1 Afs 170/2025 – Nejvyšší správní soud

1 Afs 170/2025- 49 - text  1 Afs 170/2025 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Skupina dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, registrovaná pod DIČ: CZ699000207, zastupující člen skupiny SWS a.s., se sídlem Dostihová 1, Slušovice, zastoupená JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2024, č. j. 32610/24/530021442711916, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2025, č. j. 62 Af 45/2024  183, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 13 008 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval účelností žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní, kterou se správce daně dotazoval na skutečnosti z první poloviny roku 2019, přičemž kontrolovaná zdaňovací období byla duben až červenec 2016, a vlivem takové žádosti na běh prekluzivní lhůty pro stanovení DPH [§ 148 odst. 4 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád]. [2] Správce daně provedl u žalobkyně, která se věnuje nákupu a prodeji informačních technologií a techniky, daňovou kontrolu za zdaňovací období duben 2016 až prosinec 2018. O části, tj. ve vztahu k nyní přezkoumávaným zdaňovacím obdobím duben až červenec 2016, rozhodl samostatně. Uzavřel, že plnění (dodávky paměťových karet) přijatá v tomto období byla zasažena podvodem na DPH, o kterých žalobkyně přinejmenším mohla a měla vědět. Proto jí správce daně doměřil DPH a stanovil související penále, a to v celkové výši 64 777 313 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl. [3] Proti tomu žalobkyně brojila žalobou, které krajský soud vyhověl napadeným rozsudkem s tím, že správce daně vydal napadené rozhodnutí po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Tu mělo ovlivnit celkem sedm žádostí o mezinárodní spolupráci. V případě prvních šesti se krajský soud ztotožnil s žalovaným, že šlo o účelné žádosti, které stavěly běh prekluzivní lhůty (body 25 až 31 napadeného rozsudku). Sedmé dožádání však shledal jako neúčelné. Týkalo se informací o bankovním účtu společnosti Infinity (odběratelka žalobkyně) za první pololetí roku 2019. Podle krajského soudu z ničeho nevyplynulo, proč bylo relevantní zjišťovat finanční toky v tomto období, jestliže k plnění zasaženému podvodem došlo v roce 2016. Správce daně navíc již o účtech měl z druhého dožádání obdobné informace, a to do konce roku 2018 (body 32 až 35 tamtéž). Tato žádost proto nebyla účelná a prekluzivní lhůta uběhla před právní mocí napadeného rozhodnutí a DPH tak již nebylo možné doměřit (bod 36 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně II.a Kasační stížnost [4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatel po připomenutí základních pravidel hodnocení účelnosti mezinárodního dožádání poukázal na to, že sporné sedmé mezinárodní dožádání se týkalo maďarské společnosti Infinity, která byla jedním z nejdůležitějších článků podvodného řetězce týkajícího se rozsáhlého obchodu s elektronikou, a to v průběhu několika zdaňovacích období. Dožádané informace souvisely s posuzovaným obdobím a jsou pro něj relevantní. Jednak totiž tímto dožádáním, které navázalo na druhou žádost, správce daně chtěl získat další komplexní informace u zásadního článku podvodného řetězce pro úplné vykreslení nestandardností obchodů (co se stalo s penězi po ukončení spolupráce, kdo k nim měl přístup apod.). Ostatně tento důvod uznal krajský soud za účelný u šestého dožádání. Podvody na DPH jsou specifické a pro popis nestandardních okolností jsou běžně využívány informace z jiných období. Nicméně krajský soud nesprávně předem vyloučil jakýkoliv vliv informací získatelných ze sedmého dožádání. [6] Stěžovatel dále uvedl, že po podání druhé žádosti správce daně zjistil, že úhrady za zboží zasažené podvodem z několika období (včetně dubna až prosince 2016), byly hrazeny ještě během prvního pololetí roku 2019. Podle výpisů z účtů žalobkyně, které si správce daně opatřil, mělo jít o dvě platby ze dnů 4. 2. 2019 a 21. 2. 2019, které společnost Infinity poukázala na účet žalobkyně. Ne všechny platby za zkoumané období totiž byly „spárovány“. [7] Dle stěžovatele krajský soud zcela vyloučil možnost nových zjištění ze sedmého mezinárodního dožádání. Kromě toho také pominul odůvodnění nezbytnosti mezinárodního dožádání, a to jak v samotné žádosti, tak i v napadeném rozhodnutí. Získané informace dle stěžovatele přispěly k celkovému vykreslení nestandardních okolností podvodu. II.b Vyjádření žalobkyně [8] Žalobkyně ve svém obsáhlém vyjádření ke kasační stížnosti taktéž nejprve shrnula obecná východiska hodnocení mezinárodních dožádání a jejich vlivu na prekluzi s tím, že tento postup nelze považovat za „automatickou poukázku“ na stavění prekluzivní lhůty. Zároveň rozsáhle poukazovala na to, že jakékoliv tvrzení o zapojení žalobkyně do podvodu jsou zcela mimoběžná a slouží pouze k její diskreditaci. [9] V případě sedmého dožádání má žalobkyně za to, že bylo neúčelné. K tomu ji vedlo několik důvodů. Zaprvé, nejednalo se o informace, které by byly podstatné pro závěry o údajném podvodu či její údajné účasti na něm. Ze zprávy o daňové kontrole totiž neplyne, že by platby za zkoumané období duben až srpen 2016 měly probíhat ještě v roce 2019. Ostatně správce daně z odpovědi na sedmé dožádání nakonec ani nevycházel. Zadruhé žalobkyně poukázala na zneužití mezinárodních dožádání správcem daně, jelikož jich v daňové kontrole učinil 80. Zatřetí, k podvodu mělo dojít v tuzemsku, pročež všemi informacemi disponoval správce daně sám a nebyl důvod zjišťovat informace v zahraničí. [10] Začtvrté, správce daně měl již z druhého dožádání veškeré informace o pohybech na polských účtech společnosti Infinity do konce roku 2018. Mezi druhým a sedmým dožádáním pak existuje neobjasněná časová proluka přes jeden a půl roku. Zapáté, stěžovatel ani nespecifikuje konkrétní platby, které měly takto proběhnout. A i kdyby nějaká platba nebyla spárována, nemůže jít o dostatečně podstatnou okolnost. Tvrzení o dvou platbách ze dnů 4. 2. 2019 a 21. 2. 2019 nemá předobraz v napadeném rozhodnutí ani zprávě o daňové kontrole a stěžovatel na ně poukazuje až nyní. K tomu žalobkyně připomněla, že správní orgány obecně nemají možnost dohánět nedostatky až v řízení před soudem, což se vztahuje i na tento případ. Nadto se tyto platby pravděpodobně týkaly zcela jiného zboží (sluchátek), nakupovaného od jiných dodavatelů v jiných zdaňovacích obdobích. Také není zřejmé, jak by se tyto dvě platby měly vztahovat k několika zdaňovacím obdobím v průběhu let 2016 až 2018 zároveň. [11] Zašesté, stěžovatel fakticky přiznal, že již v době odeslání sedmého dožádání měl informace o údajných platbách, což žádost činí nadbytečnou. Zasedmé, sám správce daně uvedl, že platby za plnění ve zkoumaných obdobích probíhaly bezprostředně po uskutečnění obchodů. I proto není zřejmá souvislost žádaných informací se zkoumaným obdobím. Zaosmé, sporné dožádání správce daně činil pozdě v řízení, kdy měl většinu plateb již spárovanou a disponoval informacemi z druhého dožádání. Proto obecná sedmá žádost také nedává smysl. Zadeváté, taktéž pro tříletý odstup nebylo ani účelné zjišťovat, jestli v průběhu roku 2019 nedošlo k hotovostním výběrům, protože údajní sofistikovaní pachatelé podvodu by přeci po takovou dobu neotáleli. Navíc z předcházejících výpisů vyplývá, že na účtech společnosti Infinity nedochází ke kumulaci prostředků ani podezřelým výběrům. [12] Konečně žalobkyně připomněla, že daňové řízení trvalo celkem pět a půl roku, což je v rozporu s interními předpisy. Pokud daňové orgány postupovaly liknavě, musí nést i negativní důsledky. Odůvodnění kasační stížnosti považuje za snahu stěžovatele dohnat nedostatky daňového řízení a odůvodnění žádosti o sedmé dožádání, zprávy o daňové kontrole a napadeného rozhodnutí. To považuje za nepřípustné. Proto žalobkyně navrhla kasační stížnost zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační st