1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

41 A 15/2023- 26 - text 10 41 A 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: L. B. trvale bytem X zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Krejčím Špitálka 434/23b, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2023, č. j. MPSV-2023/84407-921, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Na obecný příspěvek na bydlení v bytech mají dlouhodobě nárok jejich vlastníci a nájemci. Zákonodárce se na počátku roku 2022 – v souvislosti se zvýšením cen energií – rozhodl zavést novou kategorii příspěvku na bydlení ve stavbách pro individuální či rodinnou rekreaci. Nárok na něj ovšem dal jen jejich vlastníkům. A žalobkyně si takovou stavbu k trvalému bydlení pronajímá. 2. Zákon žalobkyni podle jejího názoru svévolně diskriminuje. Není tu podle ní rozumný důvod, proč by na tuto novou formu příspěvku na bydlení neměli mít nárok i nájemci, jako tomu je u obecného příspěvku na bydlení v bytech. Vyzvala proto soud, aby se obrátil na Ústavní soud s návrhem na vyslovení protiústavnosti použité právní úpravy. Nebo aby ji za použití analogie vyložil v její prospěch. Soud tyto výzvy nevyslyšel. Níže vysvětlí proč. II. Relevantní skutkové okolnosti 3. Žalobkyně se svojí rodinou bydlí v pronajaté stavbě pro rodinnou rekreaci na adrese Bystrc 1096, 635 00 Brno („pronajatá rekreační stavba“). Kvůli navyšování životních nákladů souvisejících zejména s růstem cen energií a potravin podala na konci října 2022 žádost o přiznání příspěvku na bydlení podle § 24a zákona o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 17/2022 Sb. („zákon o státní sociální podpoře“). Žádala o jeho přiznání od 8. 10. 2022. 4. Úřad práce žádosti žalobkyně nevyhověl. Vůbec se nedostal k hodnocení její opodstatněnosti. Roli hrála jediná formální okolnost – že žalobkyně není vlastnicí pronajaté rekreační stavby. Ustanovení § 24a zákona o státní sociální podpoře totiž dává nárok na příspěvek na bydlení ve stavbě pro individuální či rodinnou rekreaci jen jejich vlastníkům. Podle doložených nájemních smluv žalobkyně používá pronajatou rekreační stavbu k bydlení od 1. 1. 2019. Ve správním spise je i protokol stavebního úřadu, podle kterého pronajatá rekreační stavba přiměřeně splňuje požadavky na stavbu pro individuální či rodinnou rekreaci podle zákona o státní sociální podpoře. Její vlastník by podle § 24a zákona o státní sociální podpoře žádost podat mohl. Ale žalobkyně byla jen její nájemnicí. Proto jí úřad práce příspěvek na bydlení nepřiznal (rozhodnutím ze dne 8. 2. 2023, č. j. 28532/23/VY). 5. Žalobkyně se odvolala. Namítala, že úřad práce vyložil příslušnou právní úpravu v rozporu s jejím smyslem a účelem. Příspěvek na bydlení má pomoci osobám a rodinám, které mají nedostatečné finanční zdroje na udržení stávajícího bydlení. Jde hlavně o nájemné a další náklady související s bydlením. Včetně energií. Přijetí zákona č. 17/2022 Sb., na jehož základě se v zákoně o státní sociální podpoře objevil nový příspěvek na bydlení ve stavbách pro individuální či rodinnou rekreaci, motivovala tíživá ekonomická situace mnoha obyvatel Česka. Zákonodárce rozšířil okruh osob oprávněných k příspěvku na bydlení. Důvodová zpráva sama přiznávala, že dosavadní znění zákona bylo ve vztahu k osobám užívajícím byt na základě služebnosti či podnájemní smlouvy nespravedlivé. Smyslem zákona č. 17/2022 Sb. bylo narovnat tuto nespravedlnost. 6. Podle žalobkyně tu ovšem chybělo racionální odůvodnění, proč by měl být osobou oprávněnou jen vlastník stavby pro individuální či rodinnou rekreaci a nikoliv její nájemce. Obzvláště pokud zákon vymezuje okruh oprávněných osob v případě užívání bytu velmi široce. Vlastník stavby pro individuální či rodinnou rekreaci je na tom vlastně lépe, pokud mu na rozdíl od nájemce alespoň svědčí vlastnictví takové nemovitosti. Ta přes svůj formální status může mít i násobně vyšší hodnotu, než například rodinný dům (stavba pro bydlení) v horším stavu či lokalitě. Příspěvek na bydlení by proto měl sledovat faktický stav – zda se byt nebo stavba pro individuální či rodinnou rekreaci fakticky užívá. Také by měl sledovat, kdo náklady na bydlení skutečně platí. Právě na tuto osobu totiž dopadá tíživá situace. Právě tato osoba by měla být příjemcem příspěvku na bydlení. 7. Žalobkyně si uvědomovala, že správní orgán váže znění zákona. Úřad práce však podle ní mohl použít analogii s § 24 zákona o statní sociální podpoře (užívání bytu). Ten upravuje fakticky totožný případ jako § 24a zákona o statní podpoře (užívání stavby pro individuální či rodinnou rekreaci). Jediným rozdílem je, že § 24 zákona o státní sociální podpoře výslovně zmiňuje i nájemce, nikoliv pouze vlastníka. Přiznat nárok pouze vlastníkovi stavby pro individuální či rodinnou rekreaci a nikoliv nájemci, který fakticky hradí veškeré náklady, je podle žalobkyně diskriminační a odporuje to čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod („Listina“). 8. Žalovaný nicméně odvolání žalobkyně zamítl a potvrdil rozhodnutí úřadu práce (rozhodnutím ze dne 14. 4. 2023, č.j. MPSV- 2023/84407-217). Uvedl, že je na vůli zákonodárce, jakým způsobem stanoví rozsah a vymezí podmínky státní sociální podpory. Žalobkyně je coby nájemkyně stavby pro individuální či rodinnou rekreaci nesplňuje. Odvolací námitky proto ministerstvo nemohlo zohlednit v její prospěch. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 9. Žalobkyně připomíná, že zákon č. 17/2022 Sb. kvůli enormnímu nárůstu cen energií rozšířil okruh oprávněných osob pro čerpání příspěvku na bydlení. Smyslem bylo narovnat nespravedlnost vůči osobám, které zákon z možnosti získat příspěvek na bydlení vylučoval (např. pokud měly k bytu služebnost nebo podnájemní smlouvu). 10. Ustanovení § 24a zákona o státní sociální podpoře diskriminuje osoby, které se nacházejí v hmotné nouzi, na základě toho, zda pro účely zajištění své vlastní bytové potřeby užívají v nájemním vztahu byt nebo stavbu pro rodinnou či individuální rekreaci. Žalobkyně v té souvislosti odkazuje na čl. 3 Listiny spolu s jejím čl. 30 odst. 2. Nespravedlnost co do okruhu oprávněných osob ostatně přiznal sám zákonodárce v důvodové zprávě. Okruh oprávněných osob zůstal bezdůvodně nespravedlivým i po novele. Žalobkyně zopakovala, že by příspěvek na bydlení měl sledovat primárně faktický stav a kdo náklady na bydlení skutečně platí. 11. Rozhodnutí správních orgánů jsou výsledkem použití právního předpisu, který je v rozporu s ústavním pořádkem. Žalobkyně již v odvolání navrhovala použití analogie podle § 24 zákona o státní sociální podpoře, podle kterého příspěvek na bydlení náleží i osobě, která na základě nájemní smlouvy užívá byt. Užití analogie by v tomto případě naplnilo smysl a účel zákona o státní sociální podpoře. 12. Žalobkyně kromě toho navrhla, aby se soud obrátil na Ústavní soud s návrhem na přezkum ústavnosti § 24a zákona o státní sociální podpoře. 13. Podle žalovaného zákon srozumitelně uvádí výčet titulů užívání nemovitostí, který má zákonodárce v úmyslu kompenzovat přiznáním dávky. Důvodová zpráva v tomto výčtu nezakládá žádné pochybnosti. 14. Žalovaný doplnil, že § 24a zákona o státní sociální podpoře vznikl na základě pozměňovacího návrhu poslance Víta Kaňkovského, který omezení nároku pouze na vlastníky rekreačních staveb odůvodnil cílem minimalizovat nadužívání příspěvku na bydlení, který vychází pouze z příjmů a nákladů na bydlení. Úmyslem zákonodárce tedy bylo rozšířit okruh osob, které mohou mít nárok na příspěvek na bydlení, ale nikoliv neomezeně a s důvodnými limity. Správní orgány při jejich postupu omezuje znění zákona, který použití analogie nepřipouští. IV. Hodnocení věci soudem 15. Podstatou žalobních námitek je nesouhlas žalobkyně s právní úpravu, kterou použily správní orgány. Vznáší pak dva okruhy námitek: a) že nárok nájemců staveb pro individuální a rodinnou rekreaci na příspěvek na bydlení lze dovodit za pomoci analogie s § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, a b) že úprava v § 24a zákona o státní sociální podpoře, vylučující z nároku na příspěvek na bydlení ve stavbě pro individuální a rodinnou rekreaci její nájemce, odporuje ústavě. Soud níže v tomto pořadí námitky žalobkyně vypořádá. Nejprve ovšem vymezí základní právní rámec věci. IV. 1. Základní právní rámec věci 16. Zpochybňovaný § 24a zákona o státní sociální podpoře zněl: „Nárok na příspěvek na bydlení pro období od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2022 má též vlastník, který užívá k trvalému bydlení stavbu pro individuální či rodinnou rekreaci, splňuje-li podmínky podle § 24 odst. 1. Ustanovení § 24 odst. 2 vět první a druhé, odst. 3 a 4 se použijí obdobně. Pro stanovení výše nákladů na bydlení a normativních nákladů na bydlení se použijí obdobně ustanovení § 25 až 27 určená pro vlastníky bytů.“ (zvýraznil soud). 17. Napadené ustanoven