1 As 107/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 163/2020- 180 - text 6 30 A 163/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Mgr. D. D. věznice Břeclav, PO BOX 74, Břeclav adresa pro doručování: datová schránka spolku Cannabis is The Cure, z. s., ID: X proti žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Olomouci sídlem 17. listopadu 909/44, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2020, čj. SIN 206/2020-6 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 14. 7. 2020, domáhal u Krajského státního zastupitelství v Brně (dále též „povinný subjekt“) sdělení těchto informací: (i) sdělení a citace přesné pasáže rozhodnutí justice v Prostějově a Brně, kde konkrétně a jak konkrétně se vyrovnala se zločiny proti lidskosti, a (ii) sdělení kdy a komu Ministerstvo zdravotnictví vydalo povolení k výrobě léčiv z konopí, aby se daná fyzická či právnická osoba nedopouštěla porušení § 283 trestního zákoníku. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 21. 7. 2020, čj. SIN 26/2020 - 13 žádost o informaci pod bodem (i) odmítl a pod bodem (ii) odložil. 2. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“) a postup povinného subjektu potvrdil. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 12. 10. 2020. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. K informaci pod bodem (ii) uvádí, že žalovanému je známo, že žalobce se od roku 2004 marně domáhal na Ministerstvu zdravotnictví vydání povolení k výzkumu a výrobě léčiv z konopí. To však Ministerstvo zdravotnictví nikdy nikomu nevydalo. Tyto skutečnosti jsou Okresnímu státnímu zastupitelství v Prostějově a Okresnímu soudu v Prostějově dobře známy. Aby nebyly vyšetřovány zločiny proti lidskosti způsobené na členech výzkumu konopí, vymýšlejí si soudy různé verze argumentace vůči žalobci. To dokládá například neochota položit předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. O korupci a kartelu brněnské justice svědčí stížnost 20 poslanců, kterou žalobce přikládá. Od roku 2010 podávají nevládní organizace zapojené do výzkumu konopí trestní podněty na prostějovské soudce a státní zástupce, kdy v důsledku zabrání konopí a léčiv dochází k ublížení na zdraví (mj.) členů výzkumu. V souvislosti se zabráním konopí došlo také k úmrtí, přičemž členové asociace Cannabis is The Cure, z. s., podali nejprve podnět na trestný čin zabití. Například v prvním procesu pod sp. zn. 2 T 104/2010 uzavřeném s tvrzením, že konopí je prekurzor, jsou doloženy účinky konopí – mizející nádory. Obdobné účinky potvrzují i další dokumenty. Pro žalobu je klíčová příloha č. 10 k žalobě, z níž plyne, že všechny podněty žalobce Policie ČR buď odkládá, nebo předává státnímu zastupitelství. Žalobci nikdy není přiznána krajní nouze a přípustné riziko, soudy se vůbec nevyslovují ke spáchání zločinů (byť to žalobce namítá). Aby žalobce vyvrátil lživé tvrzení, že se justice vždy vypořádala se zločiny na nevinných lidech, dokládá žalobce poslední rozhodnutí ze dne 14. 7. 2020. Žalobce podotýká, že všechna rozhodnutí a sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně vydala a podepsala JUDr. M. H. Dále žalobce odkazuje na přílohu č. 13 k žalobě. 4. K informaci o vydaných povoleních žalobce dodává, že Ministerstvo zdravotnictví odmítá od roku 2014 vydat požadovanou informaci a to i přes přikazující rozhodnutí ministra zdravotnictví. Žalobce se domnívá, že soudu doložil dostatek důkazů, že žalovaný roky opakovaně tvrdí, že se Krajský soud v Brně a státní zastupitelství vypořádalo s důvodnými podezřeními na spáchání zločinů proti lidskosti. Žalovaný proto nyní nemůže odmítnout poskytnutí informací s tím, že jde o názor nebo vytváření nových informací. III. Argumentace žalovaného 5. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a k námitkám žalobce se nevyjádřil. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Řízení před krajským soudem 6. Ve věci proběhlo dne 28. 4. 2022 na žádost žalobce ústní jednání prostřednictvím videokonference podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Obě strany při něm setrvaly na svých stanoviscích. 7. Žalobce navrhoval v žalobě a v jejím doplnění určité důkazy nad rámec obsahu správního spisu, přičemž návrh na jejich provedení soud pro nadbytečnost zamítl (odůvodnění viz body 18, 19, 20 a 21). Pokud jde o důkazy, které jsou součástí správního spisu, soud jimi nedokazuje. V. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba není důvodná. Právní posouzení 9. Mezi stranami není sporný skutkový stav věci či procesní průběh. Soud proto přistoupil rovnou k právnímu posouzení. Žalobce požadoval po povinném subjektu sdělení a citace přesných pasáží rozhodnutí nalézací a odvolací justice v Prostějově sp. zn. 11 T 130/2016, 3 T 131/2017, 2 T 63/2018, 3 T 70/2019 a v Brně sp. zn. 7 To 362/2017, 8 To 102/2018, 3 To 124/2019, 3 To 15/2020, kde konkrétně a jak konkrétně se justice se zločiny proti lidskosti vyrovnala. Žádost o tuto informaci povinný subjekt odmítl podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. 10. Podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Jak k uvedenému ustanovení říká komentář (srov. JELÍNKOVÁ, Jitka. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019. Praktický komentář. ISBN 978-80-7598-548-4, komentář k § 2), „účelem § 2 odst. 4 je bránit povinné subjekty před tím, aby byly na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím povinny zaujímat stanoviska v blíže specifikované věci, dále vysvětlovat výstupy ze své činnosti (např. úkony ve správním řízení), provádět právní výklady, vytvářet či obstarávat nové informace (právní či věcné expertízy, analýzy dat shromážděných při své rozhodovací činnosti apod.), jimiž nedisponují a nejsou povinny disponovat.“ 11. S ohledem na žalobní argumentaci je zřejmé, že žalobce vede dlouhodobý spor se soudy a jinými orgány o tom, že nešetřily či nereagovaly na podané podněty na prošetření různých zločinů (vč. zločinů proti lidskosti). Jak vyplývá z vyjádření samotného žalobce, dostávalo se mu odpovědí, že soudy se s těmito podněty vyrovnaly. Žalobce s tím zřejmě nesouhlasí a dožaduje se přesné identifikace textu v rozhodnutích, kde tak soudy učinily. Takovou informaci ovšem skutečně nelze poskytnout. V první řadě se zdá, že žalobce není spokojen s tím, jak s jeho podněty naložily orgány veřejné moci. Nápravu nelze hledat prostřednictvím žádosti o informace a doufat, že bude sjednána. Proti způsobu vyřízení podnětu k vyšetření trestného činu je možné se bránit. To, oč žalobce žádá, je de facto interpretace soudních rozhodnutí. Žalobce evidentně má k dispozici samotná rozhodnutí výše zmíněných spisových značek a žádá jejich interpretaci. Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 14. 1. 2015, čj. 10 As 117/2014 - 64, že „právo na přístup k informacím neslouží jako specifická forma opravného prostředku proti rozhodnutím či postupům správních orgánů. V režimu zákona o svobodném přístupu k informacím se nemůže účastník řízení domáhat dovysvětlení toho, proč správní orgán rozhodl, jak rozhodl, respektive zpochybňovat, proč určité důležité skutečnosti v rozhodnutí nejsou uvedeny.“ Shodně též další judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 29. 4. 2020, čj. 1 As 460/2019 - 30 a ze dne 16. 6. 2021, čj. 10 As 361/2019 - 29), podle které se názorem ve smyslu uvedené výjimky myslí také právní výklad nebo interpretace listin, ve kterých je informace zachycena. 12. Není možné požadovat po povinném orgánu, aby k žádosti o informace odůvodňoval své rozhodnutí. Tím spíše po něm nelze požadovat, jak to nyní činí žalobce, aby odůvodňoval a interpretoval rozhodnutí soudů. Povinný subjekt není oprávněn vykládat rozhodnutí soudů a žalobcova žádost evidentně směřuje na jeho názor. Taková žádost však spadá pod výjimku z poskytování informací dle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím a postup žalovaného byl správný. 13. Žalobce uvádí, že brněnské krajské státní zastupitelství v jiných písemnostech tvrdilo, že s jeho podněty se soudy vypořádaly. Informací tak povinný subjekt očividně disponoval a nejde o vytvoření nové informace. Tato argumentace je druhotná, jelikož požadovaná informace je žádost o názor povinného subjektu – i výběr určitých pasáží z rozhodnutí soudů, jež mají podporovat tezi o vyrovnání se zločiny proti lidskosti, by byl jen názorem. Zákon o svobodném přístupu k informací nemá vytvářet fórum pro diskuzi mezi žadatelem a