3 Tdo 190/2005 — Nejvyšší soud

3 Tdo 190/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 3. 2005 Spisová značka:3 Tdo 190/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.190.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 190/2005 U S N E S E N Í 3 Tdo 190/2005 Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. března 2005 dovolání obviněného Ing. Z. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 6 To 349/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 158/2002, a rozhodl t a k t o : Dovolání Ing. Z. J. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 16 T 158/2002, byl obviněný pplk. Ing. Z. J. uznán vinným čtyřmi trestnými činy porušování práv a zájmů vojáků podle § 279b odst. 1 tr. zákona, za které byl podle § 279b odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 47 odst. 2 tr. zákona byl obviněnému uložen trest ztráty vojenských hodností. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný 1) v přesně nezjištěný den od 1. 11. 1996 do konce září 1997 u VÚ P. ve funkci náčelníka štábu útvaru, v kanceláři výkonného praporčíka pprap. H. L., v době zaměstnání tuto sexuálně obtěžoval tím způsobem, že ji i přes její výslovný nesouhlas uchopil rukama kolem pasu, vynucoval si líbání, v jednom případě jí rozepnul vojenskou blůzu, zvedl sukni a svlékl jí do poloviny stehen spodní kalhotky, přičemž jí sahal na přirození, 2) v odpoledních hodinách dne 27. 2. 2002 u VÚ P., ve funkci náčelníka štábu, v kanceláři výkonného praporčíka pprap. H. L. v době zaměstnání pod vlivem alkoholu tuto sexuálně obtěžoval tím způsobem, že si vynucoval líbání, vyžadoval od ní zodpovězení otázky, jaké spodní prádlo nosí, zda má vyholené přirození a v této souvislosti uvedl, že ho přitahuje a vzrušuje a nejraději by ji „přefiknul“, což u ní vyvolalo obavy z případných následků a z obavy z jeho stupňujícího se agresivního jednání, 3) v přesně nezjištěný den, v době od června do konce července 1999 tamtéž mezi 16.00 – 17.00 hod. v kanceláři vedoucí skupiny operátorů výcvikového střediska řízení letového provozu, nprap. B. D., kam za ní přišel pod smyšlenou záminkou a s lahví alkoholu, po vstupu za sebou zamkl dveře kanceláře a požadoval od ní, aby se s ním líbala, začal ji objímat a přes její odpor a odstrkování se ji snažil líbat, poté ji uchopil oběma rukama kolem pasu, posadil si ji na klín a osahával ji na prsou a nohách, 4) dne 24. 1. 2000 tamtéž na chodbě VÚ P. při příležitosti oslavy svátku obv. pplk. J., kdy sám byl pod vlivem alkoholu, pod záminkou přiťuknutí si, vnutil pprap. E. O. vypít větší, přesně nezjištěné množství alkoholu, fernetu, a protože sama je abstinentkou, alkohol na ni ihned začal účinkovat, což využil obv. pplk. J. k tomu, aby ji vylákal na chodbu, kde zneužil jejího stavu, který sám vyvolal a zde ji proti její vůli uchopil rukama kolem pasu, přitlačil ji na stěnu chodby tak, aby se nemohla bránit a poté ji začal líbat na rty a obličej, což jí ve stavu po požitém alkoholu, který proti své vůli vypila, tak překvapilo, že se nedokázala intenzivněji bránit, neboť takové jednání od svého nadřízeného neočekávala. Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2004 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 349/2004 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl. Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 dovolání, kterým napadá výrok odvolacího soudu o zamítnutí odvolání, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především mimo rámec dovolací argumentace zdůrazňuje, že skutková zjištění formulovaná soudem prvního stupně dle jeho názoru neodpovídají provedeným důkazům a jsou s nimi v extrémním rozporu. Dále konstatuje, že z tohoto důvodu tedy i právní hodnocení takto nesprávně formulovaných skutkových zjištění neodpovídá skutečnosti a v tomto shledává pochybení především u odvolacího soudu. Dále upozorňuje na to, že ve věci již Městský soud v Praze rozhodoval jednou, přičemž vyslovil řadu výhrad a pochybností a že mimo jiné i zpochybnil závěr nalézacího soudu, že jde o vojenský trestný čin a připustil i důvodnost námitky poukazující na nedostatečné posouzení toho, zda v dané věci byl naplněn materiální znak trestného činu. Podstatou námitek obviněného je otázka, zda strohé konstatování faktu, který je nesporný, totiž že všichni účastníci děje byli vojáky z povolání a že odsouzený byl nadřízeným svědkyň L., O. a D. a že ponižoval jejich důstojnost nežádoucím chováním sexuální povahy, je skutečně přesvědčivou argumentací pro závěr, že jednotlivá jednání jsou svojí povahou takové intenzity, aby byla naplněna materiální stránka trestného činu obecně a že pro tvrzené skutky byl významný vztah nadřízenosti a podřízenosti v rámci služebního poměru. Dle názoru dovolatele soud konstatoval toliko obecné notoriety, mezi něž lze zahrnout i tvrzení o tom, že uvedeným jednáním byly svědkyně L., O. a D. omezovány na svých právech a ponižována jejich důstojnost nežádoucím chováním sexuální povahy. Odvolacímu soudu však především vytýká, že se nezabýval otázkou konkrétní intenzity tohoto jednání a otázkou, do jaké míry je významné, jaké postavení účastníci zaujímali v rámci struktury armády. Současně upozorňuje, že obdobná jednání bývají typická i pro civilní komunity, lhostejno zda profesní či jiné, přičemž není známo, že by jednání té intenzity, jaká je popisována v jednotlivých skutcích, bylo již někdy kvalifikováno jako jakýkoliv trestný čin, přičemž dle názoru dovolatele by v tom nejméně příznivém případě mohlo jít o přestupek. Obvodnímu soudu vytýká, že neuvedl, proč v dané věci považuje za podstatný vztah nadřízenosti a podřízenosti, když k naprosto stejnému jednání dochází i mezi osobami, které ve stavu nadřízenosti a podřízenosti nejsou. Nesouhlasí i se závěrem soudu, že v daném případě šlo o omezování práv. K tomu vyslovuje názor, že teoreticky by snad mohlo jít o omezování práv svědkyň v rozhodování o svém sexuálním životě, popřípadě o omezení svobody pohybu, ale tuto možnost vylučuje s tím, že o žádný sexuální kontakt v pravém slova smyslu nešlo, ale šlo maximálně o pokusy líbání či vynucování polibků a v některých případech o osahávání. Pokud snad mělo jít o omezení osobní svobody svědkyň, pak jedině v rozsahu, který nelze považovat za významný a tedy za takový zásah do práv, který by dosáhl intenzity trestného činu. Z výše uvedených důvodů obviněný v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby buď věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby v plném rozsahu. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že námitkám obviněného nelze přisvědčit. Upozorňuje, že soudy obou stupňů se právě specifiky postavením obviněného a poškozených v organizační struktuře příslušného vojenského útvaru zabývaly a ze svých zjištění vyvodily jedině správné závěry. Rovněž pokud jde o hodnocení společenské nebezpečnosti jednání obviněného nesdílí námitky dovolatele a poukazuje na jeho výsadní postavení oproti poškozeným, dané služebním zařazením. I z hlediska materiální stránky tedy považuje hodnocení soudu za správné. Dovolání považuje za zjevně neopodstatněné a proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou podat tento