1 Afs 147/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 25/2025- 72 - text  8 31 Af 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobkyně: A. R. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Petrem Hájkem sídlem Michalská 4, 412 01 Litoměřice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2025, č. j. 13814/25/5200-10422-709827, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda cenou určenou podle zvláštního právního předpisu ve smyslu § 10 odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“), má být obvyklá cena pozemků, nebo zjištěná cena pozemků. 2. Žalobkyně na základě darovací smlouvy ze dne 16. 12. 2021 nabyla pozemky v k. ú. T. Jednalo se o převod mezi příbuznými osobami v řadě přímé, příjem byl proto podle § 10 odst. 3 písm. c) bodu 1. ZDP osvobozen od daně z příjmů. Následně žalobkyně kupními smlouvami ze dne 23. 12. 2021 a ze dne 21. 4. 2022 své vlastnické právo k pozemkům v k. ú. T. převedla na společnost RED Development a.s. za celkovou kupní cenu 30 000 000 Kč. 3. V daňovém přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2022 žalobkyně uplatnila oproti příjmu z prodeje pozemků výdaj ve výši 32 951 872 Kč odpovídající ceně obvyklé těchto pozemků na základě znaleckého posudku. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj („správce daně“) dospěl k závěru, že výdajem může být v tomto případě jen cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých zákonů („ZOM“). Tu správce daně stanovil ve výši 5 247 212 Kč (z toho 5 244 840 Kč je cena pozemků a 2 372 Kč pak výdaje související s prodejem). Správce daně poté platebním výměrem na daň z příjmu fyzických osob ze dne 21. 11. 2023, č. j. 4572965/23/3005-51523-704300 („platební výměr“), žalobkyni vyměřil daň ve výši 5 537 013 Kč. 4. Žalobkyně proti tomuto platebnímu výměru podala odvolání, které Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 17. 6. 2025, č. j. 13814/25/5200-10422-709827 („napadené rozhodnutí“), zamítlo a dodatečný platební výměr potvrdilo. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Žalobkyně namítala, že je rozhodnutí nezákonné, jelikož správce daně stanovil výši daňově uznatelného výdaje nesprávně. Vycházel z pokynu Generálního finančního ředitelství č. D-59 („pokyn D-52“), na základě kterého považoval za uznatelný výdaj cenu zjištěnou. Žalobkyně v prvé řadě podotkla, že pokyn D-52 je pouze metodickou pomůckou, nikoliv závaznou právní normou, a v případě nesouladu se zákonem je postup podle pokynu vyloučen. Dle vyjádření správce daně pak má být smyslem ceny zjištěné maximální přiblížení cenám tržním, což však v daném případě rozhodně není pravdou. Několikanásobné podhodnocení ceny zjištěné v nynější věci je zjevně v rozporu se zájmem zákonodárce a nemůže být přičítáno k tíži žalobkyně. Správní orgány by naopak měly záměr, že má cena zjištěná odpovídat ceně tržní, promítnout i do svého rozhodování. 6. V daném případě by při použití ceny zjištěné nárůst hodnoty majetku žalobkyně činil za pouhé 4 měsíce (mezi nabytím pozemků a jejich prodejem) téměř pětinásobek původní hodnoty, což zjevně neodpovídá skutečnosti. Zdaňován má být pouze majetkový přírůstek, přičemž se musí jednat o příjem skutečný, nikoliv zdánlivý. V případě žalobkyně tento princip dodržen nebyl. Zdanění žalobkyně má zcela neracionální povahu, neboť příjem, který nabyla darem, rozhodně nečinil 5 milionů Kč, ale 30 milionů Kč, a její skutečný zdanitelný příjem po prodeji tohoto daru za tržní cenu 30 milionů Kč proto nebyl žádný. 7. Ustanovení § 10 odst. 1 ZOM výslovně připouští použití ceny určené jiným způsobem, a to užitím spojky „popřípadě“. Odvolává se na § 2 ZOM, podle kterého se jako jiná cena použije cena obvyklá, s podmínkou „…které stanoví vyhláška“. Aby tedy mohla být aplikována cena obvyklá, musela by být stanovena vyhláškou. Ve vyhlášce č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška), pak možnost využití obvyklé ceny vyplývá např. z ustanovení § 1a. Oceňování cenou obvyklou je tak možné, a to v případě, kdy cena zjištěná není použitelná, např. protože, jako u žalobkyně, zcela neodpovídá reálné hodnotně věci a neodpovídá tak vůbec účelu, pro který byla zjištěna. 8. Žalovaný pro užití zjištěné ceny argumentuje odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 10. 2023, č. j. 31 Af 17/2022-44, který považuje za přiléhavý. Tento rozsudek však na věc nelze aplikovat, jelikož v něm soud řešil směnu nemovitostí. Nákladem tak byla cena, za kterou se pořídila pozbývaná nemovitost, a výnosem zjištěná cena nemovitosti nabyté směnou. Sporným však bylo, zda lze cenu zjištěnou snížit o existující omezení ve formě věcného břemene, což cena zjištěná neumožňuje. Znalecký posudek použitý v odkazované věci byl proto nepřípustnou kombinací dvou metod, což nyní projednávanému případu neodpovídá. 9. Žalobkyně dále poukazovala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8 Afs 30/2012-32, a ze dne 22. 6. 2022, č. j. 8 Afs 11/2020-102. Nejvyšší správní soud v nich dospěl k závěru, že v situaci, kdy je cena určená dle cenových předpisů zjevně a výrazně nižší než cena, za kterou by šlo nemovitost skutečně pořídit, je na místě upřednostnit znalecké zkoumání ceny. Nejvyšší správní soud sice pracoval s pojmem reprodukční pořizovací cena, která se obecně u pozemků nepoužívá. Podle žalobkyně je však s odkazem na Český účetní standard č. 013 reprodukční cenou třeba rozumět cenu, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje. Je proto na místě judikaturní závěr aplikovat i nyní, a za cenu určenou podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku považovat i cenu obvyklou. 10. Žalobkyně též poukázala na odborné vyjádření Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Jeho výsledkem je konstatování, že cena zjištěná nereflektuje aktuální reálnou hodnotu oceňovaných pozemků, a je tedy pro zjištění reálné hodnoty věci nepoužitelná. Cena by proto měla být určena jako cena obvyklá. 11. Žalobkyně má za to, že v jejím případě došlo k nedovolenému nerovnému zacházení. Pokud by totiž před bezúplatným nabytím daru ohlásila zahájení živnostenského podnikání a účtovala o nabytí pozemků v jejich reprodukční ceně, byl by její daňový základ zcela odlišný. K převodům došlo v rámci blízké rodiny, manžel dcery žalobkyně pozemky předvedl na dceru žalobkyně. K převodu na žalobkyni došlo z důvodu zdravotních obtíží jejího manžela, a od počátku bylo v plánu je prodat. Žalobkyně i její rodinní příslušníci přitom vycházeli z důvěry ve spravedlivé zdanění. Nespravedlivému zdanění, kterého se žalobkyni dostalo, se přitom mohla vyhnout tím, že by manžel její dcery pozemky prodal (osvobozeně od daně) sám, a následně by daroval výslednou utrženou částku. Žalobkyně považuje za nespravedlivé, že byť by výsledek byl stejný, v jednom případě by její daňová povinnost byla nulová, a ve druhém je povinna uhradit daň v nemalé výši. 12. Žalobkyně z výše uvedených důvodů požadovala napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný s právním názorem žalobkyně nesouhlasil a její námitky považoval za nedůvodné. Odkázal na napadené rozhodnutí a správní spis a konstatoval, že stejné námitky uplatnila žalobkyně už v odvolání, a tudíž již byly žalovaným řádně vypořádány. 14. Žalovaný zopakoval, že při požadavku zákona o daních z příjmů na cenu určenou podle ZOM je třeba využít cenu zjištěnou, nikoliv cenu obvyklou. Cena obvyklá se užije pouze subsidiárně vůči přednostně aplikovaným způsobům oceňování. Pokyn D-52 byl vydán za účelem sjednocení postupu v souladu se zákonem a judikaturou, a jako takový je závaznou správní praxí. 15. Žalobkyně měla reálný příjem ve výši 30 000 000 Kč, který nebyl osvobozený od daně z příjmů. A jelikož příjem nabyla bezúplatně, umožnil jí zákon o dani z příjmů stanovit výdaje dle ZOM. Žalovaný souhlasí, že judikatura hovoří o zdanění reálného příjmu. Je však otázkou, zda při bezúplatném nabytí majetku a jeho následném prodeji se dá hovořit o skutečném příjmu, když žalobkyně nemusela na jeho pořízení vynaložit žádné finanční prostředky, a přesto je jí umožněno uplatnit si výdaj v rozsahu ceny zjištěné. 16. Cenu obvyklou nelze určit u všech nemovitých věcí. Proto je cena zjištěná nejvhodnější alternativou, která dokáže ocenit všechny nemovité věci. Nelze totiž připustit situaci, aby pro shodný účel (bezplatné nabytí nemovité věci) byly určovány rozdílné ceny. Použitím jednotného způsobu ocenění je zabezpečen rovný přístup ke všem poplatníkům. 17. Žalovaný odmítá aplikaci žalobkyní odkazovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu na nyní řešenou věc. Meritorní závěry v nich předestřené vycházejí ze zásadně odlišného práv