4 Afs 87/2015 — Nejvyšší správní soud

30 Af 14/2025- 108 - text  9 30 Af 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: M. K. zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Brachem, LL.M. sídlem Klapálkova 3132/4, 149 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2025, č. j. 7903/25/520010423711333 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) doměřil dodatečným platebním výměrem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 1670131/23/291050521712730, žalobci daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2019 ve výši 22 485 Kč a současně mu uložil penále ve výši 4 497 Kč. Správce daně vycházel z příjmů a výdajů společnosti DMK účetnictví, ve které měl mít žalobce 50 % podíl. 2. K odvolání žalobce proti citovanému platebnímu výměru žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“) zvýšil doměřenou daň na 32 250 Kč a tomu odpovídající penále ve výši 6 450 Kč. To proto, že žalobci neuznal výdaje na pořízení zboží Herbalife. Proti tomu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 1. 5. 2025. II. Argumentace žalobce 3. Podle žalobce bylo jednoznačně prokázáno, že produkty Herbalife použil jako podpůrný prostředek k činnosti, reklamě a propagaci při jednáních, kde zastupoval DMK účetnictví. Žalobce prokázal svá tvrzení fotografiemi, z nichž je patrné, že zboží bylo používáno při prezentačních setkáních, ochutnávkách či v rámci podpory prodeje. Z místopřísežných prohlášení ze dne 3. 11. 2024 je patrné, že v rámci osobních setkání, prezentačních akcí, byly příslušnými osobami produkty Herbalife bezplatně konzumovány. K těmto akcím žalobce předložil fotodokumentaci a doložil jejich termíny. Pokud měl správce daně pochybnosti k místopřísežným prohlášením, mohl příslušné osoby vyslechnout. Jelikož tak neučinil, má žalobce za to, že se jednalo o důkaz listinou, který nebyl v řízení správními orgány zpochybněn. J. K. nakupoval zboží z prostředků D. K. Žalobce produkty neprodával, prodávala je D. K., která tržby z prodeje zahrnula do svých zdanitelných příjmů. 4. Daňová kontrola byla vedena účelově s cílem poškodit žalobce, který byl jejím provedením krácen na právu kvalifikovaně se bránit. Dále žalobce nesouhlasí s tím, že byl jeho podíl ve společnosti DMK účetnictví 50 %. Žalobce neví, jak k tomuto podílu žalovaný dospěl, protože žalobce tento údaj nikdy neuváděl. Od roku 2018 žalobce žádné účetnictví za společnost DMK účetnictví nevykonával a jeho příjem z této společnosti byl v roce 2019 nulový. Vykázaná plnění se týkala výlučně činnosti druhého společníka, D. K. Co se týká podpisu žalobce na smlouvě s Městskou částí Praha – Újezd, pak tuto smlouvu žalobce musel spolupodepsat, protože společnost DMK nemohla sama vystupovat před úřady (nemá právní subjektivitu) a oba společníci tak museli jednat. Žalovaný proto neodstranil pochybnosti týkající se účasti žalobce na ekonomické činnosti společnosti DMK účetnictví. 5. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí dle žalobce není seznatelné, jak žalovaný posuzoval skutkový stav a na jakém právním základu věc posoudil, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Není ani zřejmé, zda a jaké důkazy byly v řízení před správcem daně provedeny. Už v řízení před správcem daně nebylo známo, zda se výdaje týkají pouze činnosti společnosti, či nikoliv. Dle žalobce nechyběly důkazy o skutečné hodnotě prodaného zboží druhého společníka paní D. K. a skutečné výši uskutečněných zdanitelných plnění za jeho dodání. Současně nechyběly důkazy o tom, že veškerá přijatá zdanitelná plnění byla přijata a použita k ekonomické činnosti pouze D. K. Ze smlouvy o společnosti nevyplývá, že by se měl žalobce podílet na vedení účetnictví. Žalobce proto navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i dodatečný platební výměr zrušil. III. Argumentace žalovaného a další podání stran 6. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. V případě zboží Herbalife pojal správce daně pochybnosti o uplatněných výdajích, neboť objem pořízeného zboží výrazně přesahoval objem zboží prodaného. Správce daně následně dospěl k závěru, že žalobce byl v roce 2019 společníkem společnosti DMK účetnictví s druhým účastníkem paní D. K., a na základě toho akceptoval a uznal poměrnou část výdajů použitých na propagaci DMK účetnictví prostřednictvím produktů Herbalife jako žalobcův výdaj. Žalobci byly rovněž správcem daně uznány výdaje za zboží Herbalife použité v roce 2019 v rámci podpory prodeje a při prezentačních setkáních. S tímto závěrem správce daně se však žalovaný neztotožnil, neboť z předložených fotografií ani jiných důkazních prostředků nikterak nevyplývá, že by zboží Herbalife žalobce použil při prezentačních setkáních, ochutnávkách či v rámci podpory prodeje, a to v takové míře, v jaké deklaroval. 7. Žalobce ve svém daňovém řízení žádná čestná prohlášení nedoložil. Daná prohlášení doložila ve svém daňovém řízení matka žalobce D. K., proto správce daně nyní nemohl tento důkazní prostředek hodnotit. Výslech osob podepsaných na prohlášeních jako svědků žalobce nenavrhl a žalovaný neviděl důvod výslechy provést. 8. Žalobce podepsal s D. K. smlouvu o společnosti DMK účetnictví, přičemž pokud smlouva neurčuje poměr, jakým se společníci podílí na majetku, zisku a ztrátě, je to ze zákona 50 %. Žalobce nepředložil žádný dokument, z nichž by vyplýval zánik jeho členství ve společnosti. Naopak ze zjištění v rámci daňové kontroly vyplynulo, že v roce 2019 spolupráce stále probíhala. Pokud jde o určený poměr 50 %, pak to byl sám žalobce, kdo v daňovém přiznání uvedl jednu polovinu dosažených příjmů a polovinu výdajů, přičemž v příloze č. 1, tabulce F uvedl i druhého společníka DMK účetnictví a jeho poloviční podíl. Uvádíli žalobce, že žádné příjmy neměl, pak žalovaný nechápe, proč v daňovém přiznání uvedl poloviční příjem společnosti DMK jako příjem svůj. Žalobce v řízení neprokázal, že se na činnosti společnosti DMK podílela jen D. K. a on ne. 9. Žalobce v replice opakuje (ve značné míře doslova) dříve vznesenou žalobní argumentaci. Nad její rámec dodává, že v odvolacím řízení předložil smlouvu s distributorem produktů Herbalife, nicméně žalovaný tento důkaz neprovedl, a tudíž ani nehodnotil. Žalovaný neuvedl jedinou skutečnost, která by měla vyvracet správnost tohoto důkazu. Žalovaný nepředložil jediný důkaz, proč uvedené výdaje vyjmul z účetnictví žalobce. Dodává, že při místním šetření sdělovali společníci správci daně, že žalobcův podíl ve společnosti je 0 %. Byl však správcem daně instruován, aby uvedl podíl ve výši 70/30 nebo 50/50. Za tímto účelem žalobce navrhuje výslech D. K., bývalé pracovnice správce daně. Žalobcův poloviční podíl byl uměle vytvořen a navíc zdaněn. K tomu žalobce též navrhl výslech svůj a D. K. Žádnou evidenci o uskutečněném plnění žalobce předložit nemohl, protože zkrátka neexistovala, když žádnou činnost pro DMK účetnictví nevykonával. A žalobce ještě navrhl důkaz pozvánkou na Wellness víkend, aby prokázal, že v rámci předvádění prostředí resortu byly účastníkům předváděny produkty Herbalife (totéž by prokázal i výslech žalobce a D. K.). IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 11. Žaloba není důvodná. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a řada námitek opožděná 12. Nejprve se soud musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Její příčinou může být buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů. V obou případech však platí, že je potřeba s tímto institutem zacházet obezřetně a vyhradit jeho užití pouze těm případům, kdy vady odůvodnění reálně brání soudu v tom, aby napadené rozhodnutí přezkoumal (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/201325, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body [29]  [30]). Zejména je nutno zdůraznit, že správní orgán, stejně jako soud, není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247). Rozhodnutí obou stupňů přitom tvoří jediný celek a navzájem se doplňují (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/201247). 13. Žalobcovy námitky o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí byly obecné a žalobce fakticky jen citoval judikaturu a z ní vyplývající vady, které mohou nepřezkoumatelnost rozhodnutí způsobit. Vůbec ale k