5 Tz 96/2011 — Nejvyšší soud

5 Tz 96/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 12. 2011 Spisová značka:5 Tz 96/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TZ.96.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 96/2011-50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. 12. 2011 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných S. N., a R. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 1 To 48/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 53 T 5/2010, a rozhodl podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 1 tr. řádu t a k t o : Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 1 To 48/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 188 písm. e) tr. řádu, a to ve prospěch obviněných S. N. a R. V.. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 53 T 5/2010, byla podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrácena věc obviněných S. N. a R. V. státnímu zástupci k došetření. Na tyto obviněné podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci dne 26. 5. 2010 obžalobu pro skutek, v němž spatřoval zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a který je podrobně popsán v uvedené obžalobě. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočka v Brně v neprospěch obviněných stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 1 To 48/2010, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou. Proti citovanému usnesení soudu druhého stupně podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných S. N. a R. V. stížnost pro porušení zákona. Spatřuje v ní porušení zákona, k němuž mělo dojít ve prospěch obou obviněných, a to v tom, že soud druhého stupně založil svůj závěr o vrácení věci státnímu zástupci k došetření na důvodech, které nelze považovat za správné a opodstatněné. Jak se ve stížnosti pro porušení zákona mimo jiné zdůrazňuje, již samotný soud druhého stupně omezil původně devět (správně však šlo o osm) důvodů obsažených v usnesení soudu prvního stupně na celkem tři důvody k vrácení této trestní věci státnímu zástupci k došetření. Podle názoru ministra spravedlnosti důvodem pro postup podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu nemůže být nedostatek spočívající v neopatření překladu cizojazyčného textu listiny významné pro trestní řízení, protože v konkrétním případě jde o technickou dokumentaci obsahující ustálenou odbornou terminologii, která ani nemá odpovídající české výrazy, a pro odborníky v dané oblasti (tj. aviatika) je taková terminologie samozřejmou součástí jejich odborné činnosti. Ministr spravedlnosti nepovažuje za důvodný ani opakovaný výslech obviněného S. N. k okolnostem uzavření smlouvy o přepravě, protože tento obviněný v přípravném řízení odmítl vypovídat a není zřejmé, proč by případně nemohl být vyslechnut v hlavním líčení u soudu. Stejně tak podle ministra spravedlnosti nemůže odůvodnit vrácení věci státnímu zástupci k došetření ani skutečnost, že obviněný R. V. nebyl vyslechnut v přípravném řízení ve vydávací vazbě ve Spolkové republice Rakousko za stavu, kdy byl do ní dodán v červnu 2010 (tedy až poté, co byla dne 26. 5. 2010 podána obžaloba), takže požadavek na výslech obviněného orgány přípravného řízení v době, kdy věc již byla v řízení před soudem, se zcela vymyká z rámce ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Navíc byl mezitím obviněný R. V. vydán do České republiky a zde dodán do výkonu trestu odnětí svobody. Konečně ministr spravedlnosti zpochybnil i nezbytnost provedení písmoznalecké expertízy smlouvy o přepravě a výslechu soudního znalce k tomuto úkonu v přípravném řízení, neboť takový důkaz je s ohledem na existenci již opatřených dalších důkazních prostředků ve věci nadbytečný. Kdyby přesto soudy nižších stupňů považovaly za nutné opatřit uvedenou expertízu, není zřejmé, proč by takový úkon nemohly provést bez výrazných obtíží. Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo ve prospěch obviněných S. N. a R. V. v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a v řízení předcházejícím napadenému usnesení též v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Nejvyšší soud před svým rozhodnutím doručil opis podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyššímu státnímu zastupitelství a oběma obviněným s tím, že uvedené strany mají právo vyjádřit se k podané stížnosti pro porušení zákona. Tohoto práva využil jen obviněný S. N.. Ve svém vyjádření ze dne 30. 11. 2011 uvedl, že nesouhlasí s tvrzením ministra spravedlnosti, pokud považuje dosud shromážděnými důkazy za prokázané naplnění subjektivní stránky trestného činu, jehož spáchání je obviněným kladeno za vinu. Dále tento obviněný zpochybnil okolnosti podpisu kupní smlouvy ze dne 6. 5. 2004 uzavřené mezi obchodní společností TOTAL Česká republika, s. r. o., jako prodávajícím a obchodní společností DISCOVERY TRAVEL, a. s., jako kupujícím. Podle jeho názoru provedené důkazy neodůvodňují v této věci postup podle § 176 tr. řádu. Závěrem svého vyjádření obviněný zdůraznil, že postup soudů nižších stupňů byl správný, a tedy nebyl porušen zákon. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl podanou stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 1 To 48/2010, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Na tomto podkladě Nejvyšší soud shledal, že zákon byl porušen ve prospěch obviněných S. N. a R. V., a to v těch ustanoveních, která konkretizoval ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Jak totiž vyplývá z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 1 To 48/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 53 T 5/2010, soud druhého stupně založil závěr o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu v podstatě na tom, že trestní věc obviněných S. N. a R. V. není doposud řádně objasněna zejména z hlediska naplnění subjektivní stránky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pro který jsou obvinění stíháni. Vrchní soud tedy považoval za důvodný požadavek krajského soudu, podle něhož je třeba v přípravném řízení opatřit další důkazy ke společnému jednání obou obviněných a k podílu každého z nich na tomto jednání a rovněž je nutné zajistit překlad alespoň významných částí listin obsažených ve spise, neboť takový postup má význam především z hlediska uplatnění obhajovacích práv obviněných. Soud druhého stupně konstatoval také vážné procesní pochybení orgánů činných v přípravném řízení, pokud nevyslechly obviněného R. V. prostřednictvím cizozemských orgánů (konkrétně rakouských orgánů činných v trestním řízení), a neumožnily mu tak uplatnění jeho práva vyjádřit se k věci. Nejvyšší soud však pokládá zmíněné závěry soudu druhého stupně za nesprávné a nedostatečné k tomu, aby odůvodnily postup soudu prvního stupně podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu a vrácení věci obviněných S. N. a R. V. státnímu zástupci k došetření. Podle citovaného ustanovení totiž soud po předběžném projednání obžaloby vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez nichž není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, pokud by v řízení před soudem bylo požadované došetření v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. Vrácení věci státnímu zástupci k došetření tedy přichází v úvahu