— Nejvyšší správní soud

5 Ad 19/2011- 50 - text 8 pokračování 5Ad 19/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem Revoluční 1, Praha 1, proti žalované Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Roškotova 1225/1, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované ze dne 26. května 2011, čj. RO – 129/1021012497/2011, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce podal u žalované žádost o vrácení přeplatku pojistného na veřejné zdravotní pojištění ve výši 261 987 Kč a penále ve výši 14 599 Kč, neboť podle svého přesvědčení není plátcem pojistného. Žalobce vlastní know-how na efektivní řízení podnikatelského subjektu a poskytuje je na základě licenční smlouvy za úplatu; jeho příjem z této činnosti je příjmem z užití nebo poskytnutí práv průmyslového vlastnictví nebo jiného duševního vlastnictví. Žalobce nemůže být zařazen mezi plátce podle § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, pouze proto, že je osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ), neboť nevykonává uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů. Žalovaná žádost zamítla rozhodnutím ze dne 14. února 2011; žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí pak zamítl odvolací orgán dne 26. května 2011 a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobce zdaňoval své příjmy v letech 2008 a 2009 podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jako příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, které jsou podle § 3a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „zákon o pojistném“), předmětem odvodu pojistného OSVČ. Podle § 7 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů se za příjmy za samostatné výdělečné činnosti považují i příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem. Podle § 3a odst. 1 zákona o pojistném je vyměřovacím základem OSVČ procentní částka příjmů (po odpočtu výdajů) z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti. Je pravda, že zákonodárce užil v § 5 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění jiné znění vymezující OSVČ, než jaké je užito v § 7 zákona o daních z příjmů; žalovaná ale shledala, že žalobcova činnost, z níž mu v letech 2008 a 2009 plynuly příjmy, je tvůrčí činností podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), byť se příjem z ní nazývá licenčním poplatkem z know-how. Již před uzavřením licenční smlouvy musel žalobce vytvořit předmět smlouvy, tj. vykonával tvůrčí činnost. I dle důvodové zprávy k zákonu o veřejném zdravotním pojištění patří mezi OSVČ takové osoby, které jsou považovány za OSVČ podle zákona o daních z příjmů. Z předložené licenční smlouvy vyplývá zřejmá provázanost úplatného poskytování know-how a práv k softwaru, manuálům a jiným tiskovinám; zdroj žalobcových příjmů nelze vůbec omezit jen na příjmy z pronájmu know-how. Krom toho činnost na základě autorskoprávních vztahů podle § 5 písm. b) bodu 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění nelze chápat jen jako činnost na základě autorského zákona. Jedná se o tvůrčí činnost v širším smyslu, při které vznikají vztahy mezi původcem tvůrčí činnosti (autorem) a druhou smluvní stranou. I vytvoření know-how (ve spojení s materiály, softwarem a jinými tiskovinami obsahujícími popis know-how) je tak autorskou činností. Žalobce v žalobě proti tomuto rozhodnutí zpochybnil výklad § 5 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění provedený žalovanou. Při zařazení určité činnosti do jednotlivých kategorií, ať již uvedených v tomto zákoně nebo v zákoně o daních z příjmů, je nutno vždy vycházet z převládajících a charakteristických znaků zařazované činnosti (resp. příjmů z ní plynoucích). Je pravda, že na základě licenční smlouvy užívá oprávněná osoba i žalobcova dílčí autorská díla (např. manuály); z toho však nelze dovozovat, že příjem plynoucí ze smlouvy je příjmem z tvůrčí činnosti vykonávané podle autorskoprávních předpisů (v takovém případě by sem spadala i činnost advokáta, znalce i mnoha živnostníků – zlatníků, cukrářů či výrobců strojů – což je v rozporu se zněním zákona). Široké pojetí autorského díla v § 2 autorského zákona míří k tomu, aby prakticky jakékoli dílo bylo autorskoprávně chráněno – nikoli k tomu, aby téměř všechny OSVČ byly osobami vykonávající činnost podle autorskoprávních předpisů. Spotřebitel si kupuje výrobek kvůli němu samotnému, ne kvůli přiloženému manuálu; i když byl tedy výrobek prodán včetně manuálu, nestává se tím prodejce (i kdyby byl autorem manuálu) osobou vykonávající činnost podle autorskoprávních předpisů: takovou činností totiž není jakákoli činnost, která využívá též autorských práv osoby ji vykonávající. Úplatné poskytování know-how tak není činností vykonávanou podle autorskoprávních předpisů – už proto, že dílčí autorská díla vytvořená žalobcem nejsou podstatou licenční smlouvy. Žalobci plynou příjmy nikoli z autorské činnosti, ale z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, jejichž příjemce není plátcem pojistného. Jakýkoliv zákonný základ postrádá argumentace žalované, podle níž bylo úmyslem zákonodárce zařadit do zákona o veřejném zdravotním pojištění stejný okruh OSVČ jako v zákoně o daních z příjmů: výčet plátců pojistného v § 5 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění je výčtem taxativním, a osoby, které mají příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, zde uvedeny nejsou. Nelze tedy dovozovat, že na toho, kdo má příjem ze samostatné výdělečné činnosti, se automaticky nahlíží jako na plátce pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Žalobce dále napadenému rozhodnutí vytkl porušení procesních předpisů spočívající v tom, že v něm není uvedeno složení rozhodčího orgánu při rozhodování v jeho věci, splnění podmínky usnášeníschopnosti ani splnění podmínky dostatečného počtu členů k platnosti přijatých rozhodnutí. Navrhl proto, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, resp. rozhodnutí vydaná v obou stupních správního řízení, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na svých závěrech. Napadené rozhodnutí podepsal jako oprávněná úřední osoba předseda rozhodčího orgánu; ze správního spisu pak lze zjistit složení rozhodčího orgánu a je tu obsažena i prezenční listina a protokol o hlasování ze dne 26. května 2011. Z § 134 správního řádu neplyne povinnost uvádět v písemném vyhotovení rozhodnutí jmenovitě členy kolegiálního správního orgánu. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby. Žaloba není důvodná. Předmětem sporu mezi stranami je otázka, zda žalobce jako OSVČ, jíž plynou příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, je plátcem pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Podle § 5 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění ve znění do 31. prosince 2008 je pojištěnec plátcem pojistného, pokud je osobou samostatně výdělečně činnou. Za OSVČ se pro účely zdravotního pojištění považují: 1. osoby podnikající v zemědělství; 2. osoby provozující živnost; 3. osoby provozující podnikání podle zvláštních předpisů (podle poznámky pod čarou se jedná např. o advokáty, notáře, auditory, autorizované architekty); 4. osoby vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů (po 31. prosinci 2008 doplněno takto: s výjimkou činnosti, z níž jsou příjmy podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně); 5. společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností; 6. osoby vykonávající nezávislé povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů; 7. osoby vykonávající činnost mandatáře na základě mandátní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku, pokud tato činnost není považována za zaměstnání podle písmene a) a mandátní smlouva nebyla uzavřena v rámci jiné samostatné výdělečné činnosti, 8. spolupracující osoby osob samostatně výdělečně činných, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ně rozdělovat příjmy dosažené výkonem spolupráce a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, Zákon o daních z příjmů vypočítává příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti v § 7. Odstavec 1 tohoto ustanovení vypočítává různé druhy příjmů z podnikání. Spadají sem a) příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, b) příjmy ze živnosti, c) příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů, d) podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementář