35 Az 1/2025 – Krajský soud v Plzni

35 Az 1/2025- 55 - text  9 35 Az 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: R. M., narozený X, státní příslušník X, zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-654/ZA-ZA11-K01-2023 ze dne 7. 1. 2025, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-654/ZA-ZA11-K01-2023 ze dne 7. 1. 2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ministerstvo vnitra je povinno zaplatiti žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 744 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta se sídlem Opletalova 1417/25, Praha. Odůvodnění: I. Řízení před správním orgánem 1. Žalobce podal dne 20. 5. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že od roku 1994 je členem církve Nový život. Od roku 2009 je na církev přes média vyvíjen tlak. V roce 2014 bylo proti starším pastorům církve zahájeno trestní stíhání. Ti v roce 2015 odjeli z K. a žalobce se stal v A. hlavou církve (od roku 2015 do roku 2019). Na církev se zaměřila organizace KNB – Správa národní bezpečnosti (nástupnice KGB). Všechny budovy, které vlastnila církev, byly zabaveny, rovněž i jejich majetek. Poté, co se žalobce stal pastorem církve, byl na něj a jeho rodinu vyvíjen nátlak. Často mu někdo volal a vyhrožoval mu, také mu někdo zvonil na zvonek. Policie chtěla, aby dosvědčil, že pastoři, kteří opustili zemi, jsou zločinci. Dvakrát se tajná policie snažila o to, aby žalobce donášel na pastory z okolních církví. Když žalobce odmítl, bylo mu vyhrožováno. Od roku 2015 do roku 2019 byl několikrát zadržen. Byl například naložen do auta, zavezen daleko za město, a následně byl nucen jít zpět pěšky. Jindy byl zadržen kvůli rozvážení potravin, přitom měl platné povolení. Také se objevil v mediích kvůli tomu, že se u nich v církvi našly zbraně, což také nebyla pravda. Jeho dcera měla kvůli tomuto nátlaku psychické problémy, přičemž nebyla schopna docházet do školy. Žalobce se chtěl tlaku zbavit, tudíž se v roce 2019 stal starším pastorem církve někdo jiný. On však i nadále zůstal pastorem (dělal služby pro drogově závislé). V roce 2022 však problémy začaly znovu. V lednu roku 2023 jej jedna rodina obvinila z toho, že jeho přednášky mají špatný vliv na zdraví lidí. Žalobce se obával, že při návratu do K. bude vystaven trestnímu stíhání. Tyto obavy vzešly z informací od členů církve, kteří pracují u policie. 2. Žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona o azylu neudělil. Tvrzeným důvodem žádosti byl nátlak ze strany státních orgánů K. z důvodu jeho členství v církvi Nový život a v této souvislosti obava z trestního stíhání při návratu do země. Žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce nelze hovořit o pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu, neboť potíže žadatele nedosáhly takové intenzity. Ve výpovědích žalobce byly značné rozpory, což činila jeho tvrzení nevěrohodnými. Žalovaný uzavřel, že případné problémy v K. může žalobce řešit, což dovodil mj. i z toho, že žalobce byl v minulosti zadržen za porušení výjimečného stavu v souvislosti se zavedenými opatřeními proti šíření nemoci COVID-19. Žalobce byl v tamním řízení zastoupen advokátkou a trest pokuty mu byl zmírněn na výstrahu. Církev Nový život je v K. registrovanou a aktuálně již etablovanou církví, přičemž vztahy státu a církve se zlepšují. Církvi byl již vrácen zabavený majetek a v roce 2023 církev nečelila žádným problémům, což vyplývá z podkladů shromážděných žalovaným. Proti žalobci nebylo vedeno žádné trestní stíhání v souvislosti s trestním stíhání tří pastorů církve. Ani mu nebylo upřeno, aby vyznával svoji víru, naopak od roku 2015 se stal hlavním pastorem církve. Co se týče jeho manželky a dcery, ty potvrdily, že jim osobně nikdy vyhrožováno nebylo (také ony žádaly o mezinárodní ochranu). II. Řízení před soudem 3. Proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobce brojil žalobou. Měl za to, že v jeho případě byl naplněn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Před odjezdem ze země byl pronásledován v souvislosti se svým náboženským vyznáním a členstvím, tedy i následně svou funkcí v církvi Nový život. Žalobce byl opakovaně zcela bezdůvodně zadržen a vyslýchán, přičemž mu nebyl umožněn kontakt s jeho právním zástupcem. Nebylo proti němu sice použito fyzické násilí, nicméně byl odvezen daleko od místa svého pobytu, a následně byl nucen k návratu pěšky. Opakovaně byl na něho vyvíjen psychický nátlak. Jeho tzv. azylový příběh bylo nutné posuzovat společně a ve vzájemných souvislostech s příběhem jeho manželky a dcery, které byly rovněž členkami církve Nový život. Rovněž jim bylo vyhrožováno, byť primárně prostřednictvím žalobce. Žalobce měl dále za to, že žalovaný hodnotil skutkové okolnosti účelově, když se soustředil na rozpory v jeho výpovědích, které nebyly natolik podstatné. Bylo logické s ohledem na délku doby, která od daných událostí uplynula, že si žalobce nepamatoval vše přesně. Nadto s žalobcem byly ve správním řízení provedeny dva pohovory, přičemž druhý z nich byl proveden téměř rok po tom prvním. Žalovaný měl důsledně přezkoumat hodnověrnost jeho výpovědí dle obecně uznávaných indikátorů shrnutých v čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU. Této povinnosti žalovaný nedostál. Rovněž podklady shromážděné žalovaným do jisté míry podporovaly tvrzení žalobce. Žalobce předložil žalovanému řadu důkazů, ke každému z nich se žalovaný sice vyjádřil, nicméně uzavřel, že k nim nelze přihlížet či že nejsou relevantní. Žalobce byl tedy přesvědčen, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav věci. Žalobci měla být udělena mezinárodní ochrana podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně národní humanitární azyl nebo doplňková ochrana z důvodu nebezpečí vážné újmy. Žalovaný se rovněž nezabýval přiměřeností napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, potažmo do života celé rodiny. 4. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. V napadeném rozhodnutí řádné popsal rozpory, které shledal ve výpovědích žalobce. Žalobce byl nadto na rozpory upozorněn a vyzván k tomu, aby je vysvětlil, což neučinil. Žalovaný se tedy situací žalobce řádně zabýval. Nicméně z podkladů, které shromáždil mj. vyplývá, že obětem běžné kriminality poskytuje policie v K. ochranu a podle zákona mají nárok na odškodnění. Z podkladů rovněž vyplývá snaha tamní vlády řešit případy náboženské diskriminace, které se dopustili níže postavení státní úředníci. Z toho žalovaný dovodil, že žalobce se mohl domáhat ochrany svých práv u tamních orgánů ve vztahu k uváděnému incidentu s odvozem za město, byť má žalobce o incidentu s ohledem na rozporné výpovědi žalobce značné pochybnosti. Možnosti dovolat se svých práv rovněž potvrzuje sám žalobce, který využil právního zastoupení a odvolal se proti uložení trestu pokuty za přestupek. Nelze ani hovořit ani o tom, že by dcera žalobce utrpěla újmu, když jí byla v K. umožněna domácí výuka. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by žalobci v případě návratu do země hrozilo trestní stíhání. III. Posouzení věci 5. Žaloba je důvodná. Žalovaný dospěl ke správnému závěru, že přístup kazašské veřejné moci k netradičním náboženstvím nelze v obecné rovině považovat za pronásledování. Žalobce však byl ve zvláštním postavení pastora církve, ve vztahu ke které existují konkrétní informace o možném pronásledování bývalých pastorů (funkcionářů). Tyto informace ve spojení s dílčími incidenty zaměřenými přímo vůči žalobci bylo třeba hodnotit více ve prospěch žalobce, než jak žalovaný učinil: možné pronásledování v případech obdobných případu žadatele nelze považovat za ojedinělé, naopak s ním lze počítat jako se vcelku běžným jevem. Obecná východiska posouzení 6. Řízení o mezinárodní ochraně se vyznačuje tím, že (1) je v něm často nutno rozhodovat za situace důkazní nouze, (2) jde o prospektivní rozhodování (tj. posuzuje se riziko pronásledování či vážné újmy v budoucnu) a (3) nesprávné rozhodnutí má pro stěžovatele obzvláště závažné důsledky. Těmto specifikům řízení o mezinárodní ochraně odpovídá i důkazní standard a rozložení důkazního břemene (např. rozsudek č. j. 5 Azs 66/2008-70 ze dne 30. 9. 2008, č. 1749/2009 Sb. NSS). 7. Břemeno tvrzení stíhá v řízení o mezinárodní ochraně žadatele. Klíčovou roli má pohovor s žadatelem o mezinárodní ochranu, v jehož rámci jsou povinnosti rozloženy mezi žadatele i žalovaného. Žalovaný musí umožnit žadateli předložit v úplnosti důvody žádosti, a to mj. vhodně kladenými a neutrálními otázkami. Žadatel je naopak povinen předložit co nejdříve všechny náležitosti potřebné k doložení žádosti o mezinárodní ochranu, odpovídat na otázky a jinak spolupracovat se žalovaným v průběhu pohovoru. Následně musí žalovaný nejprve posoudit, které skutečnosti a tvrzení jsou pro konkrétní žádost o mezinárodní ochranu