10 Zp 2/2011 – Nejvyšší soud

10 Zp 2/2011-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2011 v řízení o odvolání kárně obviněného Ing. Z. B., proti rozhodnutí Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 472/10-NKU45/160/10, t a k t o : Podle § 256 tr. řádu per analogiam se odvolání kárně obviněného Ing. Z. B. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Kárná komora“) ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 472/10-NKU45/160/10, byl kárně obviněný Ing. Z. B. (dále jen „kárně obviněný“) uznán vinným kárným proviněním podle § 3 odst. 1 Kárného řádu Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Kárný řád“), neboť „dne 20. dubna 2010 ve večerních hodinách v K. H., poblíž benzinové stanice LUKOIL, poničil na plakátové ploše předvolební plakáty poslankyně PhDr. O. Z.“, čímž narušil důstojnost a ohrozil důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby a Nejvyššího kontrolního úřadu. Za toto kárné provinění mu bylo podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o NKÚ“) uloženo kárné opatření snížení platu o 10 % po dobu dvou měsíců. Proti tomuto rozhodnutí Kárné komory podal kárně obviněný včas odvolání. V odůvodnění svého opravného prostředku vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí vykazuje zásadní skutkové i formální vady. Prohlásil, že z odůvodnění rozhodnutí je mj. zjevné, že jediným pramenem, ze kterého Kárná komora čerpala svá zjištění, je to, že: „Kárná komora uvěřila svědectví PhDr. O. Z. a PhDr. V. Z. Oba svědci vypovídali v naprosté shodě. Oba Ing. Z. B. jednoznačně poznali, viděli ho při činu, popsali jeho útěk i to, jak jeho manželka O. B. na místě činu zůstala, a litovala toho, co se stalo...“. Následně konstatoval, že v jeho případě byly zanedbány podmínky řízení dané Kárným řádem a v jeho rámci subsidiárním uplatněním trestního řádu. K tomu poznamenal, že podání stěžovatelky PhDr. O. Z. nesplňovalo náležitosti pro takové podání stanovené. V tomto ohledu poukázal na své vyjádření k návrhu ze dne 19. 8. 2010 s tím, že tento návrh postrádá zásadní náležitosti podle § 7 odst. 4 Kárného řádu, především neobsahuje označení důkazů, o které se opírá, ani k němu nebyl připojen žádný důkaz, který by stěžovatelka měla k dispozici. Písemnost je postavena na nepodložených osočeních a domněnkách, z nichž je zjevná jen osobní animozita stěžovatelky vůči jeho osobě. Podle jeho názoru se Kárná komora s argumenty uvedenými ve zmíněném vyjádření nevypořádala a tvrzení stěžovatelky přijala jako daný fakt. Naproti tomu nevzala v úvahu vyjádření jeho manželky O. B., která tvrzení stěžovatelky striktně odmítla. Posléze argumentoval, že stěžovatelka sama na dotaz člena Kárné komory závěrečnou fázi incidentu popsala tak, že (kárně obviněný) utíkal. Podotkl, že na fotografii založené stěžovatelkou do spisu je neostrá postava, jež skutečně může mít v obličeji znaky podoby jeho osoby, avšak není komplexně v černém maskování, jak líčí návrh i shodné svědectví manželů Z., neprchá, nýbrž přichází směrem k autorovi fotografie. Dále uvedl, že na druhé fotografii mají být podle stěžovatelky zachyceni on a jeho manželka, avšak těžko usoudit, která ze dvou tmavých úseček pochodujících za sebou má být paní B. a kdo je fyzickým vyjádřením té druhé postavy. Rovněž shledal, že jde o fotografie v indiferentním prostředí, jež by jako důkaz o přítomnosti jeho a jeho manželky „na místě činu“ neobstály ani před přestupkovou komisí obecního úřadu. Doplnil, že v současné době je fotografie důkazním prostředkem snadno ovládnutelným technikou a její vypovídací hodnota je, zejména v daném případě, nízká. Navíc ani nekoresponduje s tvrzeními manželů Z. Podle jeho slov je na pováženou, že Kárná komora nezkoumala popisované události ve všech logických vazbách. Podle tvrzení PhDr. Z. dne 23. 8. 2010 manželé Z. od svého auta zaparkovaného na parkovišti marketu Albert přišli. Pan PhDr. Z. ale zákrok dne 8. 11. 2010 Kárné komisi popisoval jinak, když vypověděl, že z parkoviště, kde opakovaně s manželkou čekal v autě na pachatele, při spatření černých postav u plakátovací plochy vyrazil a rozsvítil pro jistotu dálková světla, aby mu neutekli. Při překonání těch cca 500 m ve tmě nejen, že ještě z auta zjistil, že jde o kárně obviněného a jeho manželku, ale v té rychlosti také viděl, že paní B. dělá kuličku z plakátu, který potrhala a (podle PhDr. Z. v té době už prchající s kapsami naditými útržky plakátů) kárně obviněný se vylekal a bylo vidět, že řeknou, oni volají policii tu městskou. Zhodnotil, že v interpretaci PhDr. Z.a jde o mimořádný výkon, kdy při řízení rychle jedoucího vozidla s dálkovými světly v městském provozu učinil sondu do duše pachatelů a vystopoval dokonce, že se obávají přivolání zrovna městské policie. Vyslovil též názor, že nemohl servat dva volební plakáty stěžovatelky, protože svědek PhDr. Z. přesně identifikoval jako roztrhanou kuličku v ruce jeho manželky alespoň jeden z nich. Uzavřel, že z výpovědí manželů Z. rozhodně shoda neplyne. Rovněž zmínil, že PhDr. Z. na dotaz o koncertu, na kterém údajně dne 20. 4. 2010 byli, nejprve vůbec nevěděl, o co jde, pak se rozpomínal a po jemném připodoteku manželky dislokoval koncert do kaple Božího těla v K. H. Podle tvrzení PhDr. Z. šlo o varhanní koncert. Zdůraznil, že v kapli Božího těla ovšem ani před rekonstrukcí, ani po ní nikdy varhany nebyly. Seznal, že z výpovědí manželů Z. nelze identifikovat reálný skutkový děj a jednání jednotlivých osob, přičemž deklarované zaviněné poničení dvou předvolebních plakátů jeho osobou prokázáno nebylo. Tvrzení manželů Z., že strhával volební plakáty stěžovatelky, označil za lživé a účelové. V této souvislosti upozornil, že PhDr. Z. byla v březnu 2010 z kandidátky ČSSD pro volby do poslanecké sněmovny Parlamentu ČR odvolána a všechny její plakáty byly v dubnu již pouhou makulaturou, která rozumnému člověku nestála za hnutí prstem. Pokus PhDr. Z. o nápravu tohoto pro ni nepříjemného zjištění tvrzením, že již v dubnu vedla senátorskou volební kampaň, vylučuje již prostý fakt, že prezident republiky vyhlásil senátní volby až za dva měsíce, dne 18. 6. 2010, s účinností dnem rozeslání Sbírky zákonů obsahující jeho rozhodnutí pod č. 207/2010 Sb., tedy dnem 25. 6. 2010. V závěru svého odvolání prohlásil, že se zaobíral otázkou: Dui bono? Komu ku prospěchu? Konstatoval, že pravým důvodem pro jeho nařčení z tak nesmyslného činu by mohl být jistý článek v MF DNES o besedě na kutnohorské zahradě - v údajné jeho režii, „o kterém všichni ví“, vyjma jeho osoby (on hojnou mediální pozornost věnovanou akcím manželů Z. nesledoval a nesleduje). V návaznosti na skutečnosti shora uvedené, s odvoláním na § 19 Kárného řádu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodnutí Kárné komory ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 472/10-NKU45/160/10, zrušil a jeho osobu podle § 42 odst. 4 zákona o NKÚ a podle § 16 odst. 3 Kárného řádu zprostil kárného obvinění, které mělo spočívat v tom, že svým jednáním narušil důstojnost a ohrozil důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby a Nejvyššího kontrolního úřadu. K tomuto odvolání se v rámci odvolacího jednání vyjádřila navrhovatelka PhDr. O. Z. Především vyjádřila přesvědčení, že Kárná komora posoudila případ objektivně a řádně. Stran námitky neúplnosti návrhu uvedla, že důkazy podala na požádání a že důkazní fotografie sice nejsou dokonalé, ale byly pořízeny v napjaté atmosféře a v noci. Prohlásila, že není pravda, že kárně obviněný na fotografii přichází k autorovi, do cesty mu totiž vstoupila ona. K otázce způsobu, jakým se s manželem dostali na místo činu, odkázala na své písemné podání adresované Nejvyššímu kontrolnímu úřadu s tím, že k plakátovací ploše přijeli a pokud se při ústní výpovědi spletla, je to možné, to se při mluveném slovu může stát. Zdůraznila, že z parkoviště dojeli velkou rychlostí na místo, kde stojí plakátovací plocha a kde kárně obviněný s manželkou strhávali její plakáty. Zatímco kárně obviněný utíkal pryč, jeho manželka zůstala, omluvila se, prosila o odpuštění a oni ji nakonec pustili. Policii nevolali, protože nechtěli, aby měla zbytečné nepříjemnosti. Dále poznamenala, že to, že paní B. měla v ruce část plakátů, ještě nezbavuje kárně obviněného viny. K tvrzení obhajoby, že předmětná ulice je velmi frekventovaná, a to tak, že by ji kárně obviněný pomalu nemohl přejít, podotkla, že v deset hodin večer tam nejezdí téměř nikdo. Není to hlavní tah a ulice není tak osvětlená, aby byl vidět ze všech stran. Ohledně dotazů na koncert uvedla, že její manžel byl před Kárnou komoru pozván v listopadu 2010 jako svědek události z dubna 2010 a že jej samozřejmě po půl roce otázka pana advokáta : „Co to bylo za koncert?“ zarazila. Řekl mu, že neví, o jaký koncert se jedná, nemohl se totiž upamatovat, nepochopil, proč se ho takto v kauze strhávání plakátů pan advokát ptá. Dodala, že s manželem chodí na koncerty velmi často, resp. že varhanní koncert se ne