8 Afs 252/2016 — Nejvyšší správní soud

77 Af 19/2021- 65 - text  11 77 Af 19/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: czechats s.r.o., IČO: 02269155, se sídlem Perlová 68/7, 301 00 Plzeň, zastoupena JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 204/30, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2021, č. j. 31670/21/5300-21443-712603, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Dodatečnými platebními výměry vydanými Finančním úřadem pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně I. stupně“) ze dne 26. 2. 2020, č. j. 339156/20/2301-51523-402095 (za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2016) a č. j. 339250/20/2301-51523-402095 (zdaňovací období 2. čtvrtletí 2016) byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty ve výši 1 739 075 Kč a penále 347 815 Kč (1. čtvrtletí 2016), resp. 567 482 Kč a penále 113 496 Kč (2. čtvrtletí 2016). Žalovaný k odvolání žalobkyně napadeným rozhodnutím ze dne 1. 9. 2021, č. j. 31670/21/5300-21443-712603 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil platební výměr ze dne 1. 9. 2021, č. j. 339156/20/2301-51523-402095 (za 1. Q 2016) tak, že doměřená daň činila 1 158 005 Kč a penále 231 601 Kč; ve vztahu k platebnímu výměru za druhé čtvrtletí 2016 žalobcovo odvolání zamítl a napadený platební výměr potvrdil. 2. Věcně jde o to, že žalobkyně v roce 2015 prodala společnosti Bravo Air Ltd. (dále jen „Bravo Air“) 4 letouny typu AN-26, které měly být vyvezeny mimo EU; fakticky k tomu však do vydání napadeného rozhodnutí došlo pouze u jednoho z nich (sériové č. 12409). Ostatní letouny (sériová č. 12408, 124201 a 13209) vyvezeny nebyly a ještě v době vydání napadeného rozhodnutí byly uskladněny na letišti v Praze. Žalovaný tak uznal žalobkyni právo na osvobození od daně z přidané hodnoty podle § 66 odst. 2 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZoDPH“) ve vztahu k prvému letadlu, které bylo i fakticky vyvezeno, proto došlo ke změně prvního dodatečného platebního výměru. U zbylých tří letadel však právo na odpočet žalobkyni neuznal s tím, že k vývozu letadel nedošlo, a proto nebyl prokázán nárok na odpočet dle citovaného ustanovení. Obsah žaloby 3. Žalobkyně uvedla, že ve vztahu k třem letounům, které dosud nebyly odeslány do Moldavska, existuje jediný rozdíl vůči již vyvezenému letounu, a to rozdíl časový. Uvedla, že ve vazbě na ukončení jejich přípravy k odletu je Bravo Air vyveze do Moldavska v souladu s § 66 odst. 2 písm. b) ZoDPH. Žalobkyně dodala, že společnost Bravo Air nemá v ČR sídlo, místo pobytu, ani provozovnu. 4. Současně žalobkyně shrnula nesporný skutkový stav věci: Bravo Air obdržela vývozní licenci na export letounů do Gruzie. Pokusila se je však vyvézt do Moldavska, což vedlo k soudním sporům mezi ní a Bravo Air, v nichž byla mj. vydána předběžná opatření, která zakazovala vývoz letadel. Uvedené spory byly v roce 2019 ukončeny mimosoudním narovnáním, jehož součástí byl mj. závazek žalobkyně nebránit ve vývozu letadel. Bravo Air se poté v srpnu 2019 podařilo jeden letoun skutečně do Moldavska exportovat, v odletu se zbývajícími jí zabránil COVID-19 (nemožnost dopravit techniky i piloty do ČR atd.) a dále i technická náročnost přípravy letounů na odlet. V návaznosti na zlepšení pandemické situace žalobkyně Bravo Air vyzvala k vývozu zbylých tří letounů. Bravo Air skutečně činí kroky k neprodlenému vývozu těchto letadel, což žalobkyně žalovanému doložila vzájemnou korespondencí. Navrhla provedení místního šetření či dotazu na LOM Praha s. p., v jehož prostoru na kbelském letišti jsou letouny uskladněné. 5. Žalovaný si měl ověřit tvrzení žalobkyně o tom, že přípravy k odletu probíhají a poté vyčkat, až Bravo Air vyveze do Moldavska i zbývající letouny. Následně měl žalovaný rozhodnout obdobně jako o prvním letounu. Žalovaný měl také přihlédnout k tomu, že Bravo Air bránily ve vývozu objektivní překážky (předběžná opatření soudů a opatření vztahující se k nemoci COVID-19), stejně jako přihlédl i v případě prvního letounu. Takový postup žalovaného by byl logický a procesně ekonomický, protože by zabránil jak podání této žaloby, tak případným dalším krokům žalobkyně, který má nyní hradit DPH ve výši 3 353 144 Kč pouze proto, že napadené rozhodnutí fakticky „předběhlo“ vývoz letadel o několik měsíců, což si samozřejmě nemůže nechat líbit. 6. Prokazatelně se od samého počátku jednalo o vývoz letadel mimo území EU, což žalovaný nijak nerozporuje. Čtyři roky exportu bránila předběžná opatření soudů, od roku 2019 pak i pandemická situace a náročnost přípravy letadel k odletu. Přesto se jeden letoun podařilo vyvézt a tři další jsou k tomu intenzivně připravována. 7. Žalobkyně uzavřela, že za relativně krátkou dobu budou podmínky pro osvobození od daně ve smyslu napadeného rozhodnutí splněny, za této situace by žalovaný měl zachovat zdrženlivost a vyčkat, až Bravo Air vývoz uskuteční. Postup, který žalovaný zvolil s vědomím, že nejdéle do několika měsíců by musel rozhodnout přesně obráceně, je absurdní a odporuje zásadě přiměřenosti, zásadě součinnosti, zásadě vstřícnosti, zásadě hospodárnosti a procesní ekonomie a zásadě legitimního očekávání. 8. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne 16. 11. 2021. S odkazem na e-mailovou komunikaci se společností Bravo Air tvrdila, že vývoz letadel by měl být uskutečněn do konce měsíce listopadu. Dále uvedla, že má za to, že žalovaný vykládá zákon chybně, pokud tvrdí, že nárok vzniká vždy až výstupem zboží z území EU. Žalobkyně má naopak za to, že touto interpretací by se ustanovení § 66 ZoDPH stalo fakticky neaplikovatelným, jelikož by žalobkyně musela vystavit faktury s DPH, Bravo Air by je musela zaplatit, žalobkyně státu odvést DPH a dnes, po 5 letech, by je měla po státu žádat zpět s argumentem, že zboží bylo vyvezeno. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě odkázal na obsah doplněného spisového materiálu, ze kterého je zřejmé, že správce daně I. stupně i žalovaný postupovali v souladu se zákonem. Poukázal zejména na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož závěry žalovaného stále trvají. 10. Ze spisového materiálu vyplývá, že ostatní tři letouny se nacházely ke dni vydání napadeného rozhodnutí v Praze, nebylo tak u nich prokázáno, že vystoupily z území EU na území třetí země. 11. Z ustanovení § 66 ZoDPH jasně vyplývají podmínky, za nichž lze uplatnit nárok osvobození od DPH při vývozu zboží. Aby mohl být nárok na osvobození od daně uplatněn, musí se předmětné letouny skutečně nacházet mimo území EU, tedy zboží musí vystoupit z území EU na území třetí země. Tato podmínka byla v daňovém řízení opakovaně žalobci předestřena jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení odvolacím. Žalobkyně tuto podmínku nesplnila. Nepostačuje pouhé tvrzení, že předmětné letouny budou v nejbližší době vyvezeny mimo EU, aniž by termín nebyl přesněji specifikován. Žalobkyně byla navíc v průběhu řízení před odvolacím orgánem jednoznačně informována, o tom, proč předložené důkazní prostředky nejsou dostačující a proč na jejich základě nemůže být nárok na osvobození od DPH přiznán. 12. Žalovaný považuje námitku, že měl vyčkat, až se podaří letouny vyvézt jako zcela bezdůvodnou. Žalovaný zdůraznil, že od podání odvolání žalobkyně do vydání napadeného rozhodnutí uplynulo zhruba jeden a půl roku, žalovaný tak vyčkával dostatečně dlouho, aby žalobkyně měla možnost předložit doklady o tom, že i ostatní letouny byly vyvezeny mimo EU do třetí země. Žalovaný se navíc žalobci snažil vyjít maximálně vstříc, když žalobkyni v rámci seznámení informoval o tom, jaké skutečnosti nemá za prokázané. Žalovaný tak v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti vydal napadené rozhodnutí a zčásti rozhodl ve prospěch žalobkyně. 13. Je na žalobkyni, aby prokázala splnění podmínek pro osvobození od daně. Jelikož však nesplnila podmínky stanovené v § 66 ZoDPH, nebylo možné považovat předmětná plnění za osvobozená od daně, nýbrž zdanitelné plnění, které je předmětem daně. Žalovaný je přesvědčen o dodržení zásad daňového řízení, stran námitky v souvislosti s opatřeními proti šíření nemoci COVID-19, žalovaný odkazuje na bod 29 napadeného rozhodnutí, kde se již touto námitkou zabýval. 14. Závěrem žalovaný uvedl, že nedošlo k pochybením, která by zakládala nezákonnost napadeného rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí podrobně popsal skutková zjištění, rozebral právní úpravu dopadající na danou problematiku a učinil závěr, který má oporu v právních předpisech a spisovém materiálu. Vyjádření žalobkyně 15. Žalobkyně soudu zaslala vyjádření ze dne 18. 5. 2022, v němž soud informovala o odletu dalšího, tj. druhého letounu do Moldavska s tím, že odlet zbývajících letounů zkomplikovala válka na Ukrajině. Zároveň informovala o podání návrhu na povolení obnov