15 CO 74/2022-436 — Neznámý soud 69

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení 8,05 % ročně ze [částka] od 11. 8. 2017 do zaplacení a ze [částka] od 11. 11. 2017 do zaplacení a částku [částka] s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z [částka] od 11. 6. 2017 do zaplacení, z [částka] od 11. 7. 2017 do zaplacení, z [částka] od 11. 8. 2017 do zaplacení, ze [částka] od 11. 9. 2017 do zaplacení, z [částka] od 11. 10. 2017 do zaplacení, z [částka] od 11. 11. 2017 do 25. 1. 2018 a z [částka] od 26. 11. 2018 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] se specifikovaným příslušenstvím zamítl. Žalované uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce. 2. Žalobce se v žalobě kromě jiného domáhal doplatku mzdy [částka] a doplatku zahraničního stravného [částka]. Žalovaná popřela existenci nároku žalobce na proplacení přesčasových hodin a zahraniční stravné mu již zaplatila v průběhu pracovního poměru v 6 postupných platbách. Soud I. stupně k počtu hodin odpracovaných žalobcem v jednotlivých měsících uvedených v žalobě provedl důkaz výplatními páskami žalobce, pracovními výkazy žalobce ve spojení se záznamy o provozu vozidla vyplněnými a předloženými žalobcem, evidencí žalobcem odpracované doby vedenou žalovanou a výpisy z tachografu vozidla používaného k výkonu práce žalobcem. V odůvodnění rozsudku uvádí jednotlivá zjištění z těchto důkazů chronologicky každý jednotlivý měsíc od května 2017 do října 2017. Uvedené listiny přitom nejsou ve shodě. Žalobce na podporu svého nároku předložil pracovní výkazy a záznamy o provozu vozidla, které si vedl sám, ale které nejsou žalovanou podepsané. Ta předložila vlastní měsíční výkazy práce na podporu správnosti údajů uvedených ve výplatních lístcích, tyto výkazy nejsou žalobcem podepsané. V situaci, kdy byly soudu účastníky předloženy 2 diametrálně odlišné verze evidence žalobcem odpracované doby, byl klíčovým důkazem soubor výpisů z tachografu žalobcem používaného vozidla. Dobu řízení zaznamenává zařízení umístěné ve vozidle automaticky a vykonání jiných prací je zaznamenáno na základě manipulace žalobcem přepínáním jednotlivých symbolů. Přehled pracovních výkonů žalobce v jednotlivých dnech dle údajů z tachografu odpovídají téměř ve všech případech (až na výjimky níže rozvedené) evidenci pracovní doby vedené žalovanou. [příjmení] dotace bezpečnostních přestávek evidovaná žalovanou je v souladu s pravidly stanovenými pro realizaci přestávek čl. VII. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006. Pokud záznamové zařízení tachografu eviduje v odpracovaných dnech mezi jednotlivými pracovními úkony další dobu odpočinku nad rámec časové dotace bezpečnostních přestávek, nejedná se již o pracovní dobu ve smyslu § 3 písm. a) Nařízení vlády č. 589/2006 Sb., ale o dobu odpočinku žalobce. Oproti výplatním lístkům obsahují výpisy z tachografu vozidla vyšší počty žalobcem odpracovaných hodin, jde o 48 hodin, což představuje čistou mzdu [částka], která byla žalobci prokazatelně zaplacena v průběhu řízení. Výpisy z tachografu však ukazují, že žalobce odpracoval více hodin, než 428 vykázaných dle evidence žalované. Za červenec 2017 je to 10 hodin, za říjen 2017 7 hodin, za tuto pracovní dobu je žalovaná povinna žalobci doplatit mzdu, což činí za červenec [částka] a za říjen [částka], neboli celkem [částka] s příslušenstvím. Ve zbytku mzdových nároků byla žaloba zamítnuta. Na zahraniční stravné bylo žalobci v průběhu řízení zaplaceno [částka], takže předmětem řízení zůstalo [částka]. Tvrzení žalobce, že kromě uvedené částky mu nebylo ničeho zaplaceno, podporuje obsah okamžitého zrušení pracovního poměru z 11. 10. 2017, v němž tato skutečnost byla jedním z důvodů tohoto úkonu, dále jeho účastnická výpověď. Současně ze závěru kontrolního šetření Oblastního inspektorátu práce ze 14. 8. 2018 plyne, že žalovaná žalobci po dobu pracovního poměru prokazatelně neposkytla cestovní náhrady při zahraničních pracovních cestách. Z důkazů, které žalovaná navrhla ke svému tvrzení, že žalovaná částka byla žalobci v průběhu pracovního poměru v 6 platbách zaplacena, bylo prokázáno, že žalovaná vždy v rozhodném období každého měsíce trvání pracovního poměru žalobce disponovala hotovostními finančními obnosy, které mohly zahrnovat měsíční stravné v částkách náležejících žalobci. Dle vlastní účetní evidence žalované tyto částky byly také účetně využity k tomuto účelu, jak vyplývá z interních pokladních dokladů žalované, které ve všech případech obsahují rozpis výše záloh stravného pro jednotlivé řidiče včetně žalobce, který měl tak v květnu obdržet [částka] a v červnu až v říjnu vždy po [částka]. Žalovaná dále doložila výpisy ze svého účtu, z nichž vyplývají hotovostní výběry, které byly ve všech případech realizovány ve dnech výše popsaných účetních operací nebo ve dnech těsně předcházejících, přičemž se jednalo o částky vyšší. K tomuto pak vypovídali jednatel žalované [příjmení]. [příjmení], svědkové [příjmení] [jméno] [příjmení] (neteř jednatele, provádějící pro žalovanou určité činnosti), [jméno] [příjmení] (sestra jednatele, vykonávající rovněž určité činnosti pro žalovanou), [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a M. [příjmení] (řidiči u žalované). Těmito důkazy bylo prokázáno, že žalovaná v jednotlivých měsících disponovala finančními prostředky potřebnými k zaplacení stravného řidičům, připravovala je k předání a konkrétními způsoby je řidičům (mimo žalobce) předávala. Těmito důkazy však byla současně vyvrácena následující tvrzení žalované. Zaprvé jde o tvrzení, že stravné bylo vypláceno formou záloh ještě před odpracováním konkrétního měsíce. Tuto praxi popřeli slyšení řidiči, kteří se shodli na tom, že k výplatě docházelo vždy až po odpracování daného měsíce, v řádném výplatním termínu. Z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo že„ zálohovost“ výplaty stravného nespočívala v jeho výplatě předem, ale v tom, že ke konečnému vyúčtování docházelo pouze jednou ročně, což potvrdili i slyšení řidiči. Obsah účetních dokumentů předložených žalovanou sice nasvědčuje uvedenému tvrzení žalované, nicméně věrohodnost těchto dokumentů oslabuje oproti svědeckých výpovědím řidičů skutečnost, že všechny byly pořízeny až po skončení pracovního poměru žalobce, a to ve stejný den 17. 1. 2018, dále to, že všichni řidiči uvedli jinou výši stravného, než uvádí textu na zadních stranách těchto dokumentů, a konečně to, že bez jakéhokoli rozumného důvodu účetní doklady ve všech měsících uvádějí stravné žalobce v mnohem vyšší částce než u ostatních řidičů. Důkazy pak bylo vyvráceno i tvrzení žalované, že žalobci bylo stravné v jednotlivých měsících placeno způsobem zavedeným na pracovišti, stejným u všech řidičů – vložením do obálky a ponecháním v buňce, výjimečně osobním předáním Ing. [příjmení]. Řidiči však popsali rozdílné způsoby výplaty stravného, formou obálek i osobní formou, někteří převzetí podepisovali, někteří ne. Nelze tedy dovodit ustálený způsob výplaty stravného u žalované. Ta pak nedisponuje žádným přímým důkazem prokazujícím převzetí obálek umístěných ve stavební buňce, kterou využívali řidiči. Žádný z nich nebyl přítomen převzetí byť některé z obálek žalobcem, za stavu, kdy vnitřní prostory buňky byly přístupné většímu počtu osob. Pokud mělo dvakrát dojít u žalobce k předání stravného osobně Ing. [příjmení], výpověď této svědkyně je v rozporu nejen s ostatními důkazy a s tvrzeními žalované, ale obsahuje i vnitřní rozpory. Ty spočívají především ve změně výpovědi v části týkající se průběhu přípravy finančních prostředků pro výplatu stravného, kdy původně uvedla, že to zajišťovala účetní [příjmení], a poté, co ta jakýkoliv svůj podíl na přípravě výplaty stravného popřela, opravila svojí výpověď v tomto smyslu i svědkyně [příjmení]. Ta je v rozporu i s výpověďmi ostatních řidičů, když uvedla, že u všech bylo při výplatě stravného postupováno stejně. Výpověď Ing. [příjmení] je v rozporu i s tvrzeními žalované. Svědkyně potvrdila, že žalobci bylo v květnu 2017 stravné předáno dvakrát, když následně sama žalovaná upravila skutková tvrzení tak, že v tomto měsíci bylo žalobci stravné vyplaceno pouze jednou. Dále svědkyně uvedla, že v říjnu 2017 předala žalobci osobně [částka], dle tvrzení žalované mělo jít o [částka]. Navíc je nelogický postup v květnu 2017, kdy mělo dojít k výplatě stravného žalobci po několika dnech po zahájení výkonu práce, ač dle řidičů k výplatě stravného docházelo až zpětně. Ještě závažnější pochybnosti jsou ohledně osobního předání stravného 11. 10. 2021, tedy v den, kdy se žalobce dostavil na pracoviště okamžitě ukončit pracovní poměr. Nelze logickým způsobem vysvětlit důvod vyplacení zálohy na měsíc dopředu, tedy na říjen 2017 v případě, kdy zaměstnanec končí pracovní poměr jeho okamžitým zrušením. Ostatně k převzetí stravného za říjen 2017 byl žalobce vyzván až následně v řádném výplatním termínu 10.