41 Ad 26/2025- 20 - text
9 41 Ad 26/2025
[OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci
žalobkyně: A. M.
zastoupena zákonnou zástupkyní V. M.
obě X
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2025, čj. MPSV-2025/177471-916,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce se zamítá.
II. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. 9. 2025, čj. MPSV-2025/177471-916, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů.
IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Podstata věci
1. Žalobkyni je jedenáct let a trpí poruchou autistického spektra, vývojovou dysfázii, lehkou mentální retardací, sociálně anxiózní poruchou a úzkostnou poruchou. Pobírá příspěvek na péči pro závislost na pomoci jiné osoby v I. stupni. O jeho navýšení žádala bez úspěchu. V žalobě tvrdí, že posudek pořízený v odvolacím řízení neposkytl srozumitelnou a přesvědčivou odpověď na zásadní otázku, proč některé potřeby nezvládá. Soud jí přisvědčil.
II. Rozhodnutí správních orgánů
2. Žalobkyně požádala v únoru 2025 o zvýšení příspěvku na péči, který do té doby pobírala pro I. stupeň závislosti na pomoci jiné osoby. Úřad práce provedl sociální šetření a zadal vypracování zdravotního posudku Institutu posuzování zdravotního stavu. Podle něj se však žalobkyně stále nacházela v I. stupni závislosti, protože nezvládá celkem tři základní životní potřeby („potřeby“) – komunikaci, péči o zdraví a osobní aktivity. Pro přiznání II. stupně závislosti by přitom musela nezvládat nejméně čtyři až pět potřeb. Z tohoto důvodu Úřad práce zamítl žádost o zvýšení příspěvku (rozhodnutím ze dne 20. 5. 2025, čj. 4755/2025/HUS).
3. Žalobkyně se proti rozhodnutí Úřadu práce odvolala. Namítla, že naplňuje podmínky II. stupně závislosti. Počet potřeb, které fakticky nezvládá, je vyšší, než kolik jí Úřad práce uznal. Konkrétně nezvládá tyto potřeby: orientace, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a výkon fyziologické potřeby.
4. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí („posudková komise“) vypracovala dne 13. 8. 2025 posudek („posudek posudkové komise“), v němž vyhodnotila a porovnala výsledky sociálního šetření a zdravotní dokumentací žalobkyně. Konstatovala, že „závěry sociálního šetření neodpovídají funkčnímu dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na zvládání jednotlivých potřeb.“ Jinak řečeno, závěry sociálního šetření přisuzují žalobkyni větší omezení, než jaká vyplývají z lékařsky doloženého dopadu jejího zdravotního stavu. Rozsah obtíží a potřeba mimořádné péče nemají objektivní oporu v tíži funkčních poruch doložených lékařskými zprávami. Nelze tedy prokázat nezbytnost mimořádné péče v těchto dalších posuzovaných oblastech.
5. Žalovaný odvolání žalobkyně dne 3. 9. 2025 zamítl (rozhodnutím čj. MPSV-2025/177471-916; „rozhodnutí žalovaného“). Nezpochybňuje, že žalobkyně u některých potřeb potřebuje pomoc dospělé osoby, ale úměrně jejímu věku se nejedná o pomoc v rozsahu mimořádné péče. Posuzování zdravotního stavu se řídí Instrukcí náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systému č. 15/2016, která obsahuje standardy vývoje dítěte. Na jejich základě se hodnotí, jaké činnosti může dítě vzhledem k věku zvládat, jaká pomoc představuje mimořádnou péči, a které potřeby se v určitém věku neposuzují. Příležitostné připomenutí či kontrola v oblasti péče o vlastní osobu se za mimořádnou péči nepovažuje. Součástí běžné výchovy každého dítěte, i dítěte zcela zdravého, je dohled nad tím, co dělá, a opakované připomínání povinností, například v oblasti hygieny, stravování, oblékání či bezpečnosti.
III. Žaloba a vyjádření žalovaného
6. Žalobkyně namítá, že posudková komise neprovedla úplné, aktuální a objektivní posouzení jejího zdravotního stavu. Její posudek vyšel jen z části lékařských zpráv, nevypořádal se s celou zdravotní anamnézou a nezohlednil souběh více diagnóz a jejich dopad na každodenní fungování žalobkyně jako dítěte. Posudek posudkové komise není jednoznačný, přesvědčivý a určitý. Nedává srozumitelnou odpověď na otázku, proč žalovaný některé potřeby neuznal. Žalobkyně má diagnostikovanou poruchu autistického spektra, vývojovou dysfázii, lehkou mentální retardaci, sociálně anxiózní poruchu a úzkostnou poruchu. Její onemocnění jsou trvalá. Je držitelkou průkazu ZTP a její obtíže mají spíše zhoršující se charakter. Žalovaný tyto skutečnosti dostatečně nezohlednil.
7. Kromě potřeb, které již žalovaný dříve uznal za nezvládnuté, žalobkyně nezvládá i potřeby orientace, stravování, oblékání a obouvání a tělesnou hygienu. Posudek posudkové komise hodnotí tyto oblasti příliš úzce a soustředí se převážně na fyzické schopnosti, nikoli na funkční dopad duševního a vývojového postižení.
8. Pokud jde o posouzení potřeby orientace, žalobkyně se nedokáže bezpečně pohybovat mimo známé prostředí, nerozumí sociálním situacím, špatně odhaduje rizika a v nových podmínkách reaguje úzkostí. Vyžaduje stálý dohled a vedení dospělé osoby, která jí pomáhá v situacích, které by jiné dítě jejího věku zvládlo samo. Ve vztahu ke stravování žalobkyně popisuje potíže, které má spojené se smyslovým vnímáním a úzkostmi. Odmítá jídla kvůli jejich vůni, či struktuře. Nestravuje se samostatně a bez asistence nelze její výživu zajistit v dostatečné