30 Cdo 1430/2026 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1430/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2026 Spisová značka:30 Cdo 1430/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.1430.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Přípustnost dovolání Nepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 8. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1430/2026-670 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradě škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 114/2021, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č. j. 69 Co 96/2023-596, takto: Dovolání žalobkyně i žalované se odmítá. Odůvodnění: Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené jí nezákonným trestním stíháním. Jako náhradu škody požadovala vynaložené náklady na právní zastoupení JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve výši 751 860 Kč, dále na právní zastoupení Mgr. Josefem Bartončíkem ve výši 75 028 Kč. Jako škodu dále požadovala částku 12 100 Kč za znalecký posudek pro Ing. Sokanckého, CSc., a dále 96 593 Kč jako náhradu vlastních cestovních nákladů na jednání orgánů činných v trestním řízení včetně soudů a jednotlivých porad s jejími obhájci. Dále požadovala náhradu škody spočívající v přímých nákladech uhrazených věznici za období od 3. 5. 2018 do 11. 12. 2018 ve výši 10 935 Kč, částku 7 300 Kč představující hovorné z výkonu trestu odnětí svobody a náklady na léky hrazené věznici ve výši 1 107 Kč. Dále žalobkyně žádala náklady civilního života, které byla nucena hradit i po dobu výkonu trestu, a to platby za údržbu domu a hypotéku, celkem 46 616 Kč. Žalobkyně rovněž žádala náhradu škody spočívající v doplatku rozdílů zisku, kterého by byla fakticky dosáhla nebýt jejího odvolání z pozice ředitelky odboru licencí v důsledku trestního řízení, a ziskem, kterého v namítaném období fakticky dosáhla. Za období od 26. 10. 2012 do 3. 8. 2015 požadovala částku ve výši 572 424 Kč, za období od 4. 8. 2015 do 17. 1. 2018 částku ve výši 1 600 100 Kč a za období od 18. 1. 2018 do 30. 6. 2020 ve výši 2 124 973 Kč. Dalším požadavkem byl nárok na náhradu škody v podobě neproplacené dovolené v rozsahu 50 dnů, která by byla za normálních okolností žalobkyni proplacena ve výši 173 163 Kč a ušlý zisk ve výši 418 880 Kč, kterého žalobkyně nedosáhla u společnosti Untraco, v. o. s. v období od 1. 3. 2018 do 30. 6. 2020. Dále se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy, a to za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 6 000 000 Kč, za 223 dnů výkonu trestu odnětí svobody částku 780 500 Kč, za zneuctění jména, pověsti osobní i profesní, medializaci a zásah do soukromí 20 000 000 Kč, za diskreditaci v pracovní oblasti a zničenou pracovní kariéru před jejím vrcholem 24 000 000 Kč, za zničení rodinného života a nemožnost počít dítě 50 000 000 Kč a za škodu na zdraví 30 000 000 Kč. V průběhu řízení, po částečném uznání a dobrovolném vyplacení některých nároků žalovanou, došlo k částečnému zpětvzetí žaloby ve výši 1 570 983,90 Kč, kdy byla ze strany žalované žalobkyni proplacena částka 1 560 634,90 Kč. Zároveň žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 10 935 Kč, když dne 8. 2. 2022 ze strany Vězeňské služby České republiky jí byla uhrazena částka 10 935 Kč, kterou žalobkyně uhradila na přímých nákladech vynaložených na výkon trestu odnětí svobody. Dále došlo ke zpětvzetí žaloby ve výši 418 880 Kč představující požadavek žalobkyně na úhradu ušlého zisku ze strany společnosti Untraco v. o. s. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2022, č. j. 15 C 114/2021-447, zastavil řízení o částce 429 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od 17. 6. 2021 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 3 833 713 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od 17. 6. 2021 do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 1 560 634,90 Kč od 17. 6. 2021 do 13. 1. 2022 (výrok II), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 100 847 426,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 17. 6. 2021 do zaplacení (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) poté svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, č. j. 69 Co 96/2023-507, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II o věci samé co do částky 173 163 Kč s příslušenstvím z této částky a v zamítavém výroku III o věci samé co do částky 48 945 292,10 s příslušenstvím z této částky potvrdil (výrok I), v zamítavém výroku III o věci samé změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dalších 1 448 628 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 17. 6. 2021 do zaplacení (výrok II). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II o věci samé co do částky 305 386 Kč s příslušenstvím z této částky, v zamítavém výroku o věci samé co do částky 50 406 890 Kč s příslušenstvím z této částky a ve výroku IV o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III). Nejvyšší soud k dovolání žalované rozsudkem ze dne 19. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 3372/2023-545, zrušil uvedený rozsudek odvolacího soudu v té části výroku I, v níž bylo žalobkyni vyhověno, a dále ve výroku II v rozsahu, v němž odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 1 050 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 64 128 Kč s příslušenstvím. V uvedeném rozsahu vrátil Nejvyšší soud věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbývající části bylo dovolání žalované odmítnuto. Dovolání žalobkyně bylo uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu odmítnuto. Ústavní stížnost žalobkyně proti rozsudku Nejvyššího soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. III. ÚS 2699/24. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé III změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 073 621 Kč s příslušenstvím z této částky, jinak jej v tomto výroku co do částky 40 507 Kč s příslušenstvím z této částky potvrdil (výrok I), ve vyhovujícím výroku o věci samé II co do částky 173 163 Kč s příslušenstvím z této částky zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně i žalovaná včasným dovoláním, a to žalobkyně v té části výroku I, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, žalovaná pak do téže části výroku I, v níž odvolací soud změnil zamítavý výrok III rozsudku soudu prvního stupně co do částky 1 073 621 Kč. Obě tato dovolání Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“., odmítl jako nepřípustná. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání žalobkyně je subjektivně nepřípustné v napadeném rozsahu, tj. v rozsahu ve kterém dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v části výroku I, kterou byl změněn zamítavý výrok III rozsudku soudu prvního stupně, neboť k podání dovolání je (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto r