41 Az 17/2025 – Krajský soud v Brně

41 Az 17/2025- 22 - text  9 41 Az 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobkyně: G. R. státní příslušnost: X X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. OAM-147/ZA-ZA15-ZA01-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. OAM-147/ZA-ZA15-ZA01-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu. Jeho rozhodnutí je však vnitřně rozporné, nesrozumitelné a opřené o právní argumenty či spisové podklady, které nemohou obstát. Proto soud musel rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobce podal na počátku února 2025 žádost o mezinárodní ochranu. Při pohovoru uvedl, že v letech 2017 a 2021 kandidoval do zastupitelstva gruzínského města X jako člen strany X. Tvrdil, že jeho kandidatura vyvolala odpor tehdejšího starosty B. S., který se snažil dosadit svého člověka. V důsledku toho čelil vyhrožování. A unesli ho. Donutili ho poté odstoupit. Po odstoupení výhrůžky sice ustaly. Žalobce ale tvrdí, že se do Gruzie nemůže vrátit kvůli pokračující politické kontrole ze strany S. 3. Žalobce popisoval, že ho unesli v roce 2021. Odvezli ho do Ureki a drželi ho dva dny v domě, kde mu opakovaně připomínali, aby odstoupil. Po propuštění ho donutili přečíst připravené prohlášení novinářům. Po odstoupení se kvůli své práci farmaceutického kontrolora dostával do konfliktu s vládními strukturami. Vyhrožovali mu kvůli odhalení zpronevěry morfia v B. 4. Žalovaný provedl se žalobcem dva pohovory. Žalobce při nich opakovaně uváděl, že se únos odehrál v roce 2021. Po konfrontaci s datem publikace videa, které mělo únos dokumentovat, připustil, že se mohl mýlit. Žalovaný si obstaral informace o volbách v O. z let 2017 a 2021, z nichž vyplynulo, že starostou v uvedených letech nebyl B. S., ale K. S. a později A. T. 5. Na základě Informace OAMP ze dne 7. 4. 2025 o žalobcově únosu („Informace OAMP o únosu“) žalovaný zjistil, že k únosu žalobce skutečně došlo, ale již v roce 2017. Žalobce tehdy pohřešovali. Rozeslal SMS se žádostí o pomoc a obvinil S. Po dvou dnech se objevil a veřejně popřel, že by ho unesli. Žalovaný uznal, že výpověď žalobce je věrohodná, přestože obsahuje rozpory. V souladu se zásadou in dubio pro reo z ní proto vycházel. 6. Žalovaný poté uznal, že kandidatura žalobce do zastupitelstva naplňuje pojem uplatňování politických práv a svobod. Dále se zabýval otázkou, zda žalobce čelil za tuto činnost pronásledování. Na základě informací o únosu z roku 2017 dospěl k závěru, že žalobce byl pronásledován. Přesto mu však azyl podle § 12 písm. a) neudělil. Žalobce totiž opustil Gruzii až v roce 2023, tedy šest let po únosu. V mezidobí opakovaně cestoval do EU, včetně Polska a Slovenska, bez jakýchkoli potíží. Získal nový cestovní doklad a nečelil žádným represím ze strany státních orgánů. Žalobce tedy nebyl v Gruzii pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Byť k únosu došlo, intenzitu zásahu žalovaný nepovažuje za dostatečnou pro udělení azylu. Žalobce neprokázal, že by mu v současnosti hrozilo pronásledování. 7. Pokud jde o azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu, tak žalovaný hodnotil, zda má žalobce odůvodněný strach z pronásledování z důvodu politických názorů. Uznal, že žalobce byl v minulosti pronásledován, což zakládá vyvratitelnou domněnku budoucího pronásledování. Tuto domněnku však žalovaný považuje za vyvrácenou. B. S. se po roce 2017 stáhl z veřejného života, nevykazuje žádnou politickou aktivitu a není známo, že by měl vliv na současné dění v O. Informace o jeho angažovanosti žalovaný nenašel ani v placených databázích. Obavy žalobce považuje za subjektivní a nepodložené. 8. Žalobce také při výslechu cizineckou policií v řízení o jeho vyhoštění v roce 2025 uvedl, že mu nic nebrání ve vycestování do Gruzie. Teprve po zahájení řízení o mezinárodní ochraně začal tvrdit, že návrat není možný. Žalovaný to považuje za účelové a za indikátor nedostatku skutečné obavy z pronásledování. Žalobce navíc o mezinárodní ochranu požádal až po neúspěšné snaze o legalizaci pobytu. Azylové řízení ale nelze využívat jako nástroj k získání pracovního povolení, je určené výhradně pro osoby čelící závažným hrozbám. 9. K otázce vnitřního přesídlení žalovaný uvedl, že žalobce již v minulosti bez problémů přesídlil z O. do T. Možnost přesídlení v Gruzii existuje a žalobce neprokázal, že by mu v tom bránily objektivní překážky. Pouhá neochota přesídlit není relevantní. Žalovaný se zabýval i možností obrátit se na gruzínské bezpečnostní orgány. Existuje tam horká linka Generální inspekce Ministerstva vnitra a Úřad veřejného ochránce práv. Žalobce nevyužil dostupné prostředky ochrany, což nelze klást k tíži gruzínským institucím. Žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) ani § 12 písm. b) zákona o azylu. Přestože žalovaný uznal, že žalobce byl v minulosti pronásledován, nepovažuje jeho obavy z návratu za odůvodněné. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 10. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí žalovaného neobsahuje dostatečné odůvodnění, neboť v něm chybí úvahy, které vedly k závěru, že žalobci nehrozí pronásledování. Žalovaný sice jeho výpověď označil za věrohodnou, ale přesto ji náležitě nezohlednil. Z výpovědi žalobce vyplývá, že byl politicky aktivní ve městě O., kde čelil pronásledování, včetně únosu a vydírání. Byl donucen popsat události jinak, než se staly. Žalovaný přitom nezkoumal příčinnou souvislost mezi jeho politickou aktivitou a následnými problémy. Neřešil ani možné chyby vzniklé překladem či přepisem výpovědi. 11. Žalovaný se také nedostatečně zabýval otázkou, zda žalobci hrozí pronásledování i po návratu do Gruzie. Rozhodnutí neobsahuje žádné informace o současné politické situaci v zemi původu. Žalovaný ignoroval nově přijatou legislativu, která dopadá na politické aktivisty. Podle zprávy Human Rights Watch za rok 2024 Gruzie omezila svobodu projevu a shromažďování. Aktivisté čelí obtěžování a zastrašování. 12. Žalobce tvrdí, že žalovaný nevzal v úvahu podání, které doručil po seznámení s podklady, a které upozorňovalo na zhoršující se situaci v Gruzii. Podle něj se politická atmosféra v zemi výrazně změnila, protesty se tvrdě potlačují, policie používá slzný plyn a pepřový sprej. Žalobce se obává, že jeho žádost o azyl a pobyt v EU mohou být důvodem k dalšímu pronásledování. 13. Ve spojení s individuálními okolnostmi žalobce vzniká jasný azylový příběh. Někteří členové opozice byli ve vězení, jiní čelili násilí a zastrašování. Neznámí útočníci napadali aktivisty, často s vážnými následky. Někteří museli podepsat doznání k činům, které nespáchali. Žalobce zpochybňuje, zda by mohl v případě ohrožení žádat o pomoc státní orgány. 14. Podle serveru Freedomhouse je v Gruzii stále aktivní korupce a klientelismus, zejména na místní úrovni. Členové místních rad čelí zastrašování a napadání. Žalovaný ovšem nezajistil dostatek informací o bezpečnosti návratu. Rozhodnutí založil pouze na vlastních názorech bez podkladů. 15. Žalovaný také příběh žalobce shrnul jako snahu o legalizaci pobytu podepřenou ekonomickými důvody, aniž by tento závěr odůvodnil. Jde o dezinterpretaci jeho výpovědi. Žalovaný neprovedl individualizované posouzení případu, ačkoliv výpověď neoznačil za nevěrohodnou. Naopak uznal, že žalobce byl v minulosti pronásledován, ale nevyvodil z toho žádné právní důsledky. 16. Žalovaný zcela opomněl subjektivní aspekt obav žalobce. Podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 je klíčovým prvkem „opodstatněná obava z pronásledování“, která zahrnuje subjektivní i objektivní složku. Obavy žalobce byly natolik silné, že se rozhodl opustit zemi původu, protože již zažil konkrétní následky pronásledování. 17. Podle § 12 zákona o azylu se azyl uděluje osobě, která byla pronásledována za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu politických názorů. Žalobce tvrdí, že jeho případ naplňuje obě varianty. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu je pronásledování závažným porušením lidských práv nebo jednáním dosahující intenzity pronásledování. Žalovaný neaplikoval uvedená ustanovení zákona o azylu ani články kvalifikační směrnice, jak bylo třeba. Měl vzít v úvahu veškeré relevantní informace a žádost posuzovat komplexně. To se však nestalo. Jako řešení žalovaný dokonce navrhuje, aby se žalobce vzdal politické aktivity. Takové řešení neodpovídá základním hodnotám demokratických zemí, které chrání politická práva a svobody. 18. Žalovaný v reakci na žalobní námitky uvádí, že zjistil skutkový stav dostatečně. Vycházel z výpovědi žalobce, informací o zemi původu a