1 Afs 179/2025 – Nejvyšší správní soud

1 Afs 179/2025- 43 - text  1 Afs 179/2025 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: PETROM STAVBY, a.s., se sídlem Běchovická 701/26, Praha 10, zastoupena Mgr. Janem Jaklem, advokátem se sídlem Dělnická 1628/9, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 20. 3. 2025, č. j. MPO 27325/2025, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2025, č. j. 17 A 43/2025  55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 6 135 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jana Jakla, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval přezkoumatelností a požadavky na obsah rozhodnutí o odnětí dotace z důvodu, že se žalobkyně přihlásila k nesprávnému statusu malého podniku a neuvedla všechny propojené osoby, které byly pro posouzení statusu relevantní. [2] Žalovaný rozhodnutím odňal žalobkyni dotaci poskytnutou dne 27. 9. 2017 ve výši 10 786 318,92 Kč, neboť zjistil, že údaje, na jejichž základě dotaci poskytnul, byly neúplné a žalobkyně se přihlásila k nesprávnému statusu malého podniku [§ 15 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)]. Současně uložil žalobkyni povinnost poskytnutou dotaci vrátit. [3] Neúplné informace shledal žalovaný v prohlášení žalobkyně k žádosti o dotaci, ve kterém neuvedla žádné propojené ani partnerské podniky, ačkoliv měla být propojena se společností Kontos, s.r.o., se sídlem Běchovická 701/26, Praha 10 (dále jen „Kontos“), a s podnikající fyzickou osobou Romanem Jamečným, se sídlem Hoblířská 1445/6, Praha 4 (dále jen „Roman Jamečný“). Při sečtení zaměstnanců žalobkyně a alespoň jedné z dotčených osob pak přestala žalobkyně splňovat podmínku malého podniku, neboť počet zaměstnanců přesáhl hodnotu 50 [čl. 2 odst. 2 přílohy I. nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. 6. 2014, kterým se v souladu s čl. 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „příloha nařízení“)]. Žalobkyně se bránila podáním rozkladu, který ministr průmyslu a obchodu napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí žalovaného. [4] Městský soud následně zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí nepostačují ke konstatování, že žalobkyně a společnost Kontos nebo podnikající fyzická osoba Roman Jamečný jsou propojenými podniky prostřednictvím společného (sladěného) jednání fyzických osob. V napadeném rozhodnutí chybělo posouzení struktury vlastnictví pro analýzu kontroly v podniku. Skutečnost, že Petr Kasper (vlastní 50% podíl žalobkyně) a Kateřina Kasperová (vlastní 100 % společnosti Kontos) jsou manželé, nepovažoval soud za dostatečnou k prokázání propojení se společností Kontos. Vypořádání námitky žalobkyně, že tyto podniky nelze považovat za propojené, neboť mezi manželi existuje předmanželská smlouva, shledal za nepřezkoumatelné. Žalovaný se nevypořádal ani s námitkou existence akcionářské dohody, která měla popírat propojení s Romanem Jamečným. V neposlední řadě považoval důvod propojení dotčených osob přes Petra Kaspera, jako odpovědného zástupce těchto osob, taktéž za nepřezkoumatelný. [5] Dále městský soud zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí zcela chybí posouzení obchodních vztahů mezi dotčenými osobami. Pouhé konstatování, že sídla, popř. provozovny, dotčených osob jsou umístěny na totožné adrese, není dostačující pro prokázání existence obchodních vztahů. Ani ze sponzorství gymnastického oddílu všemi těmito subjekty nelze usuzovat na existenci obchodních vztahů. Žalovaný nemohl propojení osob dovozovat ani prostřednictvím osvědčení o pojištění, které žalobkyně přiložila ke smlouvě o dílo v roce 2021, neboť posuzované období propojenosti podniku musí předcházet dni 9. 12. 2016, kdy měla žalobkyně uvést neúplné údaje v žádosti. Správní orgány ve svých rozhodnutích toliko konstatovaly fakta, aniž by uvedly konkrétní úvahy o propojenosti a společném slaďování jednání dotčených fyzických osob. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel předně považuje napadený rozsudek za nezákonný, neboť městský soud nesprávně posoudil otázku týkající se velikosti podniku, resp. otázku propojenosti dotčených osob. Má za to, že správní orgány ve svých rozhodnutích učinily adekvátní úvahu o propojenosti podniků a posoudily obchodní vztahy. Dodavatelské vztahy žalobkyně s Romanem Jamečným prokázal žalovaný podnikatelským záměrem přiloženým k žádosti o dotaci, ve kterém je Roman Jamečný uveden jako osoba oprávněná jednat za žalobkyni. Zdůraznil, že dle judikatury není pro prokázání propojenosti potřeba existence smluvních vztahů mezi podniky. Zpochybnil také požadavek soudu zabývat se vlastnictvím nemovitosti, ve které mají dotčené osoby své sídlo, neboť taková úvaha není podstatná. [8] Dále konstatoval, že problematika propojení podniků prostřednictvím fyzických osob závisí na konkrétních skutkových zjištěních. Rodinné vazby jsou předpokladem společného jednání osob a existence předmanželské smlouvy na uvedené nemá vliv. Za slaďování obchodního jednání považuje uvedení Romana Jamečného mezi nejvýznamnější dodavatele žalobkyně. Upozornil na omezené možnosti správních orgánů v případech propojení skrze fyzickou osobu, zvláště při posuzování hospodaření mezi manželi. Má za to, že zjištěné okolnosti v souhrnu ukazují na propojenost dotčených osob. Nakonec shledal nepřezkoumatelným tvrzení soudu, že z rozhodnutí správních orgánů neplyne, na základě jakých skutečností mají sídlo na dané adrese nebo kdo je vlastníkem nemovitosti. [9] Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a upozornila na související řízení o odnětí dotace, ve kterém správní orgány dospěly k totožnému závěru o propojenosti osob jako v posuzované věci. I v tomto souvisejícím řízení shledal městský soud, že rozhodnutí stěžovatele je nepřezkoumatelné (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 18 A 47/2021  35). K obsahu kasační stížnosti uvedla, že považuje napadený rozsudek za přezkoumatelný. Část odůvodnění, kterou stěžovatel považuje za nepřezkoumatelnou, má žalobkyně za jasnou a srozumitelnou. Doplnila, že totožné sídlo se společností Kontos je toliko formálním sídlem. Na této adrese sídlí více než 25 společností a skutečné sídlo obou společností se nachází na různých adresách. [10] Kasační námitky týkající se nesprávného posouzení právní otázky soudem považuje žalobkyně za velmi stručné, vyjadřující obecný nesouhlas bez reakce na stěžejní závěry soudu. Ztotožnila se se závěrem městského soudu, že pro určení hospodářské jednoty propojených podniků je nutné, vedle existence rodinných vazeb, posoudit obchodní vztahy, vedení společností, využívání zdrojů, zákaznickou a dodavatelskou základnu aj. Ve vztahu k propojení s Romanem Jamečným uvedla, že stěžovatel dovodil propojenost s touto osobou až v pozdní fázi řízení, aniž by tomu odpovídalo provedené dokazování. Takový postup vyvolává pochybnosti o nestrannosti a objektivnosti řízení. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost není důvodná. III.a Přezkoumatelnost napadeného rozsudku [12] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Vlastní přezkum rozsudku krajského (městského) soudu je možný pouze za předpokladu, že toto rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS; ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/200758; ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS; či ze dne 21. 3. 2024, č. j. 1 As 81/202363, bod 27). [13] St