22 Cdo 1703/2001 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1703/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 4. 2003 Spisová značka:22 Cdo 1703/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1703.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 132 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1703/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně České republiky – České správy sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, proti žalovaným: 1/ L. L., 2/ Ing. V. L. a 3/ Ing. Z. L., všem zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 187/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2001, č. j. 39 Co 336/2000-164, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2001, č. j. 39 Co 336/2000-164, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku uvedeného níže a že Česká správa sociálního zabezpečení k němu vykonává právo hospodaření. Uvedla, že její právní předchůdce, Úřad důchodového zabezpečení v P., pozemek získal od žalovaného 1) a otce žalovaných 2) a 3), a to na základě kupní smlouvy uzavřené 11. 4. 1983. Žalobkyně nemá k dispozici originál kupní smlouvy a v katastru nemovitostí jsou jako vlastníci zapsání žalovaní; proto podává určovací žalobu. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. února 2000, č. j. 7 C 187/97-98, zamítl „žalobu s návrhem, aby bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem pozemku označeného v geometrickém plánu ze dne 28. února 1983 vyhotoveném pod č. 2246020 – 45/83 Geodézie n. p. P., parcelním číslem 438/4f o výměře 4.773 m2 a Česká správa sociálního zabezpečení vykonává k tomuto pozemku právo hospodaření“, a dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným 1) a otcem žalovaných 2) a 3) o prodeji sporného pozemku jednala, ale kupní smlouva nebyla uzavřena, protože nedošlo ke shodě ohledně kupní ceny. Žalobkyně uzavření kupní smlouvy neprokázala. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. května 2001, č. j. 39 Co 336/2000-164, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, „že se určuje, že Česká republika je vlastníkem pozemků č. parc. 438/1, 438/7, 438/8, 438/9, 438/10, 438/21, 438/22, 438/23, 438/33, 438/34, 438/35, 438/36, 438/37, 438/38, 438/39, 438/46, 438/47, 438/54, 438/56 a 438/57 vedených na LV č. 56 Katastrálního úřadu P. pro katastrální území R. a že Česká správa sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, IČO 006963 s tímto majetkem hospodaří jako organizační složka státu. Dále se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku č. parc. 438/20 vedeného na LV č. 363 Katastrálního úřadu P. pro katastrální území R. a že Česká správa sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, IČO 006963 s tímto majetkem hospodaří jako organizační složka státu“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud připustil změnu žaloby, konstatoval, že věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, doplnil dokazování a dospěl k závěru, že žalobkyně uzavření kupní smlouvy prokázala. Žalobkyně jako důkaz předložila kopii kupní smlouvy a bylo na ní, aby její uzavření prokázala i jinými důkazy. To učinila, a v řízení nebyl proveden důkaz, který by toto zjištění zpochybnil. Důkazem, vyvracejícím uzavření kupní smlouvy, byla pouze výpověď žalovaného 1) učiněná v řízení před soudem prvního stupně, zpochybněná však jeho výpovědí před soudem odvolacím. Za neplatnou nebylo možné kupní smlouvu prohlásit ani na základě skutečnosti, že její předmět, to je sporná pozemková parcela, nebyla v evidenci nemovitostí zapsána pod č. 438/4f, protože ji bylo možno identifikovat údaji v geometrickém plánu, v němž je zakresleno a popsáno, co představuje díl „f“. Žalobě odvolací soud nevyhověl toliko ohledně pozemkové parcely č. 438/20, neboť žalovaní nebyli, v důsledku jejího prodeje městu P., v katastru zapsáni jako její vlastníci a nebyli tak ve sporu pasivně legitimováni. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Jako první dovolací důvod uplatňují námitku, že odvolací soud postupoval jednostranně v jejich neprospěch a neposkytl spravedlivou ochranu jejich právům a oprávněným zájmům. To blíže specifikují s odkazem na výpověď prvního dovolatele před odvolacím soudem, který provedl jeho výslech způsobem připomínajícím výslech pachatele podezřelého z trestného činu. Vyslýchaný ve věku 73 let byl zmaten, znejistěn a jeho výpověď nevedla k doplnění a vyjasnění jeho prvotní výpovědi. Svoje jednání odvolací soud odročil, aniž by kdokoliv z účastníků řízení navrhoval doplnění dokazování. Skutečným důvodem odročení zřejmě bylo poskytnutí možnosti žalobkyni změnit žalobní petit. Důkazy odvolací soud nehodnotil nestranně, neboť důkazy ve prospěch žalovaných bagatelizoval, či se jimi nezabýval. Spor je veden o pozemky, zastavěné obytnými domy. Se záměrem převést je do soukromého vlastnictví bez nákladů na jejich koupi, jsou dovolatelé v místě označováni za osoby působící potíže. Dovolatelé polemizují se závěry odvolacího soudu při posuzování naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení vlastnického práva, aktivní legitimace žalobkyně, změny žalobního petitu, nabytí vlastnictví státem v roce 1983 a související povinnosti místního národního výboru, zaplacení kupní ceny, výpovědi účastníků řízení, stavebního povolení, evidence a katastru nemovitostí, a jiných geometrických plánů a smluv. Uzavírají, že předmětnou kupní smlouvu žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, nepodepsali, ač připravována byla. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Řízení před soudem prvního stupně proběhlo nestranně, zatímco u odvolacího soudu se žalovaným právní ochrany nedostalo. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., tedy podle občanského soudního řádu ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem - dále jen „OSŘ“), a po zjištění, že dovolání je podáno osobami k tomu oprávněnými, je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvody uvedené v § 241 odst. 3 písm. b), c), a d) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), dovoláním napadené rozhodnutí přezkoumal a shledal dovolání částečně důvodným. K námitkám dovolatelů se uvádí: Dovolatelé vyslovují nespokojenost s průběhem výpovědi žalovaného 1) před odvolacím soudem a tvrdí, že způsob vedení výslechu byl tendenční a tohoto účastníka zmátl [uplatňují tak dovolací důvod, uvedený v § 241 odst. 3 písm. b) OSŘ]. Toto tvrzení, vznesené v dovolacím řízení, by mohlo být právně významné jen pokud by mělo oporu ve spisu; tak tomu však není. Ani při jednání konaném 7. 2. 2001, při kterém byl tento účastník slyšen, ani při následujících jednáních, konaných u odvolacího soudu 14. 3. 2001 a 16. 5. 2001, nevznesla žalovaná strana proti provádění výslechu účastníka žádné námitky, nepopřela správnost jeho údajů a ani netvrdila, že by byl pro vyšší věk při podávání výpovědi zmatený a vyjádřil se nesprávně. Lze připomenout, že žalovaný 1) vypovídal částečně rozporně již před soudem prvního stupně. Proto dovolací soud neshledal, že by v této souvislosti bylo řízení postiženo vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Také skutečnost, že odvolací soud jednání odročil a tak umožnil žalobci změnu žaloby (šlo o aktualizaci označení pozemků), nemohla mít na správnost rozhodnutí vliv, a to ani v případě, že by šlo o důkazy, které bylo možno obstarat již dříve. Je tomu tak i proto, že potřeba provedení dalších důkazů mohla vyvstat až na základě rozporů ve výpovědi žalovaného 1). Rozhodně nelze doložit, že by odvolací soud dopředu počítal s nutností odročit jednání a poskytnout tak žalobci možnost ke změně petitu a proto dopředu nevyžádal potřebné geometrické plány; jde tu o nepodloženou úvahu. Pokud jde o naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva [§ 80 písm. c) OSŘ], ani dovolatelé nezpochybňují, že tento zájem je dán v případě, že žalobce tvrdí, že je vlastníkem, a v katastru nemovitostí je jako vlastník za