Uživatelské příručky, ta byla vydána až v roce 2015, přičemž není závazná. Okresní soud si je vědom, že již v době podání Žádosti sice žalovaný z hlediska práva splňoval podmínky MSP, byť bylo již zcela jasné, že je nadále splňovat nebude. Soudu však nepřísluší hodnotit morální postup ani jedné ze stran. Pokud podmínky dotací nejsou zcela transparentní, nelze toto přičítat k tíži žalovaného. V době uzavření Smlouvy tedy žalovaný splňoval podmínky MSP, v žádosti neuvedl nepravdivé nebo neúplné informace, proto byla žaloba zamítnuta. Při rozhodování o nákladech řízení okresní soud aplikoval § 150 o. s. ř. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje zejména v tom, že žalovaný sice po právní stránce v době Žádosti splňoval podmínky MSP, nicméně si byl vědom, že v následujících obdobích je již splňovat nebude. Proto by se přiznání nákladů vůči žalobci jevilo jako nepřiměřená tvrdost. 2. Proti tomuto rozsudku podal včas rozsáhlé odvolání žalobce, který namítá jeho nepřezkoumatelnost a nesprávné právní posouzení. Spatřuje vnitřní rozpornost mezi výroky rozsudku, neboť žaloba byla zamítnuta z důvodu, že žalovaný podmínku MSP ke dni uzavření Smlouvy splňoval a nepravdivé údaje o splnění této podmínky neuvedl, na straně druhé mu však náhrada nákladů nebyla přiznána z důvodu, že si byl vědom toho, že uvedenou podmínku po podání Žádosti splňovat nebude. Pokud soud I. stupně tvrdí, že bylo zcela jasné, že uvedenou podmínku žalovaný nebude po podání Žádosti splňovat a dokonce, že si toho byl vědom, pak nemohl zamítnout žalobu z důvodu, že žalovaný tuto podmínku k datu uzavření Smlouvy splňoval. Takový závěr je zcela nesrozumitelný. Pokud žalovaný na tuto skutečnost při uzavření Smlouvy neupozornil, když odpovídal za pravdivost a úplnost údajů uvedených v Žádosti a v čestných prohlášeních dle článku 4.1 této Smlouvy, pak byla Smlouva uzavřena na základě nepravdivých a neúplných informací. Jestliže soud I. stupně hovoří o netransparentnosti podmínek, neuvádí, v čem konkrétně byly podmínky netransparentní. Mezi stranami nikdy nebylo sporu o tom, že údaje uvedené žalovaným v Žádosti byly v té době pravdivé či úplné. Žalobce však tvrdil a dokazoval, že žalovaný uvedl nepravdivé údaje až v rámci uzavřené Smlouvy, kdy čestné prohlášení ohledně splnění podmínky MSP nelze považovat za pravdivou informaci v okamžiku uzavření Smlouvy, kdy již neplatily. Ze samotného údaje zveřejněného v obchodním rejstříku o tom, kdo je jediným akcionářem žalovaného, nelze bez dalšího přijmout závěr, že z tohoto důvodu uvedenou podmínku žalovaný nesplňoval. Toto posuzování musí odpovídat ekonomickému zhodnocení podniku žalovaného, což nelze podřadit pod běžnou předsmluvní opatrnost. Soud I. stupně také zcela přehlíží, že to byl žalovaný, kdo v rámci Smlouvy stvrdil pravdivost svého prohlášení o splnění podmínky MSP. I v další sporné právní otázce, zda Žadatel musí splňovat podmínky MSP nejen v době podání Žádosti, ale i v době uzavření Smlouvy, a od kdy běží dvouleté přechodné období, se soud I. stupně nevypořádal s tvrzeními a důkazy označenými žalobcem. Splnění podmínky MSP není účelově vykonstruovanou povinností, vyplývá z příslušného právního rámce, jejímž základem je nařízení Komise (ES) č. 1857/2006. V bodě A [číslo]. Zásad je uvedeno, že Žadatelem nebo Příjemcem podpory může být jen osoba, která splňuje podmínky uvedené v Zásadách. V dalším bodě A [číslo] jsou specifikovány požadavky na Žadatele, aniž by bylo výslovně uvedeno, že by tyto měl splňovat také Příjemce. Jedná se o typický příklad logického výkladu a minori ad minus, kdy platí-li podmínka pro Žadatele, musí tuto splňovat i v době, kdy se stane Příjemcem. Bylo by naprosto nelogické, že by pro způsobilost podat Žádost splňovat podmínku MSP musel, nikoliv však v době samotného poskytnutí podpory, kdy se stane Příjemcem. Právním titulem pro poskytnutí podpory je Smlouva, nicméně také příslušné [obec], které tvoří její nedílnou součást. Vedle toho samotná Smlouva označuje žalovaného v jejím záhlaví jako Žadatele a i v dalším textu je tímto způsobem identifikován. Úvahám soudu I. stupně k tomuto vysloveným nelze rozumět. Je zřejmým faktem, že Žadatel a Příjemce jsou tentýž subjekt, akorát v různých fázích procesu poskytování podpory. Ze všech skutečností je přitom zřejmé, že podmínku MSP musí žalovaný splňovat nejen v době podání Žádosti, ale také v době uzavření Smlouvy. V důsledku popsaných skutečností je neúplné a rozporuplné také právní posouzení soudem I. stupně, který se nijak nevypořádal s argumentací žalobce, a jeho názory se neopírají o jakékoliv odpovídající posouzení příslušné právní normy. To se týká i dvouletého přechodného období, kde je mezi stranami shoda v tom, že vstupem jediného akcionáře v roce 2011 nedošlo u žalovaného k pozbytí statutu MSP, rozpor však spočívá v tom, kdy toto dvouleté přechodné období začíná. V tomto směru soud I. stupně nesprávně vyložil článek 4 odst. 1, 2 přílohy Doporučení Komise č. 2003/361/ES (dále Doporučení), který je citován ve Výkladovém listu k Zásadám. Je zřejmé, že hodnoty počtu zaměstnanců a finanční hodnoty musejí být brány v potaz až ode dne účetní závěrky, když až k datu jejího vyhotovení jsou příslušné hodnoty za kalendářní rok známy. Z toho však nelze dovodit, že přechodné období musí začít běžet až po tomto účetním období, i když v něm