5 Afs 24/2010 — Nejvyšší správní soud

29 Af 56/2021- 100 - text  15 29 Af 56/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Martina Kopy a Mariana Kokeše ve věci žalobkyně: IQ Group Solutions s.r.o., IČO: 02163527 Daliborova 683/42, 709 00 Ostrava 9 – Mariánské Hory zastoupená společností BD Consult, s.r.o. Jeseniova 1196/52, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 6. 2021, č. j. 25142/21/5200-10421-712995, 25149/21/5200-10421-712995, 25162/21/5200-10421-712995, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Jde tu o tři dodatečné platební výměry na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období let 2015 až 2017. Podle žalovaného peněžní příjmy, které zaměstnanci žalobkyně obdrželi nad rámec zúčtovaných mezd, nebyly příjmy osvobozenými od daně či příjmy, které nejsou předmětem daně. Žalobkyně tvrdí, že šlo o (1) cestovní náhrady, (2) vrácení kaucí poskytnutých zaměstnanci a (3) půjčky poskytnuté zaměstnancům M. L. (dřívějším jednatelem žalobkyně) či naopak poskytnuté zaměstnanci panu L. Neměla proto povinnost odvést z nich daň. Mezi stranami je spor o tom, zda žalobkyně v daňovém řízení prokázala, že skutečně šlo o osvobozené příjmy (cestovní náhrady), resp. příjmy nepodléhající dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (kauce a půjčky). II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj („správce daně“) zahájil u žalobkyně dne 29. 5. 2018 daňovou kontrolu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období let 2015, 2016 a 2017. Výsledkem této daňové kontroly byly tři dodatečné platební výměry ze dne 21. 8. 2020: - na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2015, kterým správce daně žalobkyni dodatečně stanovil k přímé úhradě daň ve výši 16 755 Kč a povinnost uhradit penále ve výši 3 351 Kč (č. j. 3859101/20/3001-52523-705727); - na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2016, kterým správce daně žalobkyni dodatečně stanovil k přímé úhradě daň ve výši 41 535 Kč a povinnost uhradit penále ve výši 8 307 Kč (č. j. 3859491/20/3001-52523-705727); a - na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2017, kterým správce daně žalobkyni dodatečně stanovil k přímé úhradě daň ve výši 159 300 Kč a povinnost uhradit penále ve výši 31 860 Kč (č. j. 3859347/20/3001-52523-705727); 3. Správce daně dospěl k závěru, že se v případě peněžních příjmů, které zaměstnanci obdrželi nad rámec zúčtovaných mezd podle mzdových listů z bankovního účtu Ing. K. L., (od 28. 11. 2017 jednatelka žalobkyně) nejednalo o příjmy, které podle § 6 odst. 7 zákona o daních z příjmů nejsou předmětem daně, resp. se nejednalo o osvobozené příjmy. 4. Žalobkyně proti těmto rozhodnutím podala odvolání. Žalovaný je ve všech třech případech dne 28. 6. 2021 zamítl. Rozhodnutím pod č. j. 25142/21/5200-10421-712995 zamítl odvolání podané proti dodatečnému platebnímu výměru za rok 2015, rozhodnutím pod č. j. 25149/21/5200-10421-712995 zamítl odvolání podané proti dodatečnému platebnímu výměru za rok 2016 a rozhodnutím pod č. j. 25162/21/5200-10421-712995 zamítl odvolání podané proti dodatečnému platebnímu výměru za rok 2017 (všechna rozhodnutí společně jako „rozhodnutí žalovaného“). 5. Žalobkyně podle žalovaného neunesla důkazní břemeno, že příjmy vyplacené ze soukromého účtu její jednatelky, tvořily cestovní náhrady, vrácené kauce a půjčky, tj. příjmy, které nepodléhají daňové povinnosti. Žalobkyně je neevidovala ve svém účetnictví. A ani jinými důkazními prostředky neprokázala, že se jedná o osvobozené příjmy. III. Žaloba 6. Žalobkyně namítá, že žalovaný v daňovém řízení nesprávně hodnotil důkazy. Své důkazní břemeno unesla. Trvá na tom, že vyplacené sporné částky byly vrácené kauce složené některými zaměstnanci při zahájení pracovního poměru, cestovní náhrady vyplacené na základě uskutečněných služebních cest zaměstnanci a půjčky poskytnuté panem L. některým zaměstnancům. 7. Žalovaný opírá své závěry o to, že předmětné platby nefigurují v účetnictví žalobkyně. Z § 23 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů ale plyne, že i pokud nějaká daňově uznatelná položka není v účetnictví, neznamená to, že ji nelze uznat jako daňový výdaj. Nutnou podmínkou nedanění cestovních náhrad podle zákona o daních z příjmů není jejich uvedení v účetnictví daňového subjektu. To platí i pro kauce nebo zápůjčky. Finanční orgány žalobkyni prakticky trestají za nesprávné vedení účetnictví, což ale nebylo předmětem daňové kontroly. 8. V argumentaci žalovaného je logický rozpor. Na jednu stranu zpochybňuje účel vyplacených částek, ale zároveň nevidí problém v tom, že je vyplatila jednatelka ze svého soukromého účtu, nikoliv žalobkyně ze svého účtu. Pokud finanční orgány zpochybňují účel plateb, měly by se ptát, kdo je v tomto případě plátcem daně. Pokud by se jednalo o příjem ze závislé činnosti podléhající zdanění, plátcem neměla být žalobkyně, ale paní L. 9. V daňovém řízení proběhlo několik svědeckých výpovědí, kterými žalobkyně prokazovala účel sporných plateb. Žalovaný je vyhodnotil jako příliš obecné. Nepřihlíží ale k tomu, že při výslechu s několikaletým odstupem od rozhodných skutečností nelze očekávat, že si svědek vybaví veškeré podrobnosti ohledně každé služební cesty. Správce daně svědkům nepředložil k potvrzení jednotlivé dokumenty o pracovních cestách nebo kaucích, které měl k dispozici od žalobkyně. Nemohli se k nim vyjádřit. a. Zdaňovací období 2015 10. Ohledně cestovních náhrad v roce 2015 (vyplacených zaměstnanci S. T.), žalobkyně doložila evidenci docházky, evidenci služebních cest, evidenci vyplacených cestovních náhrad a interní směrnici upravující poskytování cestovních náhrad. Kromě toho finanční úřady provedly výslech sekretářky M. R., která potvrdila, že podle předaných podkladů vedla docházky i evidenci služebních cest a počítala cestovní náhrady. Uskutečnění služebních cest, vyplacení diet a poskytnutí půjček potvrdila i svědecká výpověď S. T. Žalovaný tyto důkazy řádně nehodnotil. 11. Stejně tak ve vztahu k zápůjčce poskytnuté S. T. žalobkyně dokládala několik dokladů (pohyby na účtech, z nichž plyne, že jak pan L., tak paní L. poskytli žalobkyni v průběhu let 2015 až 2017 půjčky postupně vrácené na jejich soukromý účet). Správce daně je nijak nezohlednil. Žalobkyně považuje za nesprávný názor správce daně, že finanční prostředky vyplácené ze soukromého účtu paní L. jsou příjmem ze závislé činnosti S. T. Správce daně k tomuto závěru dospěl na základě zjištění, že finanční prostředky na soukromý účet paní L. zasílala ze svých prostředků žalobkyně, a tím pádem je ze svých soukromých prostředků nevypláceli manželé L. Tento závěr je podle žalobkyně v rozporu s § 1957 odst. 1 občanského zákoníku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, č.j. 29 Cdo 1622/2009, a ze dne 27.2.2020, č.j. 22 Cdo 3847/2019). 12. Finanční orgány neověřily v účetní agendě žalobkyně výdaj ve výši 11 519,20 Kč zaslaný na účet S. T. coby refundace nákladů vynaložených za zaměstnavatele. b. Zdaňovací období 2016 13. Doměřená daň za rok 2016 se týkala pěti zaměstnanců (F. K., R. N., M. R., J. T. a S. T.). Žádný zákon nestanoví konkrétní podobu vyúčtování pracovních cest. Vyplacení cestovních náhrad potvrdili ve svých svědeckých výpovědích zaměstnanci, kterých se tyto náhrady týkali, i M. R., která je na základě předložených podkladů vyplácela. Přestože svědci vypověděli shodně s tvrzením žalobkyně, správce daně neuvedl žádné skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost a správnost důkazních prostředků, které žalobkyně uplatnila. 14. V případě vrácení kaucí, které paní L. zasílala jednotlivým zaměstnancům (F. K. a R. N.), správce daně uvádí, že nebylo o přijetí a vrácení kaucí účtováno, a proto nelze přiznat jejich poskytnutí ani vrácení. Přestože tito svědci při výslechu potvrdili poskytnutí i vrácení kaucí. Přijetí kauce kromě toho dokazuje i listina s názvem „Vratná kauce“. 15. Žalobkyně zpochybňuje kontrolní zjištění správce daně týkající se zápůjček, které měl poskytnout pan L. (jednatelem žalobkyně byl do 28. 11. 2017) zaměstnancům M. R. a R. N. Ti jejich poskytnutí potvrdili. Vyplatila je ze svého účtu paní L. Správce daně vycházel z toho, že u poskytovatele bankovních služeb, které využívala paní R., ověřil, že nehradila žádné pravidelné platby, pouze realizovala karetní výběry a nákupy. Správce daně ale nevzal do úvahy, že paní R. mohla mít jiné soukromé půjčky či další výdaje, které musela pravidelně v hotovosti splácet, a proto nevyužívala bankovních služeb. 16. Žalobkyně také nesouhlasí se závěrem správce daně, že finanční prostředky vyplacené ze soukromého účtu paní L. jsou příjmem ze závislé činnosti jednotlivých zaměs