I.ÚS 1469/25 – Ústavní soud

I.ÚS 1469/25 ze dne 29. 10. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice Vinařice, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, advokátem se sídlem Thákurova 676/3, Praha 6, proti usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 14 To 115/2025-127 ze dne 27. 2. 2025 a Okresního soudu v Kladně č. j. 1 PP 1/2025-102 ze dne 17. 1. 2025, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně jako účastníků řízení, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kladně jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a napadená rozhodnutí 1. Okresní soud v Kladně v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v celkové délce 6 let a 6 měsíců. Tento trest mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 9/2019 ze dne 13. 1. 2020 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 34/2020 ze dne 25. 6. 2020, jimiž byl stěžovatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního nátlaku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie, přečinem podání alkoholu dítěti, přečinem ohrožování výchovy dítěte, zvlášť závažným zločinem znásilnění, zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití a přečinem ohrožování výchovy dítěte, a to podle ustanovení trestního zákoníku specifikovaných v bodu 7 usnesení okresního soudu. Současně mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické ambulantní formou a povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy jedné z poškozených 300 000 Kč. 2. Ve svém zamítavém rozhodnutí dospěl okresní soud k závěru, že stěžovatel splnil časovou podmínku podmíněného propuštění, neboť vykonal dvě třetiny doby trestu odnětí svobody. Obdržel také řadu kázeňských odměn, jeho chování ve věznici je vzorné, zaplatil poškozené určené zadostiučinění a má obstaráno bydlení i zaměstnání pro případ propuštění. Podle okresního soudu však stěžovatel nenaplnil zcela podmínku nápravy, tedy ani minimalizaci rizika, že bude opětovně páchat trestnou činnost. 3. Okresní soud konstatoval, že byť odsouzený uvedl, že si uvědomuje závažnost a škodlivost svého jednání a lituje jej, samotný skutek v jistém směru zlehčoval a konkrétní příčiny svého jednání neidentifikoval. Očekává se však, že odsouzený prokáže kritický náhled a přijetí vnitřní odpovědnosti za danou trestnou činnost. Ve vztahu k poškozené A. (jedná se o pseudonym) přitom stěžovatel opakoval, že si nebyl vědom jejího věku, byť ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku plyne opak. Ve vztahu k poškozené B. (jedná se o pseudonym) pak své jednání označil za "obrovský omyl" a "špatnou souhru událostí, která nešla ovlivnit". Okresní soud shledal, že si stěžovatel zjevně neuvědomuje podstatu, závažnost a škodlivost svého jednání a svou vlastní odpovědnost za něj, jestliže svou vinu tendenčně odůvodňuje vnějšími okolnostmi. 4. Ze znaleckého posudku zpracovaného v nalézacím řízení plyne, že u odsouzeného byla diagnostikována přítomnost sexuální deviace - hebefilie, přičemž struktura jeho osobnosti ovlivňuje jeho chování, kromě jiného ve směru nezdrženlivosti (alkohol, sex). Zjištěná sexuální deviace inklinuje k vyhledávání sexuálních interakcí s nedospělými dívkami. Navzdory závěru znalců o sexuální deviaci si stěžovatel neuvědomuje hloubku svého problému, a podle svého vyjádření se necítí být "nemocný ani žádným způsobem vychýlený" ani nemá problém s orientací na dívky mladší 15 let. V jeho případě však nešlo o ojedinělé selhání, a byť by v případě poškozené B. bylo možné chování odsouzeného ještě eventuálně považovat za exces, vztah s poškozenou A. byl dlouhodobý a docházelo k opakovaným pohlavním stykům. Podle okresního soudu je vzhledem k povaze trestné činnosti stěžovatele nutné bezvýhradně trvat na absolvování programu GREPP. Okresní soud sice ocenil snahu stěžovatele o zařazení do programu ZZZ, nesouhlasil však s tím, že pokud aktuálně není možné z kapacitních důvodů dané programy absolvovat, odsouzený rezignuje a uzavře, že mu věznice již nemá co nabídnout. Okresní soud ze svých zkušeností s podmíněnými propuštěními ví, že je sice obtížné se do těchto programů dostat, není to však nereálné a odsouzení žádající o podmíněné propuštění jejich absolvování skutečně dokládají. 5. Tvrdí-li stěžovatel, že se jednalo o špatnou souhru událostí, které nemohl ovlivnit, měl by se podle okresního soudu zamyslet nad tím, proč tyto události nešly ovlivnit, jaký na něj měly vliv návykové látky a proč se pod jejich vlivem choval právě tak, jak je popsáno ve skutkových větách odsuzujícího rozsudku. Většina lidí se takto pod vlivem alkoholu nechová, je tedy možné a souladné se závěry znaleckého posudku, že alkohol v odsouzeném odbrzďuje jeho nezdrženlivé chování a boří jeho zábrany. Měl by se zamyslet nad tím, proč se dostal do situace, ve které se nedokázal ovládnout, a zamyslet se nad důsledky svého jednání. Stěžovatel by neměl události vytěsňovat, jak tvrdí, ale naopak se jim postavit čelem a uvědomit si, co přesně v něm vyvolalo jeho chování a proč neodolal styku s nezletilou dívkou. Dokud si sám v sobě tyto otázky nezodpoví, nemůže od soudu očekávat, že uvěří jeho nápravě. 6. Podle okresního soudu je pro podmíněné propuštění významné, zda odsouzený prokázal, že je další výkon trestu nadbytečný. Obtíže, které jsou u odsouzených s tímto prokazováním logicky spojeny, však nemusí být vykládány v jejich prospěch. Je rovněž logické a přípustné, že toto břemeno bude u každého odsouzeného odlišně tíživé. Neschopnost, či faktická nemožnost unesení těchto procesních břemen nemůže tuto zásadu potlačit, a zamítnutí takto nedostatečné žádosti nepředstavuje porušení ústavních principů. U tak závažných trestných činů spáchaných na nezletilých je nutná vyšší míra jistoty, že se takové jednání nebude v budoucnu opakovat. Podmínka prognózy řádného života je zpřísněna ustanovením § 88 odst. 4 tr. zákoníku, podle kterého musí být recidiva s ohledem na okolnosti případu a osobnost pachatele vyloučena. 7. Stěžovatel podal proti usnesení okresního soudu stížnost, kterou Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl. Krajský soud mimo jiné konstatoval, že vzhledem k závažnosti předmětné trestné činnosti a možné eliminaci recidivních faktorů by stěžovatel měl vyčerpat všechny dostupné prostředky, které český vězeňský systém nabízí, což však doposud neučinil. Nevykonal program GREPP či ZZZ ani jinak nezapracoval na své osobnosti, včetně řešení problémů s užíváním alkoholu. II. Argumentace stěžovatele 8. Proti právě uvedeným usnesením brojí stěžovatel ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení. Stěžovatel především namítá, že soudy fakticky podmínily propuštění jeho doznáním, které ale není zákonnou podmínkou. Z chování stěžovatele a jeho výpovědi před soudem má plynout, že svých činů hluboce lituje, přijal za ně odpovědnost, přesto soudy trvají na tom, že se nepoučil dostatečně. Stěžovatel zopakoval své kladné hodnocení ve věznici, jakož i to, že pouze z kapacitních důvodů nemohl absolvovat doporučené terapeutické programy. Napadená rozhodnutí jsou údajně v rozporu se závěry nálezů sp. zn. III. ÚS 2204/17 ze dne 12. 2. 2019 a II. ÚS 1519/24 ze dne 31. 7. 2024. Stěžovatel namítá excesivní výklad zákonných kritérií podmíněného propuštění. Domnívá se, že stejně jako ve dvou výše uvedených případech, i ve zde projednávané věci obecné soudy svým odmítavým postojem implicitně formulují požadavek, aby se stěžovatel k trestné činnosti doznal. Přijetí odpovědnosti a zavržení trestné činnosti není popřeno ani zpochybněno tím, že stěžovatel na veřejném jednání použil formulace jako "obrovský omyl", "špatná shoda událostí" nebo "nešťastná událost", které mohou (ale nemusí) být interpretovány jako neschopnost verbálně přiznat své plné zavinění. 9. Je údajně nepřiměřené stěžovateli vyčítat, že své jednání vysvětluje jako důsledek nešťastné souhry okolností. Ve svém vnímání tak možná snižuje rozsah zavinění, nikoli však ve smyslu popření spáchání skutku, odpovědnosti za něj, ani jeho společenské škodlivosti. Spíše poukazuje na to, že bez určité kombinace okolností by k aktivaci procesů, které vedly k trestněprávně relevantnímu jednání, pravděpodobně nedošlo. Pokud pak stěžovatel uvádí, že se pokoušel uvedené události vytěsnit z hlavy, neznamená to, že by se odmítal poučit, ale že chce svůj další život řídit odmítavým postojem k trestné činnosti. 10. Podobně stěžovatel odůvodňuje snížení míry svého zavinění, poukazuje-li na omyl ve věku nezletilé. Konzistentně setrvává na obhajobě z nalézacího řízení. Přestože soudy v odsuzujících rozsudcích nedaly těmto tvrzením zapravdu, nelze v řízení projednávajícím návrh na podmíněné propuštění požadovat, aby se stěžovatel k trestnému činu doznal, tedy aby verbálně v plném rozsahu souhlasil se závěry soudu