1 Afs 10/2026 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 10/2026- 38 - text  1 Afs 10/2026 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: effect plan s.r.o., se sídlem Žižkova 1696/15, Jihlava, zastoupena Mgr. Danem Modlitbou, advokátem se sídlem Na Bělidle 830/2, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2023, č. j. 14620/23/530022442605186, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2026, č. j. 29 Af 20/202364, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval prekluzí práva stanovit daň (§ 148 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) v souvislosti s předložením této otázky rozšířenému senátu (usnesení NSS ze dne 27. 3. 2026, č. j. 8 Afs 46/2025  67). Dále se věnoval prokázání intrakomunitárního dodání zboží deklarovanému odběrateli a souvisejícímu osvobození od DPH (§ 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění do 31. 8. 2020). [2] Správce daně provedl u žalobkyně tři místní šetření. Následně formálně zahájil daňovou kontrolu, na základě které jí doměřil DPH za zdaňovací období leden 2018 ve výši 809 802 Kč a stanovil povinnost uhradit související penále ve výši 161 960 Kč. Shledal totiž, že žalobkyně neprokázala dodání zboží do jiného členského státu deklarovaným odběratelům. Konkrétně šlo o mobilní telefony, které měla dodat slovenskému (společnosti KAGA RAPID) a maďarskému (společnosti Amatic BP) odběrateli. Doměření DPH potvrdil žalovaný napadeným rozhodnutím. [3] Krajský soud následně podanou žalobu zamítl. Shledal, že daňová kontrola nebyla materiálně zahájena již při prvním místním šetření. Správce daně totiž v daný okamžik neprověřoval konkrétní daňovou povinnost. K tomu došlo až při dalších místních šetřeních, která již daňovou kontrolou materiálně byla. Daň však byla stále stanovena před uplynutím prekluzivní lhůty (body 35 až 41 napadeného rozsudku). Dále se krajský soud zabýval podmínkami pro osvobození od DPH při intrakomunitárním dodání zboží. Obchodní model žalobkyně měl za nestandardní, předložené dokumenty neprokázaly dodání deklarovaným odběratelům na deklarovaných místech (body 50 až 61 tamtéž). Krajský soud uzavřel, že žalobkyně sice do jisté míry prokázala dopravu zboží, neprokázala ovšem předání deklarovaným odběratelům (bod 61 tamtéž) a dodání jiným osobám je vyloučeno (bod 69 až 71 tamtéž). Konečně se krajský soud neztotožnil ani s namítanými procesními vadami (body 67 a 68 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného II.a Kasační stížnost [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatelka předně namítala, že k zahájení daňové kontroly došlo materiálně již v okamžiku prvního místního šetření. Již k tomuto okamžiku byla vymezena kontrolovaná období a správce daně prověřoval získané podklady. Ostatně stěžovatelce následně kladl zcela konkrétní otázky. Teze krajského soudu, že tehdy nešlo o prověřování konkrétního zdaňovacího období a daňové povinnosti, je tak nesprávná a došlo k prekluzi. [6] Stěžovatelka dále rozporovala neprokázání dodání zboží deklarovaným odběratelům. Správce daně ani krajský soud totiž nehodnotili předložené důkazy ve svém souhrnu. Z výpisů z účtů plyne, že zahraniční odběratelé platili za další dodávky zboží i následně. Pokud by jim ovšem zboží nedodala, tak by zasílání plateb zastavili a zahájili vymáhání částek. Současně jedna z plateb je skrze variabilní symbol svázána s konkrétní fakturou. Ostatní jsou poté ke konkrétní dodávce přiřaditelné plátcem, výší plateb a nezpochybnitelnou časovou souvislostí. Je přitom bezproblémové, pokud zaplacení faktury proběhlo několika platbami v průběhu několika dnů. [7] Z dalších důkazů poté dle stěžovatelky vyplývá, že si zapůjčila vozidlo pro přepravu. Následně její pracovníci s tímto vozidlem provedli nakládku zboží, které dříve dodavatel stěžovatelky letecky dopravil do Prahy, kde došlo i k celnímu odbavení. Jízdu následně prokazují nákupy dálničních známek, přičemž dodání tvrzeným odběratelům v Komárnu stvrzují potvrzení o převzetí. Následně stěžovatelka vrátila vozidlo půjčovně. Z celkového pohledu na tyto důkazy vyplývá, že stěžovatelka zboží deklarovaným odběratelům skutečně dodala. Naopak žalovaný pochybil, pokud tyto osoby nenechal vyslechnout. Přitom ani nerozporoval pravost jejich podpisů. Krajský soud proti tomu postavil konstrukci, že stěžovatelka je odpovědná za přiznání a úhradu daně odběratelem v jiném členském státě, ke které zde nedošlo. To ale nemá oporu v zákoně ani judikatuře. II.b Vyjádření žalovaného [8] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že k prekluzi práva stanovit daň nedošlo. Správce daně při prvním místním šetření, kde toliko převzal dokumentaci, pouze prověřoval stěžovatelčinu obchodní činnost, přičemž daňový řád výslovně umožňuje při vyhledávací činnosti provést i místní šetření. Žalovaný však připouští, že k materiálnímu zahájení daňové kontroly došlo až následně, a to při druhém místním šetření. Na něm již stěžovatelce skutečně kladl konkrétní otázky. [9] V případě druhé námitky žalovaný poukázal na to, že ani jedna z plateb nebyla bezproblémová a další okolnosti je znevěrohodnily. Platba od společnosti KAGA RAPID nebyla označena jako úhrada určité faktury a neodpovídala částkou. U společnosti Amatic BP sice platba byla označena fakturou, ale ta nebyla uhrazena celá. K uhrazení přitom došlo v situaci, kdy nebyly uzavřeny objednávky, objednatelé neplnili daňové povinnosti a celkový model podnikání byl nestandardní, jelikož stěžovatelčini dodavatelé a odběratelé spolu komunikovali napřímo. Dle žalovaného tak byly pochybnosti namístě. [10] Ke stěžovatelkou uvedeným důkazům žalovaný dodal, že nákladové listy jsou opatřeny pouze nečitelným podpisem. Vzhledem k tomu, že důkazní břemeno leželo na stěžovatelce, bylo jejím úkolem navrhnout další důkazy. To ovšem neučinila. Ostatní důkazy poté také neprokazují dodání konkrétním odběratelům. Stěžovatelka neidentifikovala žádné konkrétní osoby, se kterými jednala (ačkoliv tvrdila, že s nimi byla v kontaktu), nevysvětlila cestu až do Komárna (ke kterému nemá žádný z odběratelů vztah) a způsob vedení knihy jízd nevylučuje následnou manipulaci. Opakované placení ze strany odběratelů poté není záruka dodání zboží, a to v kontextu neplnění jejich daňových povinností a nestandardností obchodního modelu. Krajský soud dle žalovaného hodnotil případ řádně a ve vzájemných souvislostech. Kasační stížnost proto žalovaný navrhl zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost není důvodná. III.a K prekluzi práva stanovit daň [12] Stěžovatelka nejdříve namítala, že daňová kontrola byla fakticky zahájena již při prvním místním šetření, a nikoliv až při třetím. Proto byla DPH doměřena po uplynutí prekluzivní lhůty. Námitka není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud musí nejdříve korigovat drobnou, avšak svým dopadem podstatnou, chybu v psaní krajského soudu v odůvodnění napadeného rozsudku, a to pokud jde o den doručení dodatečného platebního výměru. Podle něj totiž k oznámení došlo dne 18. 5. 2023 (bod 38 napadeného rozsudku). V takovém případě by, v případě úspěšné námitky stěžovatelky ohledně dřívějšího materiálního zahájení daňové kontroly, skutečně prekluzivní lhůta marně uplynula před oznámením dodatečného platebního výměru. [14] Nicméně jak podle správce daně (str. 7 stanoviska Finančního úřadu pro Kraj Vysočina k odvolání stěžovatelky ze dne 25. 8. 2022, č. j. 1344713/22/290150521704656), tak podle vlastního tvrzení stěžovatelky v daňovém řízení (str. 1 odvolání proti dodatečným platebním výměrům), došlo k doručení dodatečného platebního výměru již dne 18. 5. 2022, tedy týž den o rok dříve. To stěžovatelka v kasační stížnosti nijak nesporuje a pouze vychází (stejně jako žalovaný) z nesprávného data uvedeného krajským soudem. Korekce této chyby má však dopad na posouzení možné prekluze, a tedy „včasnost“ pravomocného doměření DPH. [15] Na tomto místě je nutné rovněž uvést, že otázka způsobu a okamžiku materiálního zahájení daňové kontroly je v současnosti předložena ke sjednocujícímu rozhodnutí rozšířeného senátu (usnesení N