20 Cdo 1978/2025 – Nejvyšší soud

20 Cdo 1978/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně-Trnitá, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti povinným 1) B. D., a 2) R. P., oběma zastoupeným Mgr. Liborem Vincencem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, pro 18 258 573,21 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 220 EX 346/09, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, č. j. 17 Co 180/2025-655, takto: I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9, zamítl návrh povinných B. D. ze dne 3. 6. 2024 a R. P. ze dne 11. 7. 2024 na zastavení exekuce. 2. Krajský soud v Praze (dále též jen “odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil tak, že se exekuce nařízená na majetek povinných usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 2. 2009, č. j. 16 Nc 4269/2009-16, zastavuje (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudním exekutorem a před soudy obou stupňů (výrok II) a soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu dalších nákladů exekuce (výrok III). 3. Odvolací soud z obsahu předloženého spisu soudního exekutora shrnul, že k návrhu původní oprávněné Volksbank Cz, a. s., identifikační číslo osoby 25083325 (nyní Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, dále jen „původní oprávněná“) Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 23. 2. 2009, č. j. 16 Nc 4269/2009-16, nařídil exekuci na majetek povinných k vymožení pohledávky původní oprávněné ve výši 18 258 573,21 Kč s úrokem ve výši 4,82 % ročně od 15. 10. 2008 do zaplacení a úrokem za období od 30. 5. 2008 do 14. 10. 2008 ve výši 330 386,84 Kč podle vykonatelného notářského zápisu notářky JUDr. Zdeňky Procházkové sp. zn. NZ 317/2007. Jejím provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Milan Suchánek, Exekutorský úřad Praha 9. Výkon jeho úřadu zanikl k datu 31. 12. 2018 a do uvolněného úřadu byl počínaje dnem 1. 1. 2019 jmenován nový soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek, který exekuci doposud vede. Exekučním příkazem ze dne 5. 3. 2009, č. j. 085 EX 346/2009-15, ve znění opravného usnesení č. j. 085 EX 346/2009-36, původní soudní exekutor postihl nemovitou věc povinných v katastrálním území XY zapsanou na LV XY. Nemovitá věc byla pravomocně vydražena na základě uděleného příklepu usnesením ze dne 13. 9. 2010, č. j. 085 EX 346/2009-175 (právní moc 17. 10. 2010), přičemž nejvyšší podání bylo uhrazeno na účet soudního exekutora 18. 11. 2011. Podle rozvrhového usnesení ze dne 9. 2. 2011, č. j. 085 EX 346/09-214 (právní moc 8. 3. 2011), bylo původnímu soudnímu exekutorovi vyplaceno na náklady exekuce 1 207 025 Kč (určené příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. 11. 2010, č. j. 085 EX 346/09-194, v právní moci 11. 12. 2010) a původní oprávněné 6 797 166 Kč (z toho na náklady 150 540 Kč); celkově původní oprávněná vymohla 6 915 915,86 Kč, přičemž po datu 18. 11. 2011 nebylo na pohledávku ničeho vymoženo. Jiná nemovitá věc nebyla postižena. Usnesením ze dne 26. 10. 2023, č. j. 220 EX 346/09-498, soudní exekutor vyzval původní oprávněnou k vyjádření, zda souhlasí se zastavením exekuce s tím, že pokud nesouhlasí, nechť uhradí zálohu na další průběh exekuce ve výši 500 Kč. Původní oprávněná, prostřednictvím JUDr. Jiřiny Lužové, insolvenční správkyně úpadce původní oprávněné vyslovila se zastavením exekuce nesouhlas a dne 21. 11. 2023 uhradila zálohu. Usnesením ze dne 11. 12. 2023, č. j. 220 EX 346/09-522, soudní exekutor rozhodl o vstupu nynější oprávněné do řízení na místo původní oprávněné, která postoupila vymáhaný nárok smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023. Soudní exekutor rozhodoval o návrzích povinných na zastavení exekuce ze dne 3. 6. 2024 (1. povinný) a 11. 7. 2024 (2. povinná) poté, co jeho usnesení ze dne 31. 7. 2024, č. j. 220 EX 346/09-577, k odvolání účastníků Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 20 Co 308/2024, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V tomto kasačním rozhodnutí odvolací soud uzavřel, že podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „exekuční řád“, jsou v dané věci naplněny, neboť exekuce, v rámci níž byl proveden prodej nemovitosti, je od 18. 11. 2011 zcela bezvýsledná, přitom dne 18. 11. 2023 uplynula lhůta 12 let a v řízení nebyly zjištěny žádné vyloučené doby podle § 55 odst. 12 exekučního řádu. Za této situace pak soudního exekutora zavázal, aby se v dalším řízení zabýval námitkou oprávněné, že jednání povinných je v rozporu s dobrými mravy. Tento postup je potvrzen aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2176/2024). Jelikož od vydání kasačního rozhodnutí nenastaly žádné nové skutečnosti, které by mohly vést ke korekci již učiněného právního závěru o naplnění podmínek pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu uplynutím doby 12 let, odvolací soud pro stručnost odkázal na kasační rozhodnutí. Za zásadní v této věci považoval vyřešení otázky, zda lze s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu uzavřít, že by zastavení exekuce bylo v rozporu s dobrými mravy. Aby byly naplněny podmínky pro nezastavení jinak bezvýsledné exekuce, musely by okolnosti dané věci porušovat dobré mravy skutečně významným způsobem. Soudní exekutor v napadeném usnesení považoval za stěžejní porušení zásady „pacta sunt servanda“. Jde nepochybně o jednu ze zásadních zásad civilního práva a její dodržování patří mezi základní slušnost, nicméně většina vedených exekucí je právě výsledkem nedodržení povinnosti plynoucí prvotně ze smlouvy. Pokud by zákonodárce výslovným zakotvením principu dobrých mravů do posuzování otázky naplnění důvodů pro zastavení exekuce spojoval již s takovouto okolností, bylo by zastavení exekuce ve většině případů vyloučeno a tím zcela eliminován zásadní význam novelizované právní úpravy. V této souvislosti ani nelze považovat za právně významný dopad spočívající ve ztrátě pořadí uspokojovaných pohledávek, neboť to je zákonný důsledek všech zastavených exekucí. Obdobně lze hodnotit obecnou úvahu, že povinní jsou schopni po celou dobu vedení exekuce zajišťovat náklady na živobytí, aniž by nabídli majetkové hodnoty k postižení v exekuci. Zaměstnaní povinní nemusí vždy dosahovat exekučně postižitelných příjmů, a jak sama oprávněná poznamenala, účast na pozicích statutárních orgánů společností není obligatorně spojena s úplatou. Na rozpor s dobrými mravy by bylo možno usuzovat teprve za situace, kdy by v řízení bylo zjištěno, že povinní měli možnost vstoupit do konkrétního právního vztahu, z něhož by jim plynul exekučně postižitelný příjem, do nějž však bez akceptovatelných důvodů nevstoupili. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žádný z uvedených argumentů není ze své povahy způsobilý naplnit výjimečné okolnosti, pro které by bylo namístě pro rozpor s dobrými mravy exekuci nezastavit. Pokud povinní měli možnost přihlásit v roce 2017 pohledávku v jiném exekučním řízení, čímž by mohli dosáhnout uspokojení další části pohledávky původní oprávněné, leč tak neučinili, pak by zde mohly být relevantní úvahy o jednání poškozujícím původní oprávněnou; zjištěné skutkové okolnosti tomuto závěru však nenasvědčují. Odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka povinného 1) by nemohla být ani zčásti uspokojena, i kdyby byla přihlášena, původní oprávněná tedy nemohla být opomenutím povinného 1) nijak poškozena (viz odst. 20 usnesení odvolacího soudu). Oprávněná odkoupila pohledávku původní oprávněné a vstoupila namísto ní do řízení již v době, kdy nabyl účinnosti zákon č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z obsahu exekučního řízení mohla zjistit, že již uplynula maximální lhůta 12 let, na kterou lze exekuci prodloužit. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudního exekutora změnil, jak je výše uvedeno. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že odvolací soud dospěl k právnímu posouzení, které nemá oporu ve zjištěných skutečnostech, zákonu a judikatuře. Oprávněná v souvislosti s podaným dovoláním žádá dovolací soud o vyřešení právních otázek, které doposud nebyly dostatečně judikatorně vyřešeny: 1) Je zastavení exekuce v rozporu s dobrými mravy, pokud oprávněná byla během exekučního řízení bdělá, vyvinula maximální s