I.ÚS 2050/25 – Ústavní soud

I.ÚS 2050/25 ze dne 13. 8. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., zastoupené JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2025 č. j. 32 Co 46/2025-473, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a A. N. a nezletilé A. N., zastoupené opatrovníkem městem Ř., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: 1. Ústavní soud v nyní řešeném případě posuzuje zejména, zda obecný soud dbal nejlepšího zájmu dítěte při vydání rozhodnutí nahrazující souhlas rodiče s volbou místa školní docházky. I. Vymezení věci 2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla neshoda rodičů ohledně volby místa školní docházky nezletilé vedlejší účastnice ("nezletilá"). Každý z rodičů nezletilé se domáhal nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky do jím navržené základní školy podle místa svého bydliště. Stěžovatelka ("matka") navrhovala Základní školu X a vedlejší účastník ("otec") navrhoval Základní školu Y. Nezletilá ve školním roce 2025/2026 nastoupí do druhého ročníku základní školy. První ročník základní školy absolvovala v základní škole v X. 3. Nezletilá byla svěřena do střídavé péče rodičů rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 3. 2023 č. j. 50 Nc 6258/2022-131. Současně bylo zastaveno řízení o návrhu matky na úpravu styku otce s nezletilou a řízení o návrhu otce na určení obvyklého bydliště nezletilé. Při jednání před Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 25. 1. 2023 matka uvedla, že netrvá na tom, aby nezletilá navštěvovala základní školu v X a přislíbila, že bude nezletilou dovážet do školy v místě bydliště otce. Při následujícím jednání dne 22. 3. 2023 rodiče uzavřeli dohodu o asymetrické střídavé péči o nezletilou a v této souvislosti vzal otec svůj návrh na určení obvyklého bydliště nezletilé zpět. 4. Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 9. 8. 2024 č. j. 30 P 218/2023-321 rozhodl, že místem výkonu povinné školní docházky od školního roku 2024/2025 bude základní škola v X (výrok I) a současně nahradil souhlas otce s podáním přihlášky do této školy (výrok II). Dále zamítl návrh otce na určení, že místem výkonu školní docházky bude specifikovaná základní škola v Praze 3 (výrok III) a také návrh otce na nahrazení souhlasu matky s podáním přihlášky do této školy (výrok IV). S ohledem na blížící se počátek školního roku 2024/2025 okresní soud vyslovil předběžnou vykonatelnost rozsudku (výrok V). 5. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání otec. Krajský soud v Praze mu napadeným rozsudkem vyhověl. Dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilé, aby od školního roku 2025/2026 plnila školní docházku ve výše označené základní škole v Praze 3. Přihlédl nejen ke skutečnosti, že to byla matka, která svým protiprávním jednáním zapříčinila, že nezletilá bude aktuálně vždy z bydliště jednoho z rodičů do školy dojíždět, ale i ke skutečnosti, že oba rodiče jsou svým zaměstnáním vázáni v Praze. Rozsudek okresního soudu proto změnil tak, že nezletilá bude plnit povinnou školní docházku od školního roku 2025/2026 a nadále v základní škole v Praze 3 (výrok II) a současně nahradil souhlas matky s podáním přihlášky nezletilé k povinné školní docházce od školního roku 2025/2026 v této základní škole (výrok III). S ohledem na skutečnost, že školní rok 2024/2025 se chýlil ke konci, neshledal krajský soud v zájmu nezletilé, aby ukončila tento školní rok v jiné škole, než ve které docházku do první třídy započala. Proto určil základní školu v X místem výkonu povinné školní docházky ve školním roce 2024/2025 a současně nahradil souhlas otce s podáním přihlášky nezletilé k povinné školní docházce v této škole pro školní rok 2024/2025, jinak návrh matky zamítl (výrok I). 6. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost. Namítala, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její právo na ochranu soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na rovnost účastníku řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny). Dále namítala porušení nejlepšího zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Namítá rovněž porušení práva nezletilé být slyšena (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte) a práva nezletilé na důstojnost a ochranu osobnosti (čl. 10. odst. 1 Listiny). Namítá, že krajský soud v rozporu s judikaturou Ústavního soudu nadřadil zájmy otce nad nejlepší zájem dítěte. Nezohlednil přitom vůli nezletilé v základní škole v X setrvat, ani její sociální vazby a adaptaci. S ohledem na blížící se začátek školního roku 2025/2026 požádala stěžovatelka o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. II. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost je přípustná. Byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena a před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv. 8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Bere v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363) a sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. srpna 2010 (N 165/58 SbNU 421); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. 10. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijatá opatření činily v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda veškerá rozhodnutí v tomto smyslu soudy náležitě odůvodnily [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. 11. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal. 12. Ústavní soud připomíná, že nejlepší zájem dítěte je flexibilní koncept. Vždy musí být posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází. Pozornost je třeba věnovat jeho osobním poměrům, situaci a potřebám [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. června 2017 (N 116/85 SbNU 879), bod 30]. Při přijímání individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1328/20 ze dne 28. července 2020 (N 157/101 SbNU 98)]. V případě rozhodování o významné záležitosti dítěte, jakou je volba vzdělání dítěte, tak budou základními kritérii při nahrazování souhlasu jednoho rodiče jedinečné potřeby dítěte, jeho vlohy a vlastnosti, k jejichž uspokojování a rozvoji vzdělávací zařízení nabízí své možnosti a zdroje. Stejně tak hraje roli schopnost rodičů pomoci dítěti s domácí přípravou, míra zapojení rodiče do programu vzdělávání a dopad na stabilitu dítěte, sociální prostředí a zachování vztahů (uvnitř rodiny i vně). Pro změnu vzdělávacího zařízení musí existovat vážný důvod a musí být prokázáno, že změna školy je v nejlepším zájmu dítěte. 13. V posuzované věci krajský soud bedlivě zvážil výše uvedená kritéria a principy. Přesvědčivě a logicky odůvodnil své závěry v kontextu nejlepšího zájmu nezletilé, a to s ohledem na provedené důkazy a skutková zjištění. Vzal v potaz právo nezletilé na péči obou rodičů a základní potřebu dítěte mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči. Uvedl, že přítomnost obou rodičů, kteří mají zájem o nezletilou pečovat, je klíčová pro její zdravý osobnostní růst. Docházkou nezletilé do základní školy v X dochází ke značnému omezení jejího kontaktu s otcem, který s ohledem na vzdálenost od místa bydliště, pracovní vytížení a nemožnost úpravy pracovní doby není schopen realizovat střídavou péči o nezletilou (body 26 a 27 napadeného rozsudku). Dále krajský soud přihlédl k vlohám a vlastnostem nezletilé. V neposledním řade zohlednil i to, že oba rodiče jsou zaměstnáním vázáni v Praze a stěžovatelka nemá pevnou vazbu na své momentální místo bydliště v X, kam se odstěhovala v rozporu s dohodou s otcem. 14. Ústavní soud neshledává na tomto zdůvodnění ani na procesním