14 To 27/2025 – Nejvyšší soud

14 To 27/2025 citace  Právní věta:Maximální zvýšení odměny za úkon právní služby podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu (na trojnásobek základní sazby) je podmíněno jeho mimořádnou obtížností. Tak tomu bude zejména při kumulaci okolností prováděného úkonu právní služby, jež kladou na advokáta mimořádně vysoké nároky. K tomu dojde např. u zvlášť složitého právního úkonu, při němž je třeba použít cizí jazyk, příp. též i zahraniční právní úpravu, a který nadto vykonává advokát v nočních hodinách či ve dnech pracovního klidu. Pokud se ve věci vyskytne pouze jedna z okolností podstatně zvyšujících nároky na obhájce na poskytnutí právní služby, nebude zpravidla maximální zvýšení odměny namístě. Soud:Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí:11. 3. 2025 Spisová značka:14 To 27/2025 ECLI:ECLI:CZ:VSPH:2025:14.TO.27.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Advokátní tarif Odměna ustanoveného obhájce Dotčené předpisy:§ 12 odst. 1 předpisu č. 177/1996 Sb. § 151 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:24. 6. 2026 Publikováno ve sbírce pod číslem:29 / 2026 Anotace:Příslušný krajský soud svým usnesením rozhodl výrokem I. tak, že podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. obhájci JUDr. M. S., stanoví za obhajobu vyžádaného odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 18 600 Kč. Výrokem II. pak obhájci nepřiznal nárokovanou odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 750 Kč. Proti tomuto usnesení podal obhájce v zákonné lhůtě stížnost, ve které sporuje závěry krajského soudu ohledně ponížení navýšení odměny za úkony právní služby na pouhých 75 % namísto nárokovaných 100 %. Obhájce zdůraznil, že § 12 odst. 1 advokátního tarifu umožňuje u úkonů právní služby časově náročných zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek, a krajský soud tedy nesprávně označil jeho návrh na navýšení odměny o 100 %, tedy na dvojnásobek, za „uplatnění horního limitu zvýšení odměny“. Pokud krajský soud napadeným usnesením nepřiznal obhájci odměnu za úkon vykonaný v den státního svátku v jeho dvojnásobné výši, rozhodl podle obhájce nesprávně, svévolně a v rozporu se zákonem, arbitrárně, bez dostatečného odůvodnění a pouze s vágními odkazy na soudní tabulky. Příslušný vrchní soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, jestli maximální zvýšení odměny za úkon právní služby podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu (na trojnásobek základní sazby) je podmíněno jeho mimořádnou obtížností a kdy tomu tak je. Zde vrchní soud konstatoval, že tomu tak bude zejména při kumulaci okolností prováděného úkonu právní služby, jež kladou na advokáta mimořádně vysoké nároky, např. u zvlášť složitého právního úkonu, při němž je třeba použít cizí jazyk, příp. též i zahraniční právní úpravu, a který nadto vykonává advokát v nočních hodinách či ve dnech pracovního klidu. Pokud se ve věci vyskytne pouze jedna z okolností podstatně zvyšujících nároky na obhájce na poskytnutí právní služby, nebude zpravidla maximální zvýšení odměny namístě. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. Vrchní soud v Praze zamítl v trestní věci vyžádaného V. P. stížnost jeho obhájce M. S. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2025, sp. zn. 1 Nt 15/2024. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 24. 2. 2025, č. j. 1 Nt 15/2024-98, rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen krajský soud) výrokem I. tak, že podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. obhájci M. S., stanoví za obhajobu vyžádaného odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 18 600 Kč. Výrokem II. krajský soud obhájci nepřiznal nárokovanou odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 750 Kč. 2. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud úvodem shrnul, že vyžádanému byl z důvodu nutné obhajoby pro řízení o předání do Lotyšské republiky k trestnímu stíhání na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Generálním státním zastupitelstvím v Rize ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. S-100-2024-10903, opatřením krajského soudu ze dne 28. 10. 2024 ustanoven obhájce M. S. Řízení bylo pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 1. 2025, č. j. 1 Nt 15/2024-23, které nabylo právní moci ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, č. j. 14To 13/2025–54, dne 4. 2. 2025 a kterým bylo rozhodnuto o předání vyžádaného do Lotyšské republiky. Podáním ze dne 17. 2. 2025 pak výše jmenovaný obhájce vyčíslil odměnu a hotové výdaje za obhajobu vyžádaného v celkové výši 19 350 Kč. 3. S odkazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, pak krajský soud dospěl k závěru, že výčet jednotlivých úkonů právní služby byl obhájcem uplatněn v souladu s advokátním tarifem a za tyto mu přísluší odměna. Obhájce správně vypočetl i výše odměny za jeden úkon právní služby, když vycházel z výměry nepodmíněného trestu odnětí svobody, kterou je vyžádaný v rámci trestního stíhání v Lotyšské republice ohrožen, tedy pěti let. Tarifní hodnota za úkony, které obhájce vykonal do 31. 12. 2024, tedy činí podle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu 10 000 Kč, a jí odpovídající odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 4 advokátního tarifu činí 1 500 Kč. Po účinnosti novely advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 408/2024 Sb. pak za úkony provedené po 1. 1. 2025 tarifní hodnota podle § 10 odst. 2 písm. b) advokátního tarifu činí 40 000 Kč, čemuž podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu odpovídá odměna 2 700 Kč za jeden úkon právní služby. Krajský soud se ztotožnil i s výší obhájcem nárokovaných hotových výdajů ve formě jejich paušální náhrady podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tedy u úkonů konaných do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč, a od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby. 4. U úkonů právní služby poskytnutých dne 28. 10. 2024 (převzetí a příprava obhajoby; účast na výslechu vyžádaného) přiznal krajský soud obhájci nárok na navýšení mimosmluvní odměny podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu, a to u každého o 75 %. V tomto tedy plně nevyhověl návrhu obhájce, který nárokoval navýšení mimosmluvní odměny u obou těchto úkonů o 100 % z důvodu, že se jednalo o státní svátek. Krajský soud se tedy ztotožnil s tvrzením obhájce, že mu za úkony právní pomoci v den pracovního klidu ve smyslu § 91 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, náleží zvýšená odměna, avšak nikoli v plné nárokované výši, tedy odpovídající navýšení odměny u každého úkonu o 100 %. Proto výrokem II. napadeného usnesení návrh obhájce do výše 750 Kč zamítl. Tento postup krajský soud odůvodnil tím, že uplatnění horního limitu zvýšení odměny za úkon právní služby by mělo být odůvodněno dosažením nejvyšší náročnosti při poskytnutí právní služby, tedy by se mělo jednat o situaci, kdy je advokát vystaven všem faktorům, které mu ztěžují výkon právní služby, což se v dané věci nestalo, proto bylo přiznáno navýšení o 75 %. Podpůrně pak krajský soud odkázal na judikaturu a z této vycházející tabulku procentního navýšení odměny z důvodů časové náročnosti úkonu. 5. Proti tomuto usnesení podal obhájce v zákonné lhůtě stížnost, ve které sporuje závěry krajského soudu ohledně ponížení navýšení odměny za úkony právní služby ze dne 28. 10. 2025 na pouhých 75 % namísto nárokovaných 100 %. Obhájce zdůraznil, že § 12 odst. 1 advokátního tarifu umožňuje u úkonů právní služby časově náročných zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek, a krajský soud tedy nesprávně označil jeho návrh na navýšení odměny o 100 %, tedy na dvojnásobek, za „uplatnění horního limitu zvýšení odměny“. Obhájce dále namítá, že krajský soud svůj názor, „že uplatnění horního limitu zvýšení odměny za úkon právní služby by mělo být odůvodněno dosažením nejvyšší náročnosti při poskytnutí právní služby“, náležitě neodůvodnil. Vycházet při určování odměny obhájci toliko ze soudních tabulek považuje obhájce za nepřijatelné. Tabulka, kterou krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení užil, není veřejně dostupná a není ani součástí žádného právního předpisu či publikované metodiky. Usnesení tak podle obhájce porušuje princip publicity při výkonu veřejné moci a je v rozporu s předvídatelností rozhodování soudů. Obhájce považuje navýšení nárokované odměny o 100 % za přiměřené vzhledem k omezení jeho osobního a rodinného života ve sváteční den, kdy zmeškal rodinný oběd. Státem uznané svátky jsou určeny k odpočinku, rodinným aktivitám a oslavám významných historických událostí. Advokát, který v tento den poskytuje právní služby, se těchto hodnot vzdává ve prospěch zajištění práva na obhajobu zakotveného v čl. 40 odst. 3 Listiny. Podle obhájce je v praxi běžné, že úkony provedené ve dnech pracovního klidu a o státních svátcích jsou advokáty navyšovány na dv