I.ÚS 1983/25 – Ústavní soud

I.ÚS 1983/25 ze dne 23. 7. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Barborou Sedlákovou, advokátkou, sídlem Křoví 111, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 51/2025 ze dne 29. dubna 2025, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a nezletilého B. S. a L. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel (otec nezletilého vedlejšího účastníka) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 4 Ústavy, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ze dne 24. 11. 2020 byla schválena dohoda stěžovatele a vedlejší účastnice (matky nezletilého), podle které byli nezletilý a jeho starší sestra svěřeni do střídavé péče rodičů. Rozsudkem okresního soudu ze dne 16. 12. 2021 byla sestra nezletilého svěřena do péče matky, nezletilý do péče stěžovatele a nad jejich výchovou byl stanoven dohled. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 9. 2022 byla úprava péče o nezletilého stanovená rozsudkem okresního soudu zrušena, neboť podle krajského soudu stěžovatel nezletilého matce nepředával a stanoviska nezletilého vykazovala známky ovlivnění stěžovatelem. Na návrh orgánu sociálněprávní ochrany dětí byl rozhodnutím okresního soudu ze dne 17. 10. 2022 nezletilý předán do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Rozsudkem okresního soudu ze dne 27. 6. 2023, který byl následně potvrzen rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 12. 2023, byl nezletilý ponechán ve střídavé péči rodičů. Oba soudy zvažovaly, zda je v zájmu nezletilého výlučná péče matky či péče střídavá, a dospěly k závěru, že střídavá péče je kompromisem mezi přáním nezletilého být v péči spíše benevolentnějšího stěžovatele a vhodnější (důslednější) péčí matky, i když se nezletilý vůči její péči opakovaně vymezoval. 3. Usnesením okresního soudu ze dne 30. 1. 2025 byl zamítnut návrh matky na výkon rozsudku okresního soudu ze dne 27. 6. 2023 ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 14. 12. 2023 odnětím nezletilého stěžovateli a předáním matce a na návrh stěžovatele bylo vydáno předběžné opatření, podle něhož byla matka povinna strpět svěření nezletilého do péče stěžovatele, a ten byl povinen strpět styk matky s nezletilým od pátku lichého týdne od 18 hodin do neděle lichého týdne do 18 hodin. Okresní soud uvedl, že stěžovatel sice vědomě nerespektuje pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, jeho výkon by však nebyl souladný se zájmy nezletilého, který ve věku 15 let odmítá u matky trávit delší časový úsek a chce zůstat v péči stěžovatele. 4. Napadeným usnesením nařídil krajský soud výkon rozhodnutí odnětím nezletilého a jeho předáním matce a zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, jímž by byl nezletilý zatímně svěřen do jeho péče a matce by byl upraven styk s ním. V odůvodnění uvedl, že okresní soud v podstatě rezignoval na vědomé a setrvalé protiprávní jednání stěžovatele, a to měsíc poté, co mu nařízeným výkonem rozhodnutí uložil pokutu ve výši 8 000 Kč za dlouhodobé a vědomé porušování pravomocného a vykonatelného rozhodnutí a nerespektování práva matky podílet se na péči o nezletilého, a to přesto, že mu již dříve za nedodržování soudních rozhodnutí byly uloženy pokuty. Krajský soud zdůraznil, že v řízení bylo opakovaně zjištěno vědomé, úmyslné a trvalé ignorování všech pravomocných a vykonatelných rozhodnutí ze strany stěžovatele. Dále připomněl, že v průběhu celého opatrovnického řízení bylo zjištěno a prokázáno, že stěžovatel vědomě a cíleně naváděl a ovlivňoval nezletilého vůči matce a manipuloval s ním, a to již v době, kdy byl nezletilý ve věku 12 let. Krajský soud uzavřel, že tolerování takového stěžovatelova jednání by snižovalo autoritu soudní moci a důvěryhodnost ostatních účastníků řízení k celému soudnímu řízení. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel tvrdí, že závěry krajského soudu o manipulaci a ovlivňování ze strany stěžovatele nebyly zjištěny komplexním a objektivním dokazováním, ale vycházejí z jednostranného posuzování situace pod vlivem orgánu sociálněprávní ochrany dětí. 6. S odkazem na usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/23 ze dne 13. 6. 2023 stěžovatel namítá, že krajský soud rezignoval na posouzení skutečného zájmu nezletilého a nerespektoval jeho přání, ačkoliv je vyslovil ve věku 15 let, kdy je schopen svůj názor formulovat a uvažovat o následcích svého jednání. 7. S odkazem na nález sp. zn. III. ÚS 3462/14 ze dne 13. 10. 2015 stěžovatel tvrdí, že napadené usnesení je v přímém rozporu s principem zákazu donucování dítěte ke styku s rodičem, pokud si to nepřeje. Stěžovatel poukazuje na nález sp. zn. II. ÚS 3765/11 ze dne 13. 3. 2012 a namítá, že vynucování styku a péče u dospívajícího dítěte, které se styku aktivně brání, může mít devastující dopad na jeho psychiku. 8. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud rozhodl o jeho ústavní stížnosti přednostně, neboť nezletilému hrozí traumatizace z vynuceného návratu do domácnosti matky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. 11. Rozhodování v citlivých rodinněprávních věcech je doménou obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014). Při rozhodování ve věcech péče o děti je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího nejlepšího zájmu dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakémkoliv rozhodování týkajícího se dětí. Ústavní soud s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy a suplovat roli další přezkumné instance. 12. Ve vztahu k námitce, že soudy nerespektovaly přání nezletilého, Ústavní soud připomíná, že přání dítěte je zásadním vodítkem při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj dítěte bez dalšího převzaly a aby svá rozhodnutí založily pouze na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 nebo sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5.2014). Názor dítěte je proto třeba zohledňovat velmi citlivě, neboť dítě samo nemusí být ani ve vyšším věku schopno plně odhadnout dopad svého postoje. 13. Krajský soud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že je jako odvolací soud obšírně seznámen s posuzovanou opatrovnickou věcí i s názorem a přáním nezletilého. Zdůraznil však, že vyjádření nezletilého jsou cíleně a dlouhodobě ovlivňována stěžovatelem, který na přání nezletilého a na jeho věk nyní pouze účelově poukazuje. Ústavní soud poukazuje na rozsudek okresního soudu ze dne 27. 6. 2023, ze kterého je zřejmé, že se okresní soud zjišťováním a hodnocením přání nezletilého řádně a podrobně zabýval. Názor nezletilého označil za částečně iniciovaný jím samotným a jeho povahou, částečně ovlivněný povahou a přístupem matky, kterou charakterizoval jako perfekcionalistickou se sníženou mírou empatie, a silně ovlivněný povahou a přístupem stěžovatele, jehož výchovný přístup je benevolentnější. Závěry o manipulaci stěžovatelem učinil okres