2 As 196/2016 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 3/2021- 63 - text 14 30 Ad 3/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Ing. Bc. M. C. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Martinem Machačem sídlem náměstí Svobody 9, Brno proti žalovanému: policejní prezident sídlem Policejní prezidium ČR, Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2020, čj. PPR1028820/ČJ2020990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce sloužil u Policie ČR, naposledy jako vrchní komisař oddělení informačních systémů odboru informačních a komunikačních technologií Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje. Od června 2018 do května 2019 nebyl žalobce z důvodu nemoci schopen výkonu služby. Po jeho návratu do služby nařídil služební orgán, aby příslušné zdravotnické zařízení provedlo mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku. Výsledkem byl lékařský posudek, podle nějž žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilosti k výkonu služby, a to na jakémkoliv služebním místě u Policie ČR. Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2020 jej proto ředitel krajského ředitelství propustil ze služebního poměru (dále též „rozhodnutí o propuštění“). 2. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 9. 2. 2021. II. Shrnutí žaloby 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. V první řadě proto, že lékařský posudek ze dne 7. 6. 2019 je nepřezkoumatelný. Neobsahuje ani konkrétní žalobcovu diagnózu podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti, ani úvahy posudkového lékaře, z nichž by vyplývalo, proč lékař klasifikoval žalobcův zdravotní stav písmenem „D“, tedy označil žalobce za neschopného služby. Tím pádem posudek ani na něm založené rozhodnutí nesplňují požadavky judikatury Nejvyššího správního soudu (zde žalobce odkázal na rozsudky čj. 6 Ads 19/2013  35 a čj. 6 As 299/2017  37). Žalobce se tak proti posudku nemůže smysluplně bránit, protože neví, co přesně by měl rozporovat. 4. Žalobce v průběhu řízení předložil lékařskou zprávu MUDr. M. R. z 1. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice sv. Anny v Brně ze dne 17. 6. 2019. Z ní vyplývá, že jeho zdravotní stav se postupně zlepšuje, klidové činnosti zvládá bez obtíží, není práce neschopen, nevhodná je pouze těžká fyzická práce a práce ve směnném či nočním provozu. Původní lékařský posudek úplně pominul fakt, že žalobce pracuje jako IT technik a neprovádí žádnou fyzicky náročnou práci. Proto žalobce navrhoval, aby správní orgány zadaly nové posouzení jeho zdravotního stavu nebo aby zadaly znalecký posudek, který by přezkoumal závěry původního lékařského posudku. O tomto návrhu žalovaný nerozhodl. 5. Vady původního lékařského posudku neodstranila ani dvě doplnění podkladů, která si krajský ředitel a policejní prezident obstarali během správního řízení. První z nich představuje vyjádření vedoucího lékaře odboru zdravotnického zabezpečení Ministerstva vnitra, MUDr. M. H.. Ten se ale k podstatě věci vůbec nevyjádřil s odůvodněním, že jej žalobce nezbavil povinné mlčenlivosti. Druhé vyjádření pochází od vedoucího odboru péče Zdravotnického zařízení ministerstva vnitra, MUDr. Ing. S. P., CSc. Ten ale neposoudil nově zdravotní stav žalobce ani nijak nedoplnil původní lékařský posudek. Ani on neuvedl přesnou žalobcovu diagnózu. Pouze se vyjádřil k lékařské zprávě MUDr. M. R., kterou ale původní posudkový lékař neměl vůbec k dispozici. V rámci toho pak MUDr. P. použil jen vágní až laický popis žalobcových zdravotních obtíží, konkrétně „zdravotní situace se srdcem“. Poukázal rovněž na „uzavírání žil“, k tomu ale nemohl mít k dispozici všechny relevantní lékařské zprávy. Navíc tato diagnóza vznikla již mnoho let před prvními kardiologickými problémy žalobce a nesouvisela s nimi, nýbrž s předchozími zdravotními zákroky. Zdůvodnění žalobcova propuštění tedy zůstalo nepřezkoumatelné, což nelze zhojit ani tvrzením v napadeném rozhodnutí, že žalobce sám nejlépe ví, jakými zdravotními obtížemi trpí. To, že žalobce nezprostil lékaře mlčenlivosti, mohl služební funkcionář řešit například tím, že mohl nechat zaslat doplnění lékařského posudku přímo k rukám žalobce, aby se žalobce mohl seznámit s diagnózou a s důvody klasifikace svého zdravotního stavu a vymezit se vůči nim. 6. Konečně žalobce poukazuje na to, že podle vyjádření žalovaného v rozhodnutí nová právní úprava odstranila dřívější systémovou překážku, jež bránila resortním lékařům Ministerstva vnitra řádně odůvodňovat své posudky, pokud je účastník řízení nezbavil povinnosti mlčenlivosti. Tato úprava se však nemůže na žalobcův případ vztahovat s ohledem na zákaz retroaktivity právních předpisů. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout a odkazuje především na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce ustrnul jen na opakování toho, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože služební orgány nezjistily dostatečně žalobcův zdravotní stav. To je poněkud schizofrenní tvrzení, neboť žalobce záměrně nezprostil lékaře mlčenlivosti ohledně svého zdravotního stavu. Proto mohl žalovaný vycházet jen z takového rozsahu informací, které mu lékaři směli sdělit, aniž by mlčenlivost porušili. Žalobci se mohou tyto informace jevit vágní, pro určení důvodu, proč žalobce pozbyl způsobilosti ke službě, je nicméně žalovaný považuje za dostatečné. Navíc žalobce v žalobě úplně pomíjí závěry druhého doplnění původního lékařského posudku, jež si žalovaný vyžádal v odvolacím řízení od Ing. Č., ředitele Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra. Obecně nelze připustit, aby žalobce svou obstrukcí dosáhl toho, že nebude moci být ze služebního poměru nikdy propuštěn, protože v rozhodnutí o propuštění nebude moci žalovaný uvést přesnou diagnózu, kterou znají pouze lékaři a žalobce. Žalovaný zdůraznil, že propuštění ze služebního poměru nebylo trestem, ale nutným krokem k ochraně žalobcova zdraví. 8. Dále žalovaný vysvětlil, že zdravotní klasifikaci „D“ stanovil žalobci posudkový lékař bez přihlédnutí k onemocnění žilní soustavy. Toto onemocnění zmínil až MUDr. P. v prvním doplnění lékařského posudku, a to proto, že může způsobit náhlé úmrtí a brání žalobci absolvovat jakoukoliv tělesnou služební přípravu. IV. Žalobcova replika 9. Žalobce reagoval na vyjádření žalovaného tím, že není jeho povinností zprostit lékaře mlčenlivosti a nikdo jej k tomu nemůže nutit. I přes tuto překážku byl žalovaný povinen vydat přezkoumatelné rozhodnutí na základě přezkoumatelného lékařského posudku. Pokud posudek tyto nároky nesplňoval, měl volit jiný postup, například nechat zpracovat nový posudek. Žalovaný se snaží navodit dojem, že žalobce činí záměrné obstrukce. Byl to však žalovaný, kdo se zachoval neeticky. Namísto aby žalobce podpořil v nelehké životní situaci, propustil jej, a to z pozice IT specialisty, což je sedavé zaměstnání, které mohl žalobce vykonávat i se stávajícím zdravotním omezením (to má podle žalobce vyplývat mj. i z lékařské zprávy MUDr. P., kterou si v řízení obstaral sám žalovaný a z níž vycházel). 10. Dále žalobce konstatoval, že pokud bylo onemocnění jeho žilní soustavy pro věc zcela bez významu, tak není jasné, proč žalovaný poukazuje na to, že právě kvůli tomuto onemocnění nemůže žalobce vykonávat žádnou služební přípravu. V. Řízení před krajským soudem 11. Ve věci proběhlo dne 21. 12. 2022 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). 12. V rámci přípravy před jednáním soud zjistil, že ve správním spise chybí jeden list (č. l. 185). Jde o druhou stranu dokumentu ze dne 14. 10. 2020, čj. ZZ2905/R2020, nazvaného „Návrh odpovědi OZZ MV na žádost o součinnost“. Je zřejmé, že tento dokument měl žalovaný v době svého rozhodování o propuštění k dispozici celý, neboť z něj (včetně jeho druhé strany) v napadeném rozhodnutí cituje konkrétní pasáže. Zároveň je v písemné verzi spisu v tomto místě porušena číselná řada (chybí č. l. 185 správního spisu). Dokument je opatřen ověřovací doložkou, takže bylo zřejmé, že musí být k dispozici v informačním systému žalovaného v elektronické podobě. Soud proto požádal žalovaného o doplnění chybějící druhé strany daného dokumentu, aby mohl vycházet při svém rozhodování z kompletního správního spisu (založen na č. l. 59 soudního spisu). S těmito skutečnostmi soud obě strany při jednání seznámil. 13. Dále soud při jednání zamítl návrh žalobce na provedení důkazu jeho účastnickým výslechem. tím chtěl žalobce prokázat, že jeho současná náplň práce na pozici IT technika soudu se nijak neliší od náplně práce, kterou vykonával u policie. Soud shledal tento důkaz nadbytečným, neboť pro své rozhodnut