41 Az 8/2025 – Krajský soud v Brně

41 Az 8/2025- 48 - text  10 41 Az 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: S. V. státní příslušnost: X t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2025, č. j. OAM-713/ZA-ZA11-K10-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Jde o to, zda žalovaný správně vyhodnotil výpovědi žalobce v řízení o mezinárodní ochranu jako nevěrohodné. Tento závěr je klíčový pro následné posouzení samotné žádosti. Žalobce tvrdí, že mu v případě návratu do Íránu z několika důvodů hrozí pronásledování i vážná újma. Za účast na demonstracích ho totiž věznili. Po odchodu ze země přestoupil ke křesťanství. A patří k národnostní menšině Kurdů, kterou v Íránu systematicky perzekuují. Žalovaný mu neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany pro celkovou nevěrohodnost. Soud se s tímto hodnocením ztotožnil. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Žalobce požádal v květnu 2024 o mezinárodní ochranu. Byla to jeho v pořadí již druhá žádost. V průběhu řízení o první žádosti Česko opustil a vycestoval do Rakouska. Proto žalovaný řízení zastavil. Na základě tzv. dublinského nařízení Rakousko žalobce navrátilo zpět k nám, kde podal žádost znovu. 3. Shrnutí azylového příběhu žalobce je obtížné, protože jeho tvrzení k podstatným skutečnostem se v průběhu pohovorů značně lišila. Žalovaný mu sice opakovaně poskytl příležitost rozpory vysvětlit. V mnoha ohledech se to nezdařilo. 4. Důvodem žádosti je obava z pronásledování a z vážné újmy. Žalobce uvedl, že se v roce 2022 v Íránu účastnil několika demonstrací proti režimu. Po jedné z nich ho zadrželi a na šest měsíců umístili do vazby. Měl tam čelit špatnému zacházení (systematickému bití, výslechům, nedostatku denního světla a utrpěl zlomeniny). Tvrdí, že v případě svého návratu do Íránu mu hrozí další uvěznění nebo dokonce trest smrti. 5. Žalobce dále tvrdí, že konvertoval ke křesťanství, což je podle něj další důvod pro možné trestní stíhání. Podle jeho výpovědí ke konverzi ke křesťanství došlo sice až v Rakousku (tedy sur place), s myšlenkami křesťanství se ovšem ztotožňoval i před odjezdem z Íránu. Na hrudi a kotníku má vytetovaný kříž. Kvůli těmto tetováním ho vyřadili ze sportovního týmu a nemohl se již zúčastnit sportovních zápasů. Čelil obtížím i při hledání zaměstnání. 6. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 2. 2024, č. j. OAM-713/ZA-ZA11-K10-2024, neudělil žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany („rozhodnutí žalovaného“). Porovnal při tom výpovědi, které žadatel poskytl v rámci řízení o správním vyhoštění, dvou správních řízeních o mezinárodní ochraně i během řízení vedeného v Rakousku. Dospěl k názoru, že celý příběh o problémech se státními orgány je celkově a zjevně nevěrohodný. 7. Podle žalovaného jsou výpovědi žalobce rozporné nejen vnitřně, ale i s informacemi o zemi původu. Skutkové okolnosti si žadatel vzhledem k markantní rozporuplnosti a nekonzistentnosti měl zcela vymyslet. Tvrzení žalobce o konverzi ke křesťanství sur place žalovaný považuje za vyfabulovaná. Podle něj žalobce není autentickým, přesvědčeným a praktikujícím křesťanem. Konverze sur place je předstíraná a účelová. 8. Tvrzení o pronásledování z důvodu příslušnosti ke kurdské menšině žalovaný považuje za rozporuplná s informacemi o zemi původu. A navíc za účelově gradovaná. Zdůraznil, že další podrobné zkoumání kritérií pro přiznání postavení uprchlíka je u žalobce nadbytečné. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, který připouští, že pokud je žadatel nevěrohodný ve všech relevantních aspektech žádosti, nemusí se správní orgán dále hodnocením jednotlivých tvrzení a skutečností zabývat. 9. K důvodům nepřiznání doplňkové ochrany žalovaný sdělil, že informace o zemi původu vyvracejí tvrzení žalobce ohledně hrozícího trestu smrti kvůli konverzi. Podle žalovaného žalobce není pravověrným a přesvědčenými křesťanem a ani státní moc ho za něj nepovažuje. Obdobně žalovaný posoudil i obavy z trestu smrti v souvislosti s dřívějšími potížemi v zemi původu. Uzavřel, že příběh žalobce je nevěrohodný, a proto ani obavy z trestu nejsou opodstatněné. Žalovaný neshledal žádný rizikový faktor, který by žalobce vystavoval postihu z důvodu jeho kurdského původu. V době rozhodování žalovaného v zemi ani neprobíhal ozbrojený konflikt. Žalobci tedy nehrozí vážná újma ani z tohoto důvodu. 10. Žalobce v řízení doložil několik fotografií, přípis vedoucího sportovního klubu a také dobrozdání duchovního, svého bratrance, který jej v Rakousku pokřtil. Žalovaný v rozhodnutí vysvětlil, proč těmto podkladům nepřikládá význam pro posouzení nezbytnosti mezinárodní ochrany. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 11. Žalobce namítá, že naplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu i doplňkové ochrany. Žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Nevyložil, jaké úvahy vedl při hodnocení podkladů a výkladu zákona o azylu. Neobstaral si ani dostatek relevantních a aktuálních informací o zemi původu, a tím nezjistil všechny rozhodné okolnosti. Nevycházel proto ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Nepřihlédl ani pečlivě ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a co žalobce uvedl při pohovorech. 12. Žalobce přiznává, že v jeho výpovědích se objevují určité odlišnosti. Ty však přičítá časovému odstupu mezi jednotlivými pohovory. Ocitl se v cizí zemi, nebyl si jistý svou situací a nevěděl, co vše může úřadům sdělit. Obával se, že by se informace mohly dostat zpět do země původu. Měl strach o svůj osud. Proto některé skutečnosti zamlčel nebo uvedl nepřesně. Domnívá se však, že tyto nepřesnosti nejsou natolik závažné, aby jeho výpověď činily nedůvěryhodnou. 13. V otázce konverze ke křesťanství odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž konverzi nelze posuzovat jen prostřednictvím znalostních otázek. Správní orgán musí podle judikatury zjišťovat i vnitřní přesvědčení žadatele, jeho náboženskou identitu, způsob života a další okolnosti související s konverzí. 14. Žalobce poté odkazuje na zprávy o zemi původu. Írán je státem, kde se systematicky porušují lidská práva. Dochází tam k politickým protestům a demonstracím. Ukládají se tresty smrti. Často i za činy, které nejsou nejzávažnějšími zločiny. Trest smrti se využívá jako nástroj politické represe. Írán také neuznává křesťanské konvertity. Konverze se považuje za zločin a lze ji potrestat smrtí. Kurdy tam zatýkají, mučí a popravují. Žalobce proto dovozuje, že jeho obavy jsou důvodné a v souladu s informacemi o zemi původu. Jeho tvrzení nelze považovat za nedůvěryhodná. 15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdí, že žalobce svá tvrzení nepodložil argumenty. Ve spisu je dostatek podkladů, včetně informací o zemi původu z různých zdrojů. Materiály předložené žalobcem žalovaný neopominul. Své stanovisko k jejich využitelnosti i s odůvodněním jejich nepoužití uvedl v napadeném rozhodnutí. Žalobci také umožnil vysvětlit rozpory ve dvou doplňujících pohovorech. 16. Žalovaný připomíná, že žalobce poskytl rozporná sdělení, např. ohledně počtu, míst a doby konání demonstrací, kterých se měl účastnit, délky doby, po kterou ho měli zadržovat, ohledně zadržování jeho rodičů, ohledně jeho vlastního zatčení, mučení, výslechů, absolvované operace, pobytu na cele, zatčení jeho přátel, soudního řízení, domovní prohlídky či zabavených věcí. Konfrontace s těmito rozpory vedla jen k dalším nejasnostem. 17. Při posuzování konverze se žalovaný neomezil pouze na znalosti týkající se křesťanství. Hodnotil i žalobcův život před konverzí, samotnou konverzi a její význam pro něj, stejně jako náboženskou aktivitu. Dospěl k závěru, že žalobci nehrozí postih za konverzi, protože jej za konvertitu ani považovat nelze. Ačkoliv žalovaný nijak nepopírá existencí problémů v Íránu, rozhodl podle individuálních okolností případu a přezkoumatelně vysvětlil, proč tvrzení žalobce nepovažoval za důvodná pro udělení azylu či doplňkové ochrany. IV. Hodnocení věci soudem 18. Žaloba není důvodná. 19. Jádrem věci je otázka věrohodnosti tvrzení žadatele, že mu v případě návratu do Íránu hrozí pronásledování a vážná újma. Obecná východiska 20. Posouzení věrohodnosti vylíčeného azylového příběhu žadatele je součástí zjišťování skutkového stavu. Musí tedy logicky předcházet právnímu posouzení žádosti, které pak obnáší hledání odpovědi na otázky, zda žadateli hrozí pronásledování nebo vážná újma. A pokud mu hrozí, tak zda se jim případně může vyhnout za pomoci dostupné vnitřní ochrany nebo vnitřního přesídlení. 21. Přistoupit k právnímu posouzení přitom žalovaný může až poté, co shledá azylový příběh, resp. alespoň jeho část věrohodným. Jen s věrohodným azylovým příbě