35 Az 8/2025 – Krajský soud v Plzni

35 Az 8/2025- 26 - text  5 35 Az 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: I. N. S., narozený X, státní příslušník X, toho času bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-643/ZA-ZA11-K18-2025 ze dne 15. 7. 2025, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-643/ZA-ZA11-K18-2025 ze dne 15. 7. 2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ministerstvo vnitra je povinno nahradit žalobci náklady řízení ve výši 92 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabýval tím, zda v případě S. byly splněny podmínky pro jeho zařazení jak bezpeční země původu. Takové zařazení vede ke zjednodušení řízení v neprospěch žadatele o mezinárodní ochranu. I. Řízení před správním orgánem 2. Žalobce podal dne 11. 6. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost odůvodnil tím, že mu v S. hrozí nebezpečí ze strany rodiny jeho otce. Ta je totiž striktně muslimská, naopak jeho matka je katolička. On se taky považuje za katolíka. Chodil do kostela s matkou, rodina jeho otce ho občas zahlédla, a otec jej pak doma tvrdě zbil. To se však odehrávalo, když byl mladší. Jeho rodiče již zemřeli. Před třemi lety se ho rodina od otce zřekla kvůli tomu, že je katolík. Nyní mu vyhrožují, že pokud se do S. vrátí, tak je mrtvým člověkem. Dále uvedl, že mu vyhrožuje muslimská komunita. 3. Žalovaný zamítl žádost žalobce o mezinárodní ochranu podle § 16 odst. 2 zákona o azylu jako zjevně nedůvodnou. Žalobce pochází z bezpečné země původu a neprokázal, že S. za takovou zemi považovat nelze. Svůj závěr opřel zejména o informaci odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (Hodnocení S. jako bezpečné země původu) z ledna 2025. Z této informace vyplynulo, že S. lze považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU (srov. příloha I směrnice). S. tedy splňuje předpoklady pro zařazení na seznam bezpečných zemí původu. Dále uvedl, že újma ze strany soukromých osob není významná pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně, ledaže v zemi není dostupný účinný systém ochrany práv. K takovému závěru však v případě žalobce nelze dospět. Žalovaný měl pochybnosti o azylovém příběhu žalobce. Nadto žalobce sám uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá za účelem legalizace svého pobytu na území. Na území členských států EU se ale žalobce nachází již od roku 2021, žádost o mezinárodní ochranu podal až v roce 2025, neboť mu manažer fotbalového klubu, za nějž v České republice hraje, řekl, ať si vyřídí povolení k pobytu. Z výpovědí žalobce tedy nevyplynulo, že by S. nešlo považovat za bezpečnou zemi původu. II. Řízení před soudem 4. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že žalovaný nedostál své povinnosti řádně posoudit, zda lze S. považovat za bezpečnou zemi původu. Žalovaný se nevěnoval podrobnějšímu posouzení, zda byl S. zařazen na seznam bezpečných zemí původu v souladu s právem EU. Nikterak ani není zřejmé, z jakých podkladů žalovaný vycházel a omezil se na pouhé obecné tvrzení, že S. za bezpečnou zemi považovat lze. V případě žalobce panují důvodné obavy, že v případě návratu do S. bude terčem útoků ze strany jeho pronásledovatelů kvůli jeho náboženskému přesvědčení. Žalobce se nemohl obrátit na příslušné orgány v zemi původu s žádostí o pomoc, neboť jak již uvedl, tamní policie je zkorumpovaná a oznámení často neřeší. Toto tvrzení žalobce podpořil svou předchozí zkušeností, kdy se na policii obrátil v souvislosti s konfliktem s fotbalovým fanouškem. Policie však nic neřešila. Žalobce tedy měl odůvodněné obavy, že by mu pomoc nebyla poskytnuta. Žalobci bylo vyhrožováno jeho pronásledovateli, což prokázal svým věrohodným tvrzením. 5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Tvrzeným důvodem žádosti žalobce bylo vyhrožování ze strany jeho rodiny a muslimské komunity, které souvisí s jeho náboženským přesvědčením. Žalobce se však na příslušné orgány v S. neobrátil s žádostí o pomoc. Napadené rozhodnutí vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný si opatřil aktuální informaci o zemi původu žalobce, přičemž dospěl k závěru, že S. lze považovat za bezpečnou zemi původu. Na závěr žalovaný uvedl, že nelze institut mezinárodní ochrany zaměňovat nebo jím nahrazovat jiné formy pobytu dle zákona o pobytu cizinců. III. Posouzení věci 6. Žaloba je důvodná 7. Žalovaný dospěl k nesprávnému závěru, že není třeba posuzovat důvody pro udělení mezinárodní ochrany, protože žalobce pochází z bezpečné země původu. V souzené věci ovšem nebylo prokázáno, že by byly splněny podmínky pro zařazení S. na seznam bezpečných zemí původu; žalovaný tedy měl o žádosti rozhodnout ve standardním řízení bez procesních zjednodušení. Procesní odchylky u bezpečné země původu 8. Napadené rozhodnutí je založeno na uplatnění § 16 odst. 2 a 4 zákona o azylu, podle nichž se jako zjevně nedůvodná zamítne mimo jiné i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu. To platí, pokud žadatel o udělení mezinárodní ochrany neprokáže, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Jsou-li dány důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany uvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 9. Charakteristickým znakem řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu oproti jiným obdobným azylovým řízením je vychýlení důkazní povinnosti ve vztahu k žadatelům. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí presumuje, leží hlavní odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích (srov. rozsudek NSS č. j. 5 Azs 66/2008-70 ze dne 30. 9. 2008, č. 1749/2009 Sb. NSS). Pokud se udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi tzv. bezpečné země původu, musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Je tedy jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že jeho žádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti. 10. Smyslem této úpravy je zjednodušení procesního postupu tam, kde lze usuzovat na dodržování práv jednotlivců i existenci dostupné vnitřní ochrany s ohledem na zkušenost s určitou zemí původu a splnění dalších podmínek. Toto zjednodušení spočívá mimo jiné i v tom, že žalovaný nemusí obstarávat ke každé žádosti aktuální informace o zemi původu, které mají relevanci s ohledem na azylový příběh konkrétního žadatele. Stejně tak nemá povinnost zkoumat dostupnost vnitřní ochrany individuálně. 11. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se za bezpečnou zemi původu považuje stát, jehož je cizinec státním občanem, (1) ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, (2) který jeho občané neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, (3) který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a (4) který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv. Tyto podmínky vycházejí z kritérií přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. 12. Z řady dalších požadavků na klasifikaci jako bezpečné země původu lze zmínit, že země musí podmínky splňovat jako celek, nejsou přípustné teritoriální či personální výjimky (rozsudky SD EU C-406/22 CV ze dne 4. 10. 2024; C758/24 Alace ze dne 1. 8. 2025). Situaci v bezpečné zemi původu je třeba přezkoumávat pravidelně, alespoň jednou za rok či při změně okolností (čl. 37 odst. 2 směrnice 2013/32/EU, § 86 odst. 4 zákona o azylu; rozsudek NSS č. j. 10 Azs 161/2022-56 ze dne 12. 10. 2022, č. 4410/2022 Sb. NSS). S. jako bezpečná země původu 13. Podle § 2 bodu 20 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, Česká republika považuje S. za bezpečnou zemi původu. 14. Rozhodnou otázkou tedy je, zda žalobce prokázal, že v jeho