15 CO 247/2022-70 — Neznámý soud 69

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 679 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 21. 9. 2021 do zaplacení a náklady řízení v částce 5 826 Kč, to vše do 3 měsíců od právní moci rozsudku. 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný jako řidič silničních motorových vozidel (autobusu) při výkonu svých pracovních povinností způsobil žalobci škodu ve dnech 29. 3. 2021 a 10. 4. 2021 a že svůj závazek nahradit škodu ve výši 13 887 Kč a ve výši 33 792 Kč písemně uznal dne 1. 9. 2021. Soud I. stupně měl za prokázané, že žalovaný je zaměstnancem žalobce od 26. 5. 2020. Dále měl za prokázané, že účastníci měli za nesporné, že žalovaný způsobil žalobci škodu dne 10. 4. 2020 a že se účastníci dne 2. 6. 2021 dohodli, že žalovaný uhradí škodu ve výši 33 792 Kč v měsíčních splátkách po 3 000 Kč; současně byl uvedený nárok žalovaným uznán. Dohodou o narovnání ze dne 1. 9. 2021 účastníci narovnali oba závazky novým závazkem ve výši 48 679 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách po 4 057 Kč. Z dokazování tedy vyplynulo, že nárok žalobce na náhradu škody ze dne 10. 4. 2021 nikdy nebyl sporný a sporný nebyl ani v tomto řízení. O takovém nároku nemohla být uzavřena dohoda o narovnání, proto je dohoda v této části neplatná. Nároku na náhradu škody ve výši 14 887 Kč (škoda ze dne 29. 3. 2021) se žalovaný bránil tím, že nárok žalobci nevznikl, jelikož nikdy nebyl určen viník nehody. Ohledně tohoto nároku byla uzavřena platná dohoda o narovnání, což znamená, že původní závazek byl nahrazen závazkem novým a nelze se již zabývat námitkou žalovaného, zda nehodu zavinil či nikoliv. Zpochybnil-li žalovaný způsob uzavření dohody o narovnání, nenavrhl k tomuto tvrzení žádné důkazy, a to ani po poučení dle § 118a o. s. ř. Oba nároky soud I. stupně tudíž shledal důvodnými, jakož i požadavek žalobce na úhradu úroků z prodlení. Úspěšnému žalobci pak přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb., jelikož neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že mu nebyla řádně doručena předžalobní výzva. 3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Ke škodě z 10. 4. 2021 uvedl, že šlo o sobotu, kdy neměl pracovní směnu a proto nemohl způsobit škodu. To může potvrdit dispečer [příjmení] [příjmení] a dalšími důkazy (videonahrávka včetně uložené polohy, potvrzení ze zaměstnání manželky, komunikace s manželkou ze sociálních sítí a screen videa včetně data, času a polohy natáčení) žalovaný hodlá prokázat, že byl doma s dětmi. U škody z 29. 3. 2021 setrval na svém tvrzení, že nebyl zjištěn viník a že škodná událost ve výši 14 887 Kč byla odložena, jak vyplývá z usnesení Městského úřadu v Benešově. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Předně namítl, že odvolání nesplňuje všechny náležitosti a dále že navrhované důkazy ke škodě z dubna nejsou přípustné. Pokud jde o škodu z března, soud I. stupně v odůvodnění rozsudku vysvětlil, že ohledně tohoto nároku byla uzavřena platná dohoda o narovnání, která brání tomu, aby byl původní závazek přezkoumáván. 5. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a důkazy řádně hodnotil dle § 132 o. s. ř. jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Právní východiska soudu I. stupně nebyla žalovaným nijak zpochybňována; podstatou jeho odvolání je námitka, že soud I. stupně pochybil z hlediska skutkového. 7. Škoda ze dne 10. 4. 2021 nebyla v tomto v tomto řízení mezi účastníky sporná, proto soud I. stupně bez dalšího vyšel správně z toho, že škodu tohoto dne způsobil žalovaný, a že za ní odpovídá. Svůj závazek ostatně žalovaný uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej splácet v měsíčních splátkách, a protože splátky řádně nehradil, žalobce se zcela po právu obrátil na soud. Teprve v odvolacím řízení žalovaný nárok žalobce na náhradu škody ze dne 10. 4. 2021 zpochybnil s tvrzením, že škodu nemohl způsobit, jelikož vůbec nebyl v práci a ke svému současnému tvrzení navrhl důkazy. 8. Dle § 205a odst. 1 o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně, jsou u odvolání proti rozsudku ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, nastane-li některá z výjimek uvedená pod písmeny a) až f). Žalovaný nic z toho, co uvádí v odvolání, v prvoinstančním řízení netvrdil ani nenavrhoval a zcela evidentně jde o skutečnosti a důkazy, které v řízení před soudem I. stupně existovaly. Bylo tedy povinností žalovaného je uvést už před soudem I. stupně, takže z tohoto pohledu jde o novoty, které nejsou v odvolacím řízení přípustné. Přípustné by byly jen tehdy, kdyby ve smyslu § 205a odst. 1 písm. f) o. s. ř. nastaly až po vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně. Odvolací soud pak shledal, že nebyly naplněny ani podmínky dané § 205a odst. 1 písm. a) až e) o. s. ř., a proto k uvedeným tvrzením žalovaného nepřihlížel a návrh na doplnění dokazování zamítl. 9. U škody ze dne 29. 3. 2021 žalovaný v odvolání namítal, že nebyl zjištěn viník dopravní nehody a navrhl důkaz usnesením Městského úřadu v Benešově ze dne 19. 7. 2021 o odložení věci. Zde jde o tvrzení, které bylo uplatněno již v prvoinstančním řízení a rovněž i citované usnesení bylo v tomto řízení navrženo k důkazu. Soud I. stupně tento důkazní návrh na jednání dne 13. 6. 2022 zamítl a odvolací soud důkaz uvedenou listinou pro nadbytečnost také neprovedl. Žalovaný pomíjí, že ohledně tohoto nároku uzavřel dohodu o narovnání, kterou soud I. stupně shledal v této části platnou a řádně vysvětlil, jaké jsou důsledky narovnání. Účinky dohody o narovnání spočívají právě v tom, že původní sporné závazky a práva byly nahrazeny nově vzniklými a při rozhodování o nich již nelze s úspěchem opětovně namítat ty skutečnosti, které byly namítány k původním závazkům. Protože tvrzení žalovaného i navržený důkaz se vztahují k původnímu závazku, soud I. stupně stejně jako odvolací soud k takovému tvrzení nepřihlížel a navržený důkaz neprovedl. Za situace, kdy žalovaný přes poučení soudu neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno k okolnostem a způsobu uzavření dohody o narovnání, musí odvolací soud uzavřít, že i nárok na náhradu škody ze dne 29. 3. 2021 byl žalobcem uplatněn po právu. 10. Závěr soudu I. stupně, že žalovanému byla řádně doručena předžalobní výzva, která je předpokladem pro přiznání nákladů řízení, v odvolání zpochybněn nebyl, a tak postačí odkázat na správné odůvodnění napadeného rozsudku v tomto směru. Odvolací soud pouze dodává, že případná absence předžalobní výzvy by nebyla v dané věci důvodem pro nepřiznání nákladů řízení, jelikož žalovaný neplnil po podání žaloby a ani ke dni rozhodnutí soudu I. stupně, takže lze důvodně předpokládat, že by neplnil ani ve lhůtě, která by mu byla poskytnuta v předžalobní výzvě (srovnej např. usnesení NS ze dne 30. 3. 2015 sp. zn. 29 Cdo 1154/2014). 11. S ohledem na výše uvedené byl napadený rozsudek v obou jeho výrocích jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen. 12. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady představují paušální náhradu za 3 úkony po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání) a cestovné z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 108 Kč, celkem 2 008 Kč.