11 Tcu 92/2000 — Nejvyšší soud

11 Tcu 92/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2001 Spisová značka:11 Tcu 92/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.92.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 92/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. ledna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o: Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. K. rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi ze dne 31. srpna 1994 sp. zn. 7 Ns 230 Js 5828/94, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin napomáhání k nedovolenému vstupu do země a úmyslnému nedovolenému pobytu podle § 3 odst. 1 věty 1, § 92 odst. 1 čís. 1, čís. 6, odst. 2 čís. 2 cizineckého zákona, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi ze dne 31. srpna 1994 sp. zn. 7 Ns 230 Js 5828/94, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 8. září 1994, byl F. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu napomáhání k nedovolenému vstupu do země a úmyslnému nedovolenému pobytu podle § 3 odst. 1 věty 1, § 92 odst. 1 čís. 1, čís. 6, odst. 2 čís. 2 cizineckého zákona, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že dne 16. února 1994 si v T. pronajal obytný automobil značky Avia a s tímto vozidlem překročil česko-německou hranici. Potom na německém území v blízkosti státní hranice do vozidla nastoupilo 38 jugoslávských státních příslušníků, kteří v noci z 16. na 17. února 1994 ilegálně překročili hranici z České republiky do SRN, a to, jak F. K. věděl, bez povolení pro vstup a pobyt ve Spolkové republice Německo. Tyto potom vezl po předpokládané trase do B. a F., za což mu byla přislíbena odměna 200 DM a náhradní díly do jeho osobního automobilu. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců Dne 27. prosince 2000 pod sp. zn. 3145/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. Trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo pro jiného organizuje nebo jinému umožní nedovolené překročení státní hranice. Z výše uvedené konstrukce trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. je zřejmé, že jednání, jímž je naplňována objektivní stránka této skutkové podstaty a jež má v obou alternativách fakticky povahu účastenství na trestném činu, a to ve formě organizátorství nebo pomoci /srov. ustanovení § 10 odst. 1 písm. a), c) tr. zák./, je zde pokládáno přímo za jednání pachatele samotného, nikoliv za jednání účastníka. Osoba, která sama toliko nedovoleně překročí státní hranici (tj. bez použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí - srov. § 171b tr. zák.), se tímto nedopouští trestného činu ve smyslu ustanovení § 171a tr. zák.; není tedy pachatelem tohoto trestného činu. Pachatelem je ten, kdo pro tuto osobu nedovolené překročení státní hranice buď organizuje, anebo jí to umožní. Jinak řečeno, organizátorství a pomoc jsou zde povýšeny na pachatelství. V posuzovaném případě si obviněný F. K. dne 16. 2. 1994 v T. od svého známého pronajal automobil zn. Avia, aby mohl téhož dne kolem 17.00 hod. odjet tímto automobilem, který sám také řídil, přes hraniční přechod Z. do Spolkové republiky Německo, a aby tam v blízkosti státní hranice s Českou republikou podle předchozí domluvy počkal na skupinu 38 jugoslávských občanů, o nichž věděl, že v noci ze 16. na 17. 2. 1994 ilegálně překročí tzv. zelenou hranici mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo, aniž mají příslušné povolení k vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo, kde je také v noci kolem 02.00 hod. dne 17. 2. 1994 naložil do tohoto automobilu s tím, že je odveze dále do B. a F., ze což mu byla blíže nezjištěným jugoslávským občanem jménem D. přislíbena odměna ve výši 200 DM a náhradní díly do osobního auta, přičemž byl zadržen policejními orgány. Tímto jednáním obviněný naplnil výše popsané znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 171a odst. 1 tr. zák., neboť jiným osobám umožnil nedovolené překročení státní hranice. Umožněním nedovoleného překročení státní hranice ve smyslu ustanovení § 171a odst.1 tr. zák. je každé jednání pachatele, kterým napomáhá (usnadňuje) jiné osobě nedovoleně překročit státní hranici, např. ji za tím účelem převede či převeze přes státní hranici, opatří k překročení státní hranice dopravní prostředek, poskytne potřebnou radu apod. Za umožnění nedovoleného překročení státní hranice lze pokládat též slib pachatele poskytnout této osobě pomoc v jejím dalším pohybu na území cizího státu (např. přistavením vozidla a převozem této osoby dál do vnitrozemí cizího státu). Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je splněna formální podmínka vyžadovaná ustanovením § 4 odst. 2 zákona, spočívající v požadavku trestnosti činu i podle právního řádu České republiky. S ohledem na zjištění, že obviněný se činu dopustil za úplatu (resp. slib úplaty), když za odvoz osob mu byla slíbena finanční odměna ve výši 200 DM a dále náhradní díly k osobnímu vozidlu, pak lze dospět k závěru o možnosti posouzení jeho jednání jako trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst.1, odst. 2 písm. b) tr. zák., resp. jako pokusu této kvalifikované skutkové podstaty. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. F. K. se dopustil závažné trestné činnosti, v posledních letech velmi rozšířené. Pomáhal přepravit do ciziny větší množství osob za slíbenou odměnu. Cizozemským soudem mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou též splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu ministerstva spravedlnosti na zapsání výše označeného cizozemského rozhodnutí do evidence Rejstříku trestů vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. ledna 2001 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík