7 Azs 285/2014 — Nejvyšší správní soud

32 A 30/2025- 42 - text  10 32 A 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci žalobce: V. B. st. přísl. X t. č. pobytem X zastoupený Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem sídlem Lidická 960/81, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 9. 2025, č. j. OAM-13610-17/DP-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2025, č.j. OAM- 13610-17/DP-2024 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 404, 10 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Vratislava Taubera, advokáta se sídlem Lidická 960/81, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o tom, že se podle § 44 a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 písm. a) a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) se neprodlužuje doba platnosti k dlouhodobému pobytu, neboť žalobce nesplňuje podmínku trestní zachovalosti. II. Žaloba 2. Žalobce především namítal, že nebyly zohledněny jednotlivé aspekty jeho trestné činnosti. Namístě bylo zkoumat nejenom spáchání trestného činu, ale také o jaký konkrétní trestný čin se jednalo, zda se jednalo o přečin či zločin, zda žalobce naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu, jaká je zákonná trestní sazba či druh trestu a v jaké konkrétní výši byl trest uložen, jakož i to, jaká doba uplynula od spáchání trestného činu a zda žalobce do doby rozhodnutí o žádosti vedl spořádaný život (odkázal zde na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2015, č.j. 7 Azs 285/2014-39 a ze dne 13. 2. 2020, č.j. 7 Azs 192/2019-31). Žalovaný se přitom okolnostmi trestné činnosti žalobce zabýval na str. 3 svého rozhodnutí, přičemž poukázal na to, že u něj zjištěná hladina alkoholu v krvi odpovídá stavu střední opilosti. Dále poukázal na statistiky dopravních nehod a akcentoval, že řízení pod vlivem omamných nebo návykových látek je jedním z nejtěžších protiprávních jednání proti zákonu i provozu na pozemních komunikacích. Podle názoru žalobce jsou tyto úvahy z pohledu rozsudku NSS zcela nedostatečné. Stav střední opilosti ani trestní zákoník nezná a ani žalovaný nevysvětlil, co přesně je tím myšleno. Ani statistiky dopravních nehod nemají bližší návaznost na jednání žalobce. Pokud by žalobce svým jednání způsobil dopravní nehodu, pak by se jednalo o kvalifikovanou skutkovou podstatu dle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Rovněž úvaha, že jednání žalobce představuje jedno z nejtěžších protiprávních jednání proti zákonu o pozemních komunikacích nemá vypovídací hodnotu. Podle názoru žalobce, pokud by se žalovaný dostatečně konkrétně zabýval povahou jeho trestného činu a okolnostmi s jeho trestnou činností související, musel by nutně dojít k závěru, že intenzita narušení veřejného zájmu není natolik velká, aby převážila nad zájmem žalobce na zachování jeho soukromého a rodinného života. V případě žalobce se jednalo o přečin, byl odsouzen trestním příkazem, což lze pouze v typově méně závažné trestné činnosti. Trestní příkaz navíc neobsahuje odůvodnění, a tudíž bylo třeba, aby žalovaný posoudil jednotlivé okolnost trestné činnosti žalobce a tyto zohlednil. Měl být i posouzen druh a výši uloženého trestu, Žalobci nebyl uložen trest odnětí svobody. Peněžitý trest byl vyměřen ve 100 denních sazbách, přičemž počet denních sazeb je určen k přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Trest se přitom může pohybovat ve výši 20-730 denních sazeb. Žalobci byl tak určen trest ve výši výrazně bližší spodní hranici, což svědčí o tom, že v jeho případě se jednalo o trestnou činnosti, nikoli tolik intenzívní, jak je prezentované v napadeném rozhodnutí. Stejně tak byl žalobci uložen trest zákazu činnost ve výši 18 měsíců, tedy opět výrazně blíže spodní hranici (1-10 let). 3. Žalobce rovněž uvedl, že od okamžiku vydání předmětného trestního příkazu do dne vydání napadeného rozhodnutí ji uplynula doba 16 měsíců, tj. doba blížící se době, na kterou byl uložen trest zákazu činnosti. Žalobce přitom po tuto dobu žil spořádaný život a jakéhokoliv dalšího protiprávního jednání se vystříhal. Žalovaný již od 12. 7. 2024 byl informován o trestné činnosti žalobce, přičemž však řízení zahájil až více, než rok po informaci o trestu, což svědčí o tom, že trestnou činnost nelze považovat za natolik intenzívní. Namísto toho je tato okolnost přičítána jemu k tíži v okamžiku, kdy je rozhodováno o jeho žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k pobytu, a to v době, kdy žalobci do úspěšného vykonání trestu zákazu činnosti a s ním spojeného zahlazení odsouzení, resp. fikce neodsouzení (s ohledem na to, že peněžitý trest byl již žalobcem uhrazen) zbývají pouze dva měsíce. 4. Žalobce dále namítal nedostatečné zohlednění nejlepšího zájmu jeho nezletilého syna (odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 18. 10. 2022, č.j. 5 Azs 33/2022.39). Není možné se spokojit s pouhým obecným prohlášením, že zájmem nezletilého dítěte je, aby vyrůstalo v harmonické rodině s oběma rodiči. To platí prakticky vždy, a přitom nijak neindividualizuje konkrétní případ (odkázal na rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2024, č.j. 7 Azs 282/2023-56). Hodnocení žalované ve vztahu k situaci rodiny není prosta stereotypních či zkratkovitých úvah, které však nebyly blíže doloženy, tj. úvaha, že syn žalobce kvůli svému roku narození v roce 2020 měl by být stále fixován na matku. Obdobně pak, že je na volbě žalobce a jeho rodiny, zda alespoň částečně budou rodinné soužití realizovat v zemi původu nebo si vystačí s krátkodobými návštěvami a s telefonickým a jiným spojením. Je totiž otázkou, zda realizace rodinného soužití v zemi původu, kde probíhá válečný konflikt, bude vůbec možná, a naopak krátkodobé návštěvy, telefonické či jiné spojení k tomu, aby rodinný život neutrpěl, dostatečné. Nelze pak rovněž na základě útlého věku jeho syna dovozovat, že by měl být více fixován na matku a vztah se žalobcem bagatelizovat. Žalovaný pak nevyužil možnosti, které se mu naskýtaly k tomu, aby situaci rodiny prověřil a opatřil si dostatečné podklad k tomu, aby nejlepší zájem nezl. syna vyhodnotil. Žalovaný nezjistil mj. jakým způsobem se na péči rodičů o něj podílí a jaká je z hlediska příjmů finanční situace rodiny. Mohl by si např. vyžádat zprávu od orgánu sociálně – právní ochrany dětí nebo (ještě lépe) provést výslech žalobce a jeho manželky. K tomu však žalovaný nepřistoupil. 5. Žalobce dále namítal, že žalovaný se mýlí v tom, že žalobce neuvedl nic konkrétního ohledně svých rodinných vztahů. Rovněž v tom, že neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že by se rodina bez jeho přítomnost neobešla. Žalovaný má i povinnost opatřovat důkazy na podporu tvrzených nebo domnělých skutečností svědčících ve prospěch účastníka řízení. Žalobce v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí uvedl mj., že podnikání je jediným zdrojem jeho příjmů. Rovněž poukázal na skutečnost, že v ČR žije již 17 let a jeho integrace do české společnost je vysoká. Nelze tedy říct, že by účastník řízení na konto svých rodinných vztahů nic konkrétního neuvedl. Je třeba, aby z odůvodnění rozhodnutí vyplývalo, že žalovaný pečlivě posoudil situaci nezletilých dětí, určil jejich nejlepší zájem a dostatečně vyhodnotil v poměru s konkurujícím veřejným zájmem (odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 4. 10. 2023, č.j. 7 Azs 93/2023-30, bod 18, ze dne 19. 6. 2023, č.j. 5 Azs 253/2022-54, bod 24 a násl., ze dne 24. 3. 2021, č.j. 10 Azs 226/2020-52, bod 26 a násl., a ze dne 31. 1. 2024, č.j. 6 Azs 248/2023-27, bod 16). Žalovaný také musí vyvinout zvýšenou aktivitu, a to bez ohledu na účel žádost o pobytové oprávnění (k tomu rozhodnutí NSS ze dne 25. 9. 2020, č.j. 4 Azs 171/2019-25, ze dne 18. 10. 2022, č.j. 5 Azs 33/2022 či ze dne 24. 3. 2021, č.j. 10 Azs 226/2020-52). 6. Žalobce dále namítal nezohlednění získání jiného pobytového oprávnění. S ohledem na probíhající konflikt na Ukrajině není jeho vycestování do země původu žádoucí. V důsledku takového vycestování na delší dobu hrozí citelný zásah do vztahu s jeho manželkou a nezletilým synem, a tudíž se měl žalovaný zabývat, zda má žalobce možnost žádat o jiné pobytové oprávnění za účelem legálního setrvání na území ČR. Dále i tím, zda bude žalobci umožněno nadále podnikat či provozovat jinou výdělečnou činnost, která mu umožní plnit vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi a manželce. Žalobce je přitom vystaven riziku zahájení řízení o správním vyhoštění. Ve veřejném zájmu přitom j