9 A 48/2024 – Městský soud v Praze

9 A 48/2024- 78 - text  16 9 A 48/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíková a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci Žalobce Dopravní podnik Cheb s. r. o. se sídlem Sportovní 656/1, Drahovice, Karlovy Vary zastoupen Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 15. 4. 2024, č. j. MMR-29568/2024-26 takto: I. Rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 15. 4. 2024 č. j. MMR-29568/2024-26 se zrušuje a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v řízení ve výši 23 498 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Tomáše Krutáka, advokáta. Odůvodnění: Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra pro místní rozvoj (žalovaný), kterým byly podle § 14e odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla) shledány nedůvodnými námitky žalobce jako příjemce dotace proti opatření řídícího orgánu Regionálního operačního programu (poskytovatel dotace nebo ŘO IROP) ze dne 15. 11. 2023, na jehož základě nebyla podle § 14e rozpočtových pravidel za porušení části IV. bodu 3 Podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 5. 5. 2023, č. j. 31679/2023-55/1, ve znění pozdějších změn (Podmínky), vyplacena část dotace z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) v rámci projektu č. CZ.06.06.01/00/22_027/0000398, s názvem „Pořízení nízkoemisních bezbariérových vozidel pro DPCH pro rok 2023“ (Projekt) podle § 14e odst. 1, 4 rozpočtových pravidel ve výši 5 226 225 Kč, což představuje finanční opravu ve výši 10 % za zjištění A.1. pro identifikované porušení zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), které vzniklo při zadávání veřejné zakázky označené v systému MS, dále 2014 + číslem 3093 s názvem „Pořízení nízkoemisních bezbariérových vozidel pro MHD Cheb pro rok 2023“ (veřejná zakázka), a prvostupňové rozhodnutí (Opatření), tj. ponížení dotace o částku ve výši 5 226 225 Kč, které nebudou žalobci jako příjemci (poskytovateli) vyplaceny s konečnou platností, potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že Opatření bylo přijato na základě závěru kontroly Centra pro regionální rozvoj České republiky (Centrum) jako zprostředkujícího subjektu poskytovatele dotace, s nímž se tento poskytovatel ztotožnil. Dle Zjištění A. 1 se žalobce jako příjemce dotace/zadavatel dopustil pochybení, neboť při zadávání nadlimitní sektorové veřejné zakázky zadávané v nadlimitním režimu v otevřeném řízení dle § 56 ZZVZ, zahájeném odesláním oznámení o zahájení do Věstníku veřejných zakázek (Věstník) a Úředního věstníku EU (TED) dne 24. 10. 2002, postupoval v rozporu s § 36 odst. 1 ZZVZ ve spojení se zásadou přiměřenosti dle § 6 odst. 1 a zásadou diskriminace dle § 6 odst. 2 téhož zákona nestanovil termín dodání předmětu plnění veřejné zakázky přiměřeně rozsahu a parametrům předmětu poptávaného plnění, čímž zadávací podmínky určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu a vytvářely tak bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. To mohlo omezit okruh potenciálních dodavatelů a mohlo tím dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. A dále tím, že žalobce jako příjemce dotace/zadavatel dne 15. 2. 2023 uzavřel kupní smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky (smlouva) s vybraným dodavatelem KAR Group (vybraný dodavatel). Proti opatření žalobce uplatnil námitky, v nichž namítal obdobně jako v podané žalobě. Žalovaný tyto námitky neshledal důvodnými a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žaloba 3. Žalobce v žalobě zrekapituloval průběh správního řízení a namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, důvody pro nevyplacení části dotace za nesprávně právně posouzené. 4. Prvním žalobním bodem žalobce tvrdil, že se žalovaný ve svém rozhodnutí jeho námitkami prakticky nezabýval, ale většinou pouze kopíroval argumenty uvedené v Opatření, včetně nepřiléhavé rozhodovací praxe Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). K jádru problému, tedy že žalobci jako zadavatel údajně stanovil krátký termín dodání pro autobusy, žalobce odkázal na své námitky s tím, že v nich podrobně popsal, proč se nejednalo o nedostatečně krátký termín plnění, navíc byla tato doba zcela odůvodnitelná okolnostmi, jež nemohl žalobce ovlivnit. Žalovaný se však nezabýval tím, co považuje za přiměřený termín plnění, ale pouze poukazoval na navrhované termíny plnění dodavatelů SCANIA Czech Republic s. r. o. (SCANIA) v délce 10 měsíců a OTOKAR OTOMOTIV VE SAVUNMA SANAYI a. s. (OTOKAR) v délce 8 měsíců. Žalobce konstatoval, že v části A byly podány dvě nabídky, přičemž oba účastníci neměli problém s termínem plnění ani jeho nastavením, tím se však žalovaný nezabýval. Ve svém rozhodnutí žalovaný uvedl jako stěžejní podklad informace od těchto potenciálních dodavatelů, nevzal ale v potaz ty dodavatele, kteří s termínem plnění problém neměli, tedy minimálně ty, co podali nabídku v zadávacím řízení. 5. Žalobce nesouhlasil s odůvodněním žalovaného na straně 10 rozhodnutí, dle kterého nejsou dodavatelé povinni své tvrzení o minimální potřebné dodací době odůvodňovat, neboť pokud by tomu tak bylo, pak by zadavatelé museli zohlednit automaticky veškeré požadavky dodavatelů, které vznesou jako oprávněné. 6. Dle žalobce se žalovaný nezabýval ani důvodem, proč dodavatelé SCANIA a OTOKAR požadovali delší, resp. pozdější termín plnění. K tomu poukázal na rozhodnutí ÚOHS ze dne 26. 5. 2022 ve věci sp. zn. ÚOHS-S0159/2022/VZ (ÚOHS ze dne 26. 5. 2022), v němž tento úřad vůbec neuvádí, že by pevně nastavený termín měl být automaticky pro dodavatele nepřiměřený. Naopak z jeho praxe plyne, že je to především dodavatel, kdo musí posoudit své vlastní schopnosti a nelze argumentovat nedostatečnou kapacitou jen proto, že je pevně dán termín plnění. Přesně tak postupoval dodavatel SCANIA v žádosti o vysvětlení č. 6 ze dne 13. 12. 2022. K tomu žalobce z žádosti citoval. 7. Ke stanovisku žalovaného, dle kterého měl žalobce zadávacími podmínkami omezit hospodářskou soutěž především ve vztahu k dodavateli SCANIA, žalobce namítal, že žalovaný toto své vágní tvrzení nějak nerozvíjí ani neprokazuje jinými důkazními prostředky. Není tak jasné, na základě jakých důkazů ke svému závěru dospěl. Z tvrzení SCANIA je patrné, že se jedná o jejich individuální problém. To je podpořeno také tím, že tento dodavatel nepovažoval termín plnění za nezákonný, neboť proti němu nepodal námitky (v případě podání námitek není třeba složit kauci, jak argumentoval žalovaný na straně 10 svého rozhodnutí). Ze strany SCANIA se tedy jednalo pouze o individuální žádost. Navrhovaná délka termínu dodání nebyla dána objektivními okolnostmi, neboť se v obdobných smlouvách na dodávku autobusů CNG zavázala SCANIA i k termínům kratším než 10 měsíců. K tomu žalobce poukázal na konkrétní smlouvy a uvedl, že je již poměrně dlouho veřejně známou informací, že SCANIA výrobu autobusů zastavila, jak veřejně oznámila již v prvním pololetí roku 2023. Je přitom zjevné, že k takovému zásadnímu rozhodnutí musela společnost spět delší dobu. Navzdory tomu žalovaný ve svém rozhodnutí tuto společnost označuje za velmi významného výrobce a dodavatele autobusů. Nejedná se o jediný případ, kdy prvostupňový správní orgán a potažmo žalovaný posuzují věc zcela povrchně či spíše tendenčně. 8. Dalším příkladem jednostranného vyhodnocení je žalovaným provedené posouzení námitek společnosti Z-Group a. s. (Z-Group), u které bylo již na první pohled patrné, že svým postupem ve skutečnosti sleduje jiné zájmy, jak bude uvedeno níže. Žalovaný se ani nesnažil zodpovědět otázku, co je přiměřený dodací termín, pouze poukazoval na to, že dodavatel žádal o jeho prodloužení, a proto je termín v rozporu ZZVZ. 9. Dle stanoviska žalobce je právě na dodavateli SCANIA zřejmé, že v různý čas je aktuální možnost dodat předmět plnění u jednotlivých dodavatelů různá. Nedá se objektivně říci, zda je žalobcem stanovený termín opravdu nepřiměřený. 10. K tomu poukázal na obdobné stanovisko žalovaného ve vztahu k dodavateli OTOKAR. 11. Dle žalobce tak žalobou napadenému rozhodnutí žalovaného chybí zohlednění dodavatelů, kteří své nabídky podali a dodací dobu akceptovali. S ohledem na zmíněnou rozhodovací praxi ÚOHS je jasné, že je rozhodnutí žalovaného nezákonné, neboť nevzal v potaz veškeré relevantní okolnosti a nepostupoval tak nestraně. Jeho rozhodnutí je též nepřezkoumatelné, neboť řadu klíčových závěrů žalovaný srozumitelně neodůvodnil a mnohdy se zdá, že nad argumenty žalobce jednoduše „mávnul rukou“, aby bylo potvrzeno opatření prvostupňového správního orgánu. 12. Dále žalobce tvrdil, že žalovaný na některých místech svého rozhodnut