— Nejvyšší správní soud

41 A 35/2021- 27 - text 12 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: C. D. st. příslušnost: XXX t. č. pobytem: PoS Zastávka u Brna, Havířská 514, 664 84 Zastávka adresa pro doručování: XXX proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2021, č. j. MV-193876-3/OAM-2021, takto: I. Soudnímu dvoru Evropské unie se pokládá následující předběžná otázka: Má být čl. 4 odst. 2 a 3 a čl. 5 in fine směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí ve spojení s čl. 2, čl. 4 a čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv EU vykládán tak, že brání tomu, aby se při posouzení, zda rozhodnutí o navrácení podle čl. 6 směrnice 2008/115/ES nepovede k porušení zásady nenavracení, použil koncept bezpečné země původu podle čl. 36 a 37 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany v kombinaci se zúženou definicí zásady nenavracení zaměřenou jen na zákaz špatného zacházení podle čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod? II. Řízení se přerušuje. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se dne 30. 9. 2021 dostavil do zařízení pro zajištění cizinců, kde požádal o mezinárodní ochranu. Neměl platné oprávnění k pobytu, ani platný cestovní doklad. Dne 8. 10. 2021 s ním proto policie zahájila řízení o správním vyhoštění. Od tehdy blíže neurčené doby až do příchodu do zařízení pro zajištění cizinců totiž pobýval v Česku neoprávněně. 2. Při výslechu žalobce uváděl, že Alžírsko, odkud pochází, není bezpečnou zemí. Je to země rasismu, požárů, porušování lidských práv a nespravedlnosti. Státní orgány tam nedokáží ochránit občany. Hrozí mu smrt, krevní msta a vendeta od rodiny oběti jedné šarvátky, u které byl a stal se při tom svědkem vraždy. Soud ho sice shledal nevinným. Přesto ze strachu z členů rodiny oběti nemohl chodit přes den domů, jedině v noci. 3. Ředitelství služby cizinecké policie („ŘSCP“) rozhodnutím ze dne 12. 10. 2021, č. j. CPR-27300-19/ČJ-2021-931200-SV („rozhodnutí ŘSCP“), uložilo žalobci správní vyhoštění. Došlo k závěru, že tu žalobce pobýval nelegálně „asi přibližně jeden den“. Stanovilo dobu jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. 4. ŘSCP neshledalo, že by tu byly důvody znemožňující vycestování žalobce, které spočívají v důvodných obavách ze skutečného nebezpečí v zemi původu. Tímto skutečným nebezpečím se rozumí navrácení v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. § 179 odst. 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR; „zákon o pobytu cizinců“). 5. ŘSCP zdůraznilo, že Alžírsko je na seznamu bezpečných zemí původu ve vyhlášce č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců („vyhláška“). Žalobce navíc podle ŘSCP ani neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl čelit skutečnému nebezpečí, jak jej chápe § 179 zákona o pobytu cizinců. Z těchto důvodů si ŘSCP ani nevyžádalo závazné stanovisko žalovaného k posouzení otázky, zda je vycestování žalobce možné [§ 120a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců]. 6. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Namítal, že ŘSCP rozhodlo pouze na základě obecné vyhlášky, která hodnotí Alžírsko jako bezpečné. Nepřihlédlo vůbec k jeho obavám a nezohlednilo individuální skutečnosti. Jeho věc tedy neposoudilo přísně individuálně, ale paušálně a formalisticky. 7. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 12. 2021, č. j. MV-193876-3/OAM-2021 („rozhodnutí žalovaného“), odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí ŘSCP. Tvrzení žalobce jen obecně označil za ničím nedoložená. K aplikaci vyhlášky se nevyjádřil. 8. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Namítá mimo jiné, že v řízení o správním vyhoštění vysvětloval, proč opustil Alžírsko. Učinil tak kvůli rozšířenému rasismu, porušování lidských práv a obavě o svůj život a zdraví v souvislosti se svědectvím vraždy. Podle žalobce správní orgány při rozhodování o uložení správního vyhoštění dostatečně individuálně neposoudily jeho případ. Nepřihlédly ke skutečnostem, které v souvislosti s návratem do Alžírska uvedl. ŘSCP pouze obecně konstatovalo, že na základě vyhlášky je Alžírsko bezpečnou zemí původu. Nepřistoupilo k individuálnímu posouzení jeho případu, což je v rozporu s ustálenou judikaturou. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vycestování žalobce do Alžírska je možné. Tato země je na rozdíl od mínění žalobce bezpečná. II. Použitelné právo Evropské unie a vnitrostátní právní úprava II. a) Právo Evropské unie 10. Podle čl. 2 Listiny základních práv Evropské unie („Listina“): „1. Každý má právo na život. 2. Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven.“ 11. Podle čl. 4 Listiny: „Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“ 12. Podle čl. 19 odst. 2 Listiny: „Nikdo nesmí být vystěhován, vyhoštěn ani vydán do státu, v němž mu hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení nebo jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“ 13. Podle bodu 2 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí („směrnice 2008/115/ES“): „Evropská rada na zasedání v Bruselu ve dnech 4. a 5. listopadu 2004 vyzvala k vypracování účinné politiky pro vyhošťování a dobrovolný návrat založené na společných normách pro navracení osob humánním způsobem a při plném respektování jejich lidských práv a důstojnosti.“ [zvýraznění doplnil krajský soud]. 14. Podle bodu 5 odůvodnění směrnice 2008/115 by tato směrnice: „měla zavést průřezový soubor pravidel platných pro všechny státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v členském státě.“ [zvýraznění doplnil krajský soud]. 15. Podle bodu 6 odůvodnění směrnice 2008/115: „Členské státy by měly zajistit, aby se ukončení neoprávněného pobytu státních příslušníků třetích zemí provádělo ve spravedlivém a průhledném řízení. V souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie by rozhodnutí podle této směrnice měla být přijímána individuálně a měla by být založena na objektivních kritériích, a měly by se tudíž zohlednit i jiné skutečnosti než samotný neoprávněný pobyt. Členské státy by při používání jednotných formulářů pro rozhodnutí týkající se navrácení, totiž rozhodnutí o navrácení, a pokud jsou vydávána, rozhodnutí o zákazu vstupu a rozhodnutí o vyhoštění, měly uvedenou zásadu dodržovat a postupovat plně v souladu se všemi souvisejícími ustanoveními této směrnice.“ [zvýraznění doplnil krajský soud] 16. Podle bodu 8 odůvodnění směrnice 2008/115: „Uznává se, že členské státy mají právo navracet neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí, pokud jsou zavedeny spravedlivé a účinné azylové systémy, jež plně respektují zásadu nenavracení.“ 17. Podle bodu 24 odůvodnění směrnice 2008/115: „Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie.“ 18. Podle čl. 1 směrnice 2008/115: „Tato směrnice stanoví společné normy a postupy, které jsou v členských státech používány při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v souladu se základními právy jakožto obecnými zásadami práva Společenství i s mezinárodním právem, včetně závazků v oblasti ochrany uprchlíků a dodržování lidských práv.“ [zvýraznění doplnil krajský soud] 19. Podle čl. 4 odst. 2 a 3 směrnice 2008/115: „2. Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení, která mohou být příznivější pro státního příslušníka třetí země a která jsou stanovena v acquis Společenství vztahujícím se k přistěhovalectví a azylu. 3. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo zachovat ustanovení příznivější pro osoby, na něž se vztahují, za předpokladu, že jsou slučitelná s touto směrnicí.“ 20. Podle čl. 5 směrnice 2008/115/ES: „Při provádění této směrnice členské státy (…) dodržují zásadu nenavracení.“ [zvýraznění doplnil krajský soud] 21. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/115: „Členské státy vydají rozhodnutí o navrácení každému státnímu příslušníkovi třetí země, který pobývá neoprávněně na jejich území, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 až 5.“ 22. Podle čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2008/115: „Členské státy vyhoštění odloží (…) pokud by jím byla porušena zásada nenavracení.“ 23. Podle bodů 40 až 42 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany („směrnice